Vystěhování lidí ze slovenských měst do odlehlých vesnic a jejich nucené zařazování na manuální práci se dělo od roku 1948. První z vln vystěhování byla tzv. „Očista Bratislavy“, která proběhla od září 1948 do září 1949. Šlo o násilný, persekuční způsob vyrovnávání se s bývalými politickými oponenty a tzv. „nepřáteli lidově demokratického zřízení“.

„Akce T-43“

Od října 1949 do března 1950 následovala akce T-43, jejíž záměr byl stejný – vyčištění velkých měst. Přitom už jen s ohledem na úbytek obyvatel během války a na emigrační vlny se měl projevit přebytek bytů. V politické atmosféře zintenzivňování boje proti vnitřnímu nepříteli, se považovalo třídní rozdělení bytového prostoru za nevyhovující, tedy že v bytech nebydleli ti správní lidé.

Poslední vlna: „Akce B“

Poslední z vln vystěhování byla i „Akce B“ (B jako byty), od které 17. května uplynulo 70. let. Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska (ÚV KSS) schválilo 17. května 1952 přísně tajný návrh na získání bytového prostoru v Bratislavě.

„Cílem komunistické strany bylo zbavit se třídního nepřítele a získat byty údajně pro dělníky a úderníky. Ve skutečnosti byly určeny pro elitu strany, v resortech – zvláště vnitra, v politických organizacích, armádě, deníku Pravda atd.,“  vysvětlila pro TASR (Tisková agentura Slovenské republiky) bývalá vědecká pracovnice Ústavu filozofie a sociologie SAV Marianna Oravcová. Ta je autorkou knihy Akce B, kterou vydal Ústav paměti národa v letech 2020 a 2022.

Tipaři z StB a přikázané bydliště

Vlna přesunu byla spuštěna 15. července 1952, kdy předsednictvo ÚV KSS schválilo vystěhování tzv. první části – 165 rodin. Následoval schválený mechanismus: StB vytipovala oběti během neohlášených návštěv v bytech a II. odbor připravil důkazní materiál pro návrhy rodin k vystěhování pro tajnou Zvláštní komisi. Rozhodnutí o zrušení užívání bytu s adresou přikázaného bydliště však postižení dostávali z II. bytového oboru ÚNV Bratislava. Jelikož odvolání nemělo odkladný účinek, tak se ve stanovené době (obvykle dva až pět dní) ocitly na přikázaném neznámém místě s nejnutnějším zařízením.

Po první skupině vystěhovaných opustilo Bratislavu do podzimu 1953, kdy byla Akce B zastavena, dalších téměř 700 rodin. Spolu s dalšími městy to bylo 1400 až 1500 rodin. Vystěhované čekalo v novém bydlišti hluboce nestandardní bydlení bez elektřiny, topení a vody v opuštěných domech, často v hospodářských budovách nevhodných k bydlení.

Autor: Petra T., zdroj: https://skspravy.sk, smithsonianmag, Titulní obrázek: Pixabay.com/StockSnap