Umělec, o kterém je řeč, se v životě potýkal se zdravotními problémy. První výstraha, že něco není v pořádku, přišla na jeho chalupě, kde dostal oboustranný infarkt. Tenkrát se ho podařilo zachránit, ruku nad ním drželi všichni svatí, protože v podstatě přežil svoji smrt. Herce ale jeho obtíže nijak nevzrušovaly, v podstatě je neřešil. A když už, tak až na poslední chvíli.
To velice trápilo jeho druhou ženu Ludmilu Muchovou. „Přede mnou předstíral, že nekouří, protože jsem se to snažila hlídat. No ale pak jsem zjistila, že chodí tajně kouřit k sousedům,” řekla v pořadu Příběhy slavných. Po infarktu přišla mrtvice. Tu herec také jako zázrakem přežil, a dokonce si neodnesl ani žádné následky. „Nakonec ho dostala rakovina,“ zasteskla si krátce po jeho smrti vdova.
Byl to právě ten třetí případ, kdy pomoc přišla až příliš pozdě. O to více smutné to je, že kdyby pomoc přišla o pouhopouhý den dříve, umělec mohl žít dál. Do nemocnice s rakovinou zamířil až když už nebylo zbytí, což znamenalo jediné – musel jít rovnou na operaci. I přesto, že prognóza od lékařů nebyla příznivá, jeho žena Ludmila neztrácela naději a snažila se pro svého manžela udělat, co se jen dalo.
Pomoc přišla bohužel o den později
Plamínek naděje zahořel, když se Muchové ozval jeden z obdivovatelů jejího manžela z Německa, kde byl díky své nejslavnější roli také velmi populární. Tajemný ctitel znal ve své zemi ty nejlepší lékaře a nabídl ustarané a zoufalé Muchové pomoc. „Říkal, že ho tam z toho určitě dostanou a že si pro něj jede z Mnichova do Prahy. Měla jsem jen zařídit u lékařů, aby ho převezli, že ho zachrání,“ pokračovala ve vyprávění v dokumentu pro Českou televizi jeho žena.
Zdálo se, že přeci jen jiskřička, že by manželovi mohla pomoci, tu stále existuje. Odhodlaná pro něj udělat cokoliv se vydala do nemocnice zařídit převoz do německého Mnichova. Pak ale přišel šok – umělec upadl do kómatu a po týdnu zemřel. Kdyby se vše odehrálo o den dříve, mohl zanedlouho slavný herec možná oslavit devětadevadesáté narozeniny. Zemřel 8. května 1992 ve věku 67 let.
Jeho nejslavnější rolí byla ta z 70. a 80. let. Elegán v obleku s černou buřinkou byl hrdinou mnoha dětských srdcí, a to ani nemusel mluvit. Jeho postava totiž byla němá. O to více si tento umělec zaslouží poklonu, protože si diváky získal beze slov, jako mim. V této roli natočil 33 dílů televizního seriálu a i tři celovečerní filmy.
Mnoho herců by lomilo rukama nad tím, že si je lidé spojují jen a pouze s jedinou rolí, jeho to ale netrápilo. Svou postavu, která ho proslavila, měl rád, a dokonce si na to konto zavtipkoval, protože díky tomu, že byl pan Tau němý, se nemusel učit žádné texty. Tento seriál, kde se hlavní hrdina umí zvětšit a zmenšit a pomocí kouzelné buřinky plní různá dětská přání, získal oblibu nejen v Česku, ale právě i v sousedním Německu.
Narodil se velmi kuriózně, na pultu v lékárně
V seriálu se před kamerou postupně potkal s dalšími českými hereckými esy, jako byla Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský nebo Karel Augusta. Je dobré ale připomenout, že ačkoliv se do paměti vryl právě rolí pana Tau, vidět jste ho mohli (a dokonce i slyšet mluvit) v dalších oblíbených českých filmech.
Namátkou například ve snímku ve sci-fi komedii Václava Vorlíčka Pane, vy jste vdova! z roku 1970, v satirické komedii Zítra vstanu a opařím se čajem z roku 1977, rodinné komedii od Jindřicha Poláka Lucie, postrach ulice nebo Veselé Vánoce přejí chobotnice z roku 1986. Režisér Jindřich Polák si herce totiž oblíbil natolik, že kromě seriálu Pan Tau ho obsadil i do mnoha svých filmů.
Otto Šimánek, představitel němého elegána s buřinkou, přišel na svět poněkud kuriózním způsobem. Jeho maminka jela na nákup a po cestě na ni přišly předporodní bolesti. Nezbývalo tedy nic než vyřešit to čistou improvizací a porodit zrovna tam, kde se nacházela. Tedy v lékárně, kde namísto nemocniční postele musel posloužit prodejní pult. Na onom místě, kde se lékárna tehdy nacházela, je od roku 2011 jasanová socha pana Tau s rukou zdviženou ke klobouku, jako pocta skvělému herci a zasloužilému umělci.
Zdroje: csfd.cz, krajskelisty.cz, cs.wikipedia.org
