Věřím, že se už dlouho nepracuje se stereotypním rozlišováním „holčičích“ a „klučičích“ aktivit
S učitelkou Kristinou Hořákovou o tom, jak nejen chlapcům pomoci k tomu, aby se cítili ve škole dobře
„Já si myslím, že hodně záleží na tom, kdo co sleduje. Co je pro koho důležité. Mně je třeba jedno, jestli je práce, kterou mi dítě odevzdá, krasopisná, nebo naškrábaná. Pokud to přečtu, je to v pořádku. Ale pro jiného učitele už je to problém a známka dolů,“ nabízí učitelka Kristina Hořáková svůj pohled na trend dokladovatelný již delší dobu nejen v Česku, tedy že chlapci stále více zaostávají za dívkami. Ve své třicetileté učitelské práci vždy prosazovala inovativní metody vzdělávání. Drží se jich i teď, když pracuje na prvním stupni základní školy v Šeberově – a věří, že nejen chlapcům může otevřenější a ohleduplnější školní prostředí pomoci cítit se dobře a mít pak větší chuť se něco naučit.
Jaké mají podle vás chlapci na nižších stupních dnes problémy? Co jsou pro ně největší výzvy?
Tento článek je v plném znění dostupný členům předplatitelům Respektu.
Odemkněte si všech 17 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se. Pokud byste chtěl/a dostávat Respekt Speciály i v tištěné podobě, pořiďte si předplatné s členstvím v Klubu Respektu (pro rozšíření nám napište na [email protected]).
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
