napsal TT

Vlkův  úvod:

Na  Germanicův  report  o  sobotní demonstraci na  Václaváku přišlo  několik reakcí.  Jako nejzajímavější  mi přišla  ta  od nicku TT a  soudím, že  by bylo škoda se o ni s  vámi nepodělit. Tady je:

Zdravím, Vlku,

k Václaváku: Vidím dva důvody, proč lidí je pořád míň. Za prvé – po prvním Rajchlově Václaváku lidí věřili, že přišel někdo, kdo něco udělá, něco změní, kdo sjednotí nesouhlasící většinu. Při druhém doufali. A NIC! Nebo, abych byl spravedlivý, skoro nic. Stále velká ega opozičních „vůdců“ čněla vysoko nad nutnosti jednoty. A časové okno příležitosti se uzavírá. Jako po osmašedesátém. Naděje vyčpěla, beznaděj zůstala. Nyní, tváří v tvář scénáři války a zapojení AČR se sice hrany obrušují, ale pozdě, PŘÍLIŠ POZDĚ! Úder má smysl, jen když je nečekaný svou silou a drtivý. Jinak po úvodním šoku a obavách mocných přijde jen oprávněný výsměch.
Za druhé – neúnavná mravenčí práce mocných při neustálém strašení lidí slaví úspěch, a nedělejme si iluze, že ne. Lidé sice ve většině chtějí jednání, konec zbrojení, nevěří Obludáriu, ale mají STRACH. Obecný, o sebe sama, o budoucnost. A tak se povědomé odvrácejí od slov jako válka, Rusko. A Fiala velmi chytře tato slova omezil na minimum. Už ne „jsme ve válce“, už „stojíme na straně svobody, bráníme demokracii, podporou Ukrajiny budujeme mír“. Už ne „chcimírové“, už „nositelé falešných prohlášení o míru jsou ve skutečnosti podporovatelé války teroristického režimu“. Strach pozvolna přesměrovává na obhájce míru. Proto jednání o bezpečnostních hrozbách. A jak řekl jeden šílenec: „Velká lež je ta, které uvěří masy.“.

A jen douška na konec. Dneska jsem četl články na Kose o odvodech v jiné zemi. Jedu takhle u nás metrem a v podchodu stojí revizoři a chytají černé pasažéry. Za jak dlouho je vystřídají jiní pracovníci, kteří budou chytat lidí v jatečním věku, co myslíš vlku?

Zdar, zdraví a sílu vytrvat.

TT.