Následky atentátu na předměstí Moskvy mohou vést k další eskalaci války na Ukrajině, píše politolog Petr Drulák.
Teroristický útok na koncert na moskevském předměstí Krasnogorsk si vyžádal podle zpráv z médií na 137 obětí. Jedná se o nejrozsáhlejší teroristický útok v Moskvě od čečenských útoků na přelomu století. Autorství je připisováno Islámskému státu Chorásánu (zahrnuje střední Asii, Afghánistán, Pákistán, Írán), který počátkem ledna spáchal masakr v íránském Kermanu. Ale k atentátu se přihlásila pouze centrála Islámského státu, nikoliv její chorásánská větev. Američané verzi o Islámském státu Chorásánu podporují, Moskva má pochyby. Zatímco Írán připsal devadesát mrtvých v Kermanu na účet Izraele, Rusko prověřuje v Krasnogorsku účast Ukrajiny. Pokud se Moskva k ukrajinské stopě nakonec přikloní, bude to znamenat přechod do brutálnější fáze války na Ukrajině.
Otázky kolem zapojení Islámského státu Chorásánu jsou na místě. Tato teroristická skupiny vzniká před deseti lety v Afghánistánu proti Tálibánu a okupačním silám USA s jejich spojenci. Rekrutuje se převážně z místních bojovníků, kteří se vracejí ze Sýrie, kde za podpory amerických spojenců bojovali proti režimu Bašára Asada. Talibánu tehdy vyčítají umírněnost, neboť se chce dohodnout s Američany a nestojí o účast v mezinárodním džihádu. Po stažení Američanů z Afghánistánu zůstává Tálibán jako hlavní nepřítel. Bojují však také proti Íránu, neboť nenávidí šíity a vadí jim ruský vliv v Sýrii a střední Asii. Jinými slovy mají dnes v regionu stejné nepřátele jako USA. Hlavními podporovateli jsou tradičně bohaté země Perského zálivu: Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, tedy země s výrazným americkým vlivem. Nelze z toho však vyvozovat jednoznačné závěry o americkém zapojení. Tyto režimy jsou sice americkými spojenci, ale bez problému podporují organizace, které jsou na americkém seznamu teroristů a útočí i na americké cíle.
Nelze však popřít, že Američané v Sýrii i jinde opakovaně ukazují, že umí alespoň dočasně přesměrovat proti svým nepřátelům i anti-americké, teroristické skupiny. Podobné hry rozehrává i Izrael s anti-sionistickými, islamistickými teroristy; příklad izraelské podpory extrémistickému Hamásu proti umírněnému Fatáhu je nejznámější, ale podobné skupiny si Izrael pěstuje i v Sýrii a Íránu. Proto Írán neváhal s identifikací viníka, když zažil letos v lednu v Kermánu nejhorší teroristický útok za posledních čtyřicet let. Teroristy Islámského státu Chorásánu považoval pouze figurky Izraele a USA. Zda tomu tak skutečně bylo, nevíme. Ale izraelské obviňování Íránu z přípravy říjnového teroristického útoku Hamásu a z podpory prosincových útoků Hússijů na lodě v Rudém moři dává jisté opodstatnění íránské představě, že Kermán byl izraelskou odvetou.
Pokud je téže organizaci dnes připisován útok v Moskvě, provedený stejně jako v Kermanu občany Tádžikistánu, je na místě otázka po ukrajinsko-americké stopě. I na Ukrajině mohou vznikat v boji proti společnému nepříteli neuvěřitelná spojenectví; například židovský oligarcha a izraelský občan Kolomojský podporoval neonacistické vojenské uskupení Azov. Navíc podle informací Moskvy jsou zajatí atentátníci spíše najatými vrahy než islamistickými fanatiky. To samozřejmě neznamená, že by USA či Ukrajina nutně měly mít s atentátem něco společného. Mohlo jít skutečně o netypickou akci islamistů. Ale nelze ani vyloučit samostatnou ukrajinskou iniciativu, s níž Američané nesouhlasili anebo o ní nevěděli. Úniky z amerických zpravodajských služeb naznačují, že i k tomu dochází, například když se ukrajinská komanda pouštějí do sabotáží či vražd na území Ruska.
Méně pravděpodobná je verze Kyjeva líčící moskevský atentát jako operaci pod falešnou vlajkou zorganizovanou samotným Putinem. Západní pro-ukrajinští analytici jsou opatrnější a omezují se na upozornění, že z atentátu může profitovat Putin k ospravedlnění masivní mobilizace. To však neznamená, že by proto Rusové atentát nechali vědomě proběhnout nebo ho přímo připravovali. K operacím pod falešnou vlajkou občas dochází, jako v případě střelby do demonstrantů na Majdanu v únoru 2014, ale pravidlem to rozhodně není. Ke konspirativní tezi o ruském autorství atentátu je třeba přistupovat přinejmenším se stejnou skepsí, jako k tvrzením, že útoky 11. 9. 2001 připravili sami Američané či 7. 10. 2024 Izraelci. Navíc Putin po úspěšném znovuzvolení takto brutální akci proti vlastním lidem ani nepotřeboval.
Pokud však Moskva dojde k závěru, že do masakru byl nějak zapojen Kyjev, lze očekávat odvetu, která svojí brutalitou předčí dosavadní ruské zásahy na Ukrajině. Váleční štváči všech stran pak budou na koni a Evropa se přiblíží válce, o níž její představitelé v posledních měsících tak často a rádi mluví. Doufejme, že toto nebyl skutečný cíl atentátu a že zůstane u americké verze.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!