Putin zapaluje svíčku za oběti z koncertního sálu Crocus u Moskvy. Foto: Profimedia

Jan Urban: Putinovo obviňování Ukrajiny z terorismu? Jen mobilizace k další fázi „svaté války“

Napsal/a Jan Urban 26. března 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Nejprofízlovanější komunikační platforma na světě mimo Čínu se jmenuje Telegram. Stejně jako sociální síť VKontakte ji vymyslel ruský počítačový génius Pavel Valerjevič Durov, spuštěna byla v roce 2013 a do tří let měla již 100 milionů uživatelů, kteří denně odeslali 15 miliard zpráv. V roce 2017 se ale Putinův režim rozhodl převzít úplnou kontrolu nad digitálním prostředím a komunikací v Rusku.

Novým zákonem tehdy nařídil všem majitelům internetových komunikačních nástrojů získat od státu zvláštní registraci a předat divizi Federální bezpečnostní služby (FSB) kompletní šifrovací klíč služeb – a tedy možnost sledovat a analyzovat v reálném čase veškerou komunikaci.

Durov se bránil, ale pak raději odešel do exilu. Sama představa, že by na platformě Telegram někdo mohl dlouhodobě verbovat žoldáky k provedení masové vraždy a teroristického útoku, aniž by o tom FSB věděla, je asi tak skutečná, jako slavný večerníček „Pohádky ovčí babičky“.

Vystrašit a mobilizovat

Stále více se zdá, že pravdivého na oficiální verzi prezentované ruským diktátorem Vladimirem Putinem není zhola nic. Nejen že FSB dostala varování od západních rozvědek o zachycené komunikaci a možných přípravách na rozsáhlý teroristický útok v Rusku. Putin jejich upozornění osobně prohlásil za bohapustou propagandu.

Policie nezajistila ani vstup do obrovského kulturního a zábavního centra a trvalo jí více než hodinu, než dorazila na místo. Pachatelé, kteří dokázali k centru přivézt údajně jedním autem Renault Thalia výzbroj, munici a batohy s náložemi pro nejméně šest z nich, mohli po desítky minut nerušeně vraždit, zakládat požáry a klást nálože. Jako naschvál nefungovaly ani protipožární sprinklery.

Pro šílence se „syndromem supervelmoci“ nemůže být lepším pozváním k expanzi než chování orbánovského Maďarska, ficovského Slovenska či nedůstojné a krátkozraké „mírotvorné“ řeči pánů a dam z ANO a SPD.

Centrum Krokus v Krasnogorsku na okraji hlavního města leží na výběžku obtékaném ze tří stran řekou Moskvou. Vede přes něj jediná silnice k jedinému mostu, přes který se dalo ujet z města. Nikdo ho nezablokoval a nepostavil zátarasy a kontrolní stanoviště.

A údajní islámští teroristé, místo aby zahynuli v boji jako mučedníci, nebo se ukryli v předem připravených bytech, odjedou ve stejném autě – a směrem k Ukrajině, k válce a tudíž do oblasti s nejtvrdší kontrolou dopravních cest. Takže buď jsou silové složky putinovského režimu jen spolkem neschopných klaunů, nebo celou tragédii v Krasnogorsku „někdo“ i s více než stovkou obětí potřeboval.

Brutální otevřenost lží diktátora je vědomá a úmyslná. Jejím smyslem je vystrašit a mobilizovat poslušnou většinu k nevyhnutelně sebevražednému konfliktu se Západem.

Syndrom supervelmoci

Americký psycholog Robert J. Lifton už v roce 2003 v knize „Syndrom supervelmoci“ popsal nebezpečnou psychiatrickou diagnózu, které mohou s postupem času podléhat jedinci s mesiášským komplexem, tedy s pocitem poslání „očistit svět od zla a nebezpečí“.

Jako první tehdy upozornil na to, že vedle vůdců sekt tato diagnóza přesně popisuje i motivace a jednání některých vedoucích politiků supervelmocí, tedy států vlastnících jaderné zbraně. Detailně rozebral iracionalitu a zneužití náboženské symboliky v tehdejší americké „Válce s terorismem“.

Američtí, stejně jako čínští a ruští, indičtí i pákistánští prezidenti, neomezovaní v krizích a stále častěji i mimo ně dostatečnou parlamentní a veřejnou kontrolou, vykazují všechny symptomy „syndromu supervelmoci“. Vladimír Putin a Donald Trump jsou skvělou ilustrací a potvrzením této diagnózy. Odtržení od reality, přesvědčení o vlastní neomylnosti a „potřebnosti očistného konfliktu se zlem“ vedou své země, bohužel, jen jedním směrem – k sebezničení.

Problém je v měřítku. Vůdce sekty může, jak prokázaly desítky už zaznamenaných případů po celém světě, dovést sebe i své souputníky k sebevraždě. Diktátor Putin může zničit svět. Jeho lži o podivném teroristickém útoku v Krasnogorsku u Moskvy a obviňování Ukrajiny jsou pouze dalším krokem mobilizace zotročené většiny ruské společnosti k další fázi „svaté války“.

Pro nás nejdůležitější otázkou tohoto okamžiku je, jak se ve zcela nové geopolitické situaci bude chovat a jak bude jednat česká politická elita a s ní i většina českého společenství. Přes všechny výhrady vůči hříchům a neobratnosti pětikoaliční vlády Petra Fialy je její zahraniční politika principiální a předvídatelná – a shodná s prezidentem i naprostou většinou evropských demokratických zemí.

Proti ní ovšem stojí konjunkturní a bezprincipiální opozice, připravená v případě krize kapitulovat před kýmkoliv a čímkoliv. Antievropský a antiatlantický populismus představitelů ANO a SPD nikdy nezahrnoval obranu skutečné svobodné suverenity země a obranu demokracie – a není důvod očekávat, že by se k nim dobrali ve skutečné krizi.

Není lepšího pozvání

Ruský „bolševický“ expanzionismus považuje všechny okupované země bývalého sovětského bloku za svůj „přirozený prostor“ a nikdy se nesmířil s jeho ztrátou. Má zkušenost s terorem bez zábran, ale hlavně s ovládáním neruských společenství prostřednictvím zbabělých spotřebitelů výhod okupace a nových „normalizačních“ pořádků.

V našem prostředí s tím máme víc než bohaté a nedůstojné zkušenosti z dvacetileté okupace po roce 1968. Proti demonstrantům 21. 8. 1969 stříleli českoslovenští vojáci, milicionáři i příslušníci bezpečnosti. Nikdo z nich nebyl nikdy potrestán, stejně jako soudci politických procesů, estébáci, udavači a provokatéři, natož jejich komunističtí šéfové. Nikdy jsme nesebrali odvahu ani k zákazu komunistické strany a ještě třicet let jsme ji živili v parlamentu.

Pro šílence se „syndromem supervelmoci“ nemůže být lepším pozváním k expanzi než chování orbánovského Maďarska, ficovského Slovenska či nedůstojné a krátkozraké „mírotvorné“ řeči pánů a dam z ANO a SPD.

Jugoslávie v reakci na okupaci Československa v roce 1968 přijala upravený zákon o obraně země. Stanovila povinnost i individuální časově neomezené obrany země pro všechny muže mezi osmnácti a šedesáti pěti lety. Pro kolaboraci s okupantem byl navrhován jediný trest – trest smrti.

Naše doba v našem společenství a s naší tradicí asi nic tak radikálně vlasteneckého požadovat nebude. Mezi českými „vlastenci“ je dnes dokonce módou vyhlašovat, že by v žádném případě napadenou vlast nebránili. Volba mezi lidskou důstojností a možností „svobodně“ v ruské kolonii volit mezi sledováním „Třiceti případů majora Zemana“ nebo přihlouplých seriálů současnosti nebyla nikdy jednodušší.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)