Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda, odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na vaše pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz
 
Do jedné vzpomínky na studentská léta se teï s námi pøeneste.
 

Veni, vidi, vici

Pøed pár lety skonèila má plavba kolem svìta… Ne, pardon. To byl pøeklep... Správnì tam mìlo stát: … tøetí plavba zkouškovým obdobím. A ¾e se jednalo o dobrodru¾nou cestu plnou zrádných mìlèin a skalnatých útesù, nièivých bouøí z èistého nebe a zákeøných pirátù v kdejaké zátoèinì, to mi dosvìdèí lodní deník. Vlastnì index. Jeliko¾ mùj prùmìr byl hrozivì nízký, musel jsme se nad sebou zamyslet. Nepatøil jsem k nejlepším studentùm. No pova¾te sami, rok a pùl studia a ¾ádný titul! To by se mi „vysokoškoláci“ z Plznì pìknì smáli. A to vùbec nemluvím o svém indexu. Jak ten byl poèmáraný, plný škrábancù a klikyhákù, zatímco oni ho udr¾ují vzornì èistý, nepopsaný. K tomu má úèast na semináøích…

Co znamená zkouškové období? Èas, kdy nás èekala „krev, døina, pot a slzy“. A pøitom by to tak dopadnout nemuselo. Staèilo by prokázat jen trošku více prozíravosti a neustále neodkládat nevyhnutelné – práci. Co¾ je ovšem pro lidský druh zcela typické. Ve Francii 18. století se také rok od roku hromadily problémy bez øešení, a¾ vznikla krize, která se nedala zvládnout (opìt ryze lidský rys: Nastanou-li problémy, tváøíme se, ¾e neexistují. Jsou-li natolik velké, ¾e je nelze ignorovat, tvrdíme, ¾e je øešíme a èekáme, a¾ se vyøeší samy nebo je vyøeší nìkdo jiný, proto¾e nevíme, jak je øešit, nebo nám k tomu chybí vùle. Jen¾e problémy se samy nevyøeší, a tak je prohlásíme za neøešitelné. Potom nìkdo problémy vyøeší. Pøisvojíme si veškeré zásluhy.).

Nyní, po struèném návodu na závratnou politickou kariéru se vra»me zpátky k paralele mezi zkouškovým obdobím a Velkou francouzskou revolucí. Vskutku existuje. V¾dy» obojí se neslo v duchu velkého strachu, zmatkù a chaosu. Hovoøíme o dobì, v ní¾ èlovìk veèer uléhal k spánku a netušil, co ho druhý den èeká. A jak jen se den zkoušky podobá cestì na gilotinu! Jízda autobusem a¾ pøíliš pøipomíná pou» Dantona a jeho nejvìrnìjších na popravištì. Kodrcá stejnì jako rozvrzaná kára, kolem davy lidí. Èas se vleèe, a pøesto utíká strašnì rychle…

Paøí¾ský dav miloval tøi zvuky gilotiny. První, kdy¾ odsouzence pøivázali k pohyblivé døevìné desce zpùsobem, ¾e mu pøeènívala hlavu. Následnì ji sklopili do vodorovné polohy. Bum. Druhý, kdy¾ mu døevìná deska s otvorem ve tvaru pùlmìsíce znehybnila krk mezi párem vysokých sloupù. Klap. Pak ostrý svist proøízl vzduch. Èepel hladce projela skrz obna¾ený krk a s tupým úderem zmlkla, zatímco proutìný koš se lehce zatøásl. Tøetí…

 

Èekání pøed kabinetem, ne¾ na mì pøišla øada. Myslel jsme si, ¾e jsem pøipravený, ale kdy¾ pøišel ten okam¾ik, došlo mi, ¾e nejsem, ¾e je ještì pøíliš brzy. Jen¾e nešlo utéct. První rána, kdy¾ se za mnou zabouchly dveøe, druhá, kdy¾ jsem vyslechl otázku. Tøetí, kdy¾ nadešel èas odpovìdi…  

A¾ potud vše odpovídá, ovšem pozor – já dostal šanci bojovat. Má situace nebyla bezvýchodná. Ocitl jsem se uprostøed bitvy. Pod tì¾kou palbou dìl, se zemí chvìjící se kopyty koní a tváøí v tváø hradbì nepøátelských bodákù. Byl jsem špinavý od bláta, kolem mì svištìly kulky a dopadaly dìlové koule, vidìl jsem ostatní, jak vyrá¾eli na zteè a jak jejich øady øídly s ka¾dou další salvou, ale poøád je mo¾no vstát a bojovat, vyøítit se spoleènì s nimi vstøíc slávì, nebo zapomnìní. 

Bylo to Arcole, Marengo, Slavkov nebo Jena? Co na tom sejde. U¾íval jsem si opojný pocit vítìzství. Jak dlouho? Podaøilo se to jednou, dvakrát, tøikrát… Napoleon Bonaparte svedl pøes sedmdesát bitev, v drtivé vìtšinì vítìzných…

 
Tomáš Záøecký
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora
Ilustrace:  https://pixabay.com/cs  
Commons, autor neznámý, volné dílo
 
 
 

Komentáøe
Poslední komentáø: 26.03.2024  10:36
 Datum
Jméno
Téma
 26.03.  10:36 Vesuviana
 25.03.  23:06 Pøemek
 25.03.  09:43 Von
 25.03.  05:06 zdenekj
 25.03.  03:25 Ivan