Arménie. Hrdý stát ležící v Zakavkazsku se spoléhá, co se týče sportovních úspěchů na mezinárodní úrovni, spíše na vzpěrače či zápasníky, ale popularitou je v zemi na prvním místě fotbal. Tamní reprezentace začala psát svou historii až v roce 1992 nedlouho po rozpadu Sovětského svazu. Nyní se představí v Praze už bez svého nejlepšího hráče v dějinách.
Pro arménskou reprezentaci byl mnoho let signifikantní tváří Henrik Mchitarjan. Rodák z Jerevanu sice v 35 letech nadále válí v Interu Milán a téměř jistě už získá italský titul, ale s národním dresem se rozloučil před téměř dvěma a půl lety. „Pamatuju na první zápas i gól v národním týmu. Bylo mi ctí celých patnáct let. Reprezentaci jsem dal vše, co jsem mohl, stačilo. Teď se budu věnovat klubovým povinnostem,“ měla jasno legenda po svém posledním vystoupení při prohře s Německem 1:4 v listopadu 2021.
Bez Mchitarjana chybí lídr uznávaný v zahraničí a neoddiskutovatelná kvalita směrem dopředu. Už jen mimo hřiště tak musel sledovat třeba drtivou prohru 0:9 s Norskem v roce 2022. Téměř rok a půl se znovu Arméni hledali. V roce 2023 usedl na lavičku Ukrajinec Oleksandr Petrakov. Muž, který celou kariéru dělal fotbal jen doma na Ukrajině. Prošel tamním systémem od výběru do 16 let až po vedení A-týmu reprezentace. Národní tým Arménie se pro něj stal v 65 letech prvním zahraničním angažmá. Arméni pod ním přestali dostávat hanebné příděly. V poslední kvalifikaci o ME sice nestačili v celkovém kontextu na Turky či Chorvaty, ale dílčí výhra nad Walesem či remíza v Turecku předznamenaly naději.
Jenže pak přišel pád. Páteční nezdar s Kosovem 0:1 znamenal už sedmý zápas v řadě bez vítězství. Mnozí nároční fanoušci tak kouče už prostřednictvím sociálních sítí vyhazují. Petrakov potřebuje najít proti Česku střelce. Arménský svaz povětšinou přehnanou trpělivost s trenéry nemá a mnoho z nich skončilo doslova po několika zápasech. „Česko má nového kouče, podobně jako Kosovo, tak uvidíme, jak bude zápas vypadat. V mém věku už mě nemůže nic překvapit,“ mluvil v nadsázce Petrakov.
Potenciál směrem dopředu Arméni vykazují. Německý rodák a spoluhráč Tomáše Čvančary Grant-Leon Ranos sice v Mönchengladbachu příliš nenastupuje, ale v reprezentaci už skóroval čtyřikrát v deseti vystoupeních. Norberto Briasco naopak na první gól v arménském oděvu čeká. Argentinský rodák může reprezentovat díky původu rodičů. Podobně je na tom další „Argentinec“ Lucas Zelarayán se zkušenostmi z mexické, americké či saúdskoarabské ligy. Ten už ale v reprezentaci na rozdíl od Briaska třikrát pálil přesně.
O jednu oporu však Arméni přišli. Křídelník Slovanu Bratislava Tigran Barseghjan chybí. „Je bezpochyby v tuto chvíli nejlepším hráčem slovenské ligy směrem dopředu. Lídr ofenzivy Slovanu s pestrou paletou předností,“ říká o Barseghjanovi slovenský novinář Vladimír Pančík.
S ligou našich východních sousedů má zkušenosti i hráč Štětína Vahan Bičakčjan, jež dlouhé roky strávil v Žilině a proti Česku se pravděpodobně představí. „Vahan je přirozený talent. V poslední třetině hřiště se umí prosadit individuálně a dělá správná rozhodnutí. Je typická podhrotová desítka a produktem systému v Žilině. Na Slovensku ho limitovala častá zranění, takže svůj potenciál tolik nerozvinul, přesto odešel do Polska za slušné peníze,“ doplňuje Pančík.
A největší hvězda současnosti? Lze označit ofenzivně laděného záložníka Krasnodaru Eduarda Spertsjana. V ruské lize má fantastická čísla a v národním týmu přebírá částečně Mchitarjanovu zodpovědnost. Zrovna on má potenciál jít z Krasnodaru brzy za lepším. Jeho cenovka? Hovoří se zhruba o 18 milionech eur (cca 454 milionů korun). Jen pro srovnání, v českém výběru mají větší hodnotu pouze Tomáš Souček a Patrik Schick.
