Praha 12 (odkaz na titulní stránku)  Praha 12 - Oficiální web městské části

V prosinci loňského roku (2022) byli za záchranu lidského života oceněni dva policisté z Místního oddělení Modřany – pprap. Dominik Mužík a nstržm. Martin Richter, při té příležitosti jsem jim položila několik otázek.

Dostali jste ocenění za záchranu lidského života. Jaký pocit jste při přebírání ocenění měli nebo na co jste mysleli?

Martin: Byl to nádherný pocit i zážitek. Jsem hlavně rád, že naši práci někdo sleduje a že ji dokáže ocenit. Pozvání na radnici od pana starosty si velmi vážím. Bylo to nádherné, dostali jsme ocenění a mohli jsme s sebou vzít i rodinu, udělat společné fotky...

Dominik: Já měl podobný pocit. Bylo hezké, že po té době, co tu práci dělám, si někdo všiml, že jsme někomu pomohli. V naší práci se to děje běžně, často jezdíme například k pokusům o sebevraždu, kdy těm lidem pomůžeme jen tím, že si s nimi povykládáme a třeba jim tím pomůžeme zachránit život. A jak říkal Martin, jsme rádi, že si naší práce někdo všiml a že byla oceněna.

Jak dlouho jste u policie a jak dlouho u Místního oddělení Modřany?

Martin: Letos v dubnu to budou dva roky a celou dobu sloužím v Modřanech. Je to moje první zaměstnání.

Dominik: Já jsem k policii nastupoval v říjnu 2018, absolvoval jsem roční základní přípravu a od roku 2019 jsem v Modřanech.

A co vás k tomu vedlo? Stát se policistou...

Martin: Mně k tomu vedla ta akčnost práce, která má smysl, a věděl jsem, že mě bude bavit. Asi každý ví, že peníze u státní správy nejsou jako v soukromém sektoru, ale to pro mě bylo až na druhém místě, hlavní je pro mě práce, která mě bude naplňovat. 

Dominik: Já jsem chtěl původně do armády, ale vzhledem k tomu, že u policie je větší jistota, jsem se po konzultaci s rodinou rozhodl pro policii.

Jak vypadá běžný služební den modřanského policisty?

Martin: Po příchodu do práce zhlédneme denní instruktáž a podepíšeme knihu, kde je uvedeno, kam máme jezdit, co se ten den děje a tak, převlékneme se do uniformy a vezmeme si z trezoru zbraň. Pak se všichni sejdeme u vedoucího, kde se dozvíme další informace. Nakonec si připravíme auto a zkontrolujeme všechnu výbavu, jako je například sada pro zjišťování drog, dechový analyzátor, testy na drogy, defibrilátor a samozřejmě i pokutové bloky. A můžeme vyrazit do ulic, kde celý den jezdíme, což je naše velká výhoda, protože jsme venku k dispozici a dokážeme být na místech, kde se něco děje, jako první. A když se nic neděje, tak vyhlížíme vlastní práci. Například zastavujeme auta, kontrolujeme squaty, dohlížíme na bezpečnost ulic.

Zaujaly mě ty squaty. Jak vycházíte s jejich obyvateli?

Dominik: Squaty jezdíme kontrolovat pravidelně, tak už jejich obyvatele známe, oni jsou též jenom lidé, musíme s nimi umět komunikovat.

Martin: Někteří squatteři se chovají opravdu slušně, a kdybychom tam pravidelně nejezdili, tak je ani neznáme, ale pak jsou zase jiní, kteří dělají nepořádek, a ty jezdíme kontrolovat častěji.

A co vás na té práci baví? Je to ta akčnost, o které jste mluvili na začátku našeho rozhovoru?

Martin: Ano, akčnost. A různorodost. Nikdy nevíte, do čeho jdete, jdete do práce a nevíte, jaký budete mít den. Mě ta práce celkově baví, ráno vstávám a těším se do práce. To je parádní pocit.

Dominik: Jde o to, že se člověk do té práce těší. Musí to dělat někdo, kdo má rád trošku toho adrenalinu, protože jdeme do práce a nevíme, co se bude dít. Může nám ujíždět auto, můžeme jít někam na vloupání, nevíme, co se ten den stane, a to nás prostě baví. 

To zní jako práce snů. Co byste vzkázali těm, kteří přemýšlejí, že by šli pracovat k policii?

Martin: Já si myslím, že musejí opravdu chtít tu práci dělat. Že to není jen práce, je to spíš práce – koníček, hobby.

Dominik: Já bych vzkázal všem, co chtějí nastoupit k policii a láká je ta práce, aby to zkusili. Kdykoliv mohou odejít, kdyby zjistili, že to není práce pro ně. Hlavně je ta práce musí bavit, potom je to zábava a má to smysl.

Petra Svobodová