Letošní bienální výstava Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) se podle organizátorů snaží překonat pocit bezmoci, který cítíme, když sledujeme současný politický, společenský nebo klimatický vývoj. Výstavou se prolíná idea, že vytvoření velké věci předchází celá řada malých kroků.
„Proč v civilizaci, která spěje do záhuby, vůbec tvořit? Bienální výstava UMPRUM na tuto otázku hledá odpověď. Její autoři a autorky tváří v tvář šířící se skepsi pociťují, že v současném okamžiku je třeba návyky mysli v umění, architektuře a designu opatrně přehodnotit,“ přibližuje pocity a přístup k práci studujících UMPRUM rektor Jindřich Vybíral. Podle něj studentům – mladým umělcům – nejde o psaní alternativních scénářů budoucnosti. „Tvořivost, kterou upřednostňují, nemá podobu spektakulárních heroických činů, ale každodenní mravenčí práce, která i při své skromnosti a užitečnosti přináší viditelný praktický užitek,“ dodává Vybíral.
Z prací, které budou zdarma k vidění ve vstupní dvoraně Technologického centra UMPRUM v Mikulandské ulici, a to až do 11. května, lze jmenovat takzvané sjíždědlo Skidder Matěje Neuberta. „Ten se zaměřil na staré lyže, které jsou velmi těžké na recyklaci. Jako svůj absolventský projekt vymyslel jednoduchý systém součástek, díky kterým si každý může z lyží, které již dosloužily, metodou DYI udělat sjíždědlo na sníh. Matěj Neubert byl také za Skidder nominován na cenu Czech Grand Design,“ říká pro deník Metro mluvčí UMPRUM Kamila Stehlíková.
Jiný, ale neméně vnímavý přístup projevila podle Stehlíkové ve svém projektu Urban Biotope studentka Ateliéru fotografie II Kristína Opálková. Ta každý den chodí do školy kolem pražské magistrály, která je notoricky známá jako neřešitelný problém hlavního města. „Rozhodla se ukázat, že ačkoliv je magistrála považovaná za klíčovou dopravní tepnu Prahy, jakési odosobněné nutné zlo, objevují se na ní známky života. Kristína tak úplně mění způsob, s jakým máme ve zvyku o tomto zdánlivě neprostupném pruhu asfaltu uvažovat,“ dodává Stehlíková.
Stejný přístup, jako měli kurátoři při výběru prací, se propisuje i do architektonického pojetí expozice, jehož autorkami jsou Barbora Šimonová a Markéta Mráčková ze studia COSA. Plně využívají možnosti nové budovy TC Mikulandská a nebudují v ní žádné nové konstrukce nebo příčky. Exponáty jen zavěšují nebo je volně umisťují do prostoru, čímž dávají celé instalaci lehkost a vzdušnost.
