Když 14. března 1953 zemřel prezident Československé republiky Klement Gottwald, téměř celá republika si myslela, že nastal konec světa. Říkalo se totiž, že odešel milovaný prezident, pro kterého národ srdceryvně plakal, u jeho rakve se tvořily nekonečné fronty truchlících a pohřeb byl velkolepý na způsob teprve nedávno zesnulého Josifa Vissarionoviče Stalina. Ostatně, co bychom to byli za satelit, kdybychom svému prezidentovi nedopřáli velkolepé rozloučení a pak ho uložili do mauzolea v Praze, kde se o nabalzamované ostatky dnem i nocí staraly celé týmy až do začátku šedesátých let, kdy byl konečně zpopelněn a popel uložen do země.

Kdo tedy byl Klement Gottwald? Především nemanželské dítě zemědělského dělníka, které se narodilo 23. listopadu 1896 v Herolticích u Vyškova. Vyučil se truhlářem a už při práci se dřevem v něm rostly myšlenky komunistického buřiče a revolucionáře. Rozhodl se působit v mnoha dělnických a sportovních organizacích. Za první světové války zběhl a v Rusku se přesvědčil, že jedině komunismus má budoucnost. Zajímavé je, že první větší revoluční uplatnění našel, snad pod vlivem svého nového dobrého přítele Karola Bacílka, na Slovensku již v roce 1922 ve Vrútkách. Pak byl v Banské Bystrici, a světe div se, tento revolucionář byl tak zdatný ve stylistice a psaní, že se stal redaktorem nejprve Hlasu lidu a později Pravdy bídy, aby z ní nakonec byla jen Pravda. Ta Pravda, která se léta a léta pyšnila tím, že je pokračovatelkou Gottwaldovy Pravdy bídy, snad je jí dodnes.
Gottwald však začal budovat svou politickou kariéru za krvavýma rukama zřetelněji v roce 1924 v Ostravě a pracovat v sekretariátu KSČ v Praze již v roce 1928. Jenže to ještě nebylo to pravé ořechové. A tak se na komunistickém sjezdu v roce 1929 s pomocí kliky vedené Švermou, Guttmanem, Slánským, Kopeckým a Reimanem stal generálním tajemníkem a Bohumil Šmeral byl poslán do zapomnění, samozřejmě jako velký zrádce dělnické třídy. A už tehdy snad Gottwald věděl, že své pomocníky dokonale odmění. Slánského popravou a nebohého Švermu tím, že jeho žena Marie byla obviněna z protistátní činnosti v největším monstrprocesu roku 1952. Ale tak už to tehdy mezi komunisty chodilo. Gottwald už o tom něco věděl, protože také pracoval pro Kominternu, mezinárodní komunistické hnutí.

Gottwald pomalu, ale jistě získával znalosti, jak tam škodit, jak tam intrikovat, jak tam udávat a podobné triky, které ho v Moskvě dokonale naučili. Už za druhé světové války z Moskvy dělal kdejaké podrazy exilové vládě v Londýně, nastrkoval tam své špiony, aby o všem věděl. A prezident Beneš se divil, jak je možné, že Gottwald nejen všechno věděl, ale také řídil. A tak nebylo divu, že Kléma, jak ho důvěrně oslovovali, pomalu v roce 1945 obsazoval nejdůležitější mocenské posty ve státě svými lidmi. Ostatně Rusové mu zbytečně neradili. A tak když v roce 1946 přišly v Československu volby, v Čechách zvítězili komunisté a na Slovensku Demokratická strana. Ale on tvrdil, že Československo je jeden celek a volby vyhráli komunisté. A aby měli své vítězství jisté, sliboval Gottwald dělníkům, aby je získal na svou stranu, vyšší mzdy, lepší pracovní a životní podmínky, přidělení půdy zemědělcům a další a další sliby. Ale tak už to chodí, lidé se snadno nechají zlákat sladkými řečičkami a velkými sliby, pokud je čeká zisk bez práce a námahy.

A tak když přišel únor 1948, Gottwald naléhal na Beneše, aby přijal demisi vlády a novou, že už navrhne novou, pořádnou dělnickou, ať ji schválí. A kdyby to neudělal, v továrnách po celé zemi už byli dobře oblečení, cigaretami zajištění a puškami ozbrojení dělníci, kteří už měli té špinavé buržoazně-kapitalistické vlády dost.
A Beneš jednal, demisi přijal a najednou byl v Československu ráj. Dokonce u toho asistoval, a to i na balkoně, Vladimír Clementis, stále plný důvěry v soudruha Gottwalda. Tehdy ještě netušil, že má před sebou jen dva tři roky… Začalo zatýkání, nejprve nepohodlných kapitalistů, pak představitelů jiných politických stran, pak kněží, církevních hodnostářů, duchovních, mladých studentů z bohosloveckých fakult, misijních domů. Byla radost sledovat, jak se republika pomalu “očišťuje” a jak Gottwaldovy ruce potřísňuje krev s požehnáním a souhlasem revoluční komunistické a statečné strany, kterou byla Komunistická strana Sovětského svazu.

Souhrn komunistické zvůle a diktatury pod vedením Klementa Gottwalda byl více než šokující. Částečně proto, že jsme se o něm mohli dozvědět až po roce 1989, kdy komunistický režim v naší zemi padl. A souhrn Gottwaldovy krvavé politiky byl více než strašlivý: Více než 230 politických rozsudků smrti nad nevinnými lidmi, z nichž 173 bylo vykonáno. A ve věznicích bylo z politických důvodů více než 100 000 lidí bez řádných soudních procesů.

Jak je možné, že se tak mladý dělnický kádr zvrhl v tak děsivou postavu dějin malého československého státu? Inu, jak řekl sám Klement Gottwald v Národním shromáždění v Poslanecké sněmovně 21. prosince 1929 ( a to mu bylo teprve 33 let): “Jedeme se do Moskvy učit, víte co? Jedeme se do Moskvy učit od ruských bolševiků, jak vám zakroutit krkem. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistři.”

Autorský článek: Samo Buk, zdroj: Wikipedie, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Public Domain