Někdy mám pocit, že za dnešní dobou tak nějak zaostávám. To bude nejen tím, že nestíhá moje netrénované tělo, zkroucené celé dny za volantem. Úsměv pro vás mám ale připravený stále stejný, nebojte!

Například nestačím sledovat nejnovější vymoženosti výpočetní a komunikační techniky a médií, protože si nemyslím, že bych je někdy řádně využil. Rád si sám v autě poslechnu povídání o této problematice, třeba v pořadu Online Plus na ČRo+, kde David Slížek (Lupa.cz) zpovídá Petra Koubského (Deník N), kterého si velmi vážím a měl jsem také, mj., tu čest ho svézt. Bohužel mi to jde zároveň druhým uchem ven. Jako mnohé jiné. Kulisa za volantem. Průtokáč...

Vezl jsem ale nedávno paní s dcerkou. Přejdu to, že mamka s dcerkou probírala „itinerář“ všech jejích kroužků a mluvila s ní dost, no, řekněme, úsečně, až mi holčiny přišlo trochu líto. Třeba je ten dril k něčemu dobrý!

„Těžko na cvičišti, lehko v boji!“ Nesmí se o tom ale dovědět Barnevernet! (pokus o vtip)

Dcerka měla, jak jsem pochopil, v hudebním kroužku za úkol vymyslet únikovou hru na téma hudby. Předčítala z mobilu svůj nápad mamce. Mamka zareagovala:

„A co když to nechám na umělé inteligenci? My ji v práci normálně používáme!“ A spustila do svého telefonu hlasovým příkazem: „Prosím, vytvoř únikovou hru s tématem hudby!“

A během krátké doby - více než pět vteřin to nebylo - se chlubila: „No, podívej, to je skvělé, ne? Co? Viď?“

Pak ještě zadala příkaz, aby úkolů bylo méně. Měl jsem z toho pocit, že si mamka spíše „pohonila triko“, než že by chtěla dcerce pomoci, po tom předchozím kárání.

Omlouvám se, o tohle mi nejde! To je jen mezi nimi... Ale není mi vskutku dobře z toho, že takovým věcem bývám svědkem. Vedle auta ale jít, při nejlepší vůli, nemůžu...

A už vůbec nic nemám proti umělé inteligenci! Věřím, že ve spoustě směrů lidem pomůže! ...než se tedy vymkne kontrole. Klidně budu žít vedle ní. I na lavičku k ní si přisednu! Trochu o ní budu vědět a jestli i ona něco o mně, to nevím, snažím se nikde nebýt, ale třeba něco někde na netu vyšťourá. Nebo si vymyslí, to už také víme.

Jde mi o to, že ta holčina si mohla vymyslet hru a byla by na to hrdá! Takhle to vymyslela AI a třeba si děvče v hloubi duše pomyslí, že je to vlastně podvod. Ale když mamka... A nebo také ne. Nevím, do jaké míry se už dnes bere AI jako samozřejmost.

Na průmce nám vyhrožovali, že u zkoušky nebudeme smět použít k výpočtům kalkulačku, pouze logaritmické pravítko! Už si ale nějak nepamatuji, jestli nakonec neučinili ústupek a kalkulačku nepovolili, protože bychom si tím pravítkem tak maximálně vydloubli oko.

A moje mamka by mi řekla, že logaritmické pravítko byl za ní „výkřik techniky“. Zkoušíte si také představit, jak je ve ztichlé kanceláři slyšet jenom šustění logaritmických pravítek?

S mým tchánem jsem si rád povídal o jiných, neznámých světech. Tehdy jsem si četl o UFO a o kruzích v obilí. (Dodnes mi nikdo nevysvětlí, že ty velmi složité obrazce v jižní Anglii vytvořil nějaký vtipálek během noci. Jen rozměřit je by trvalo spoustu času.) Byl na stejné vlně, možná trochu napřed a vždycky říkal:

„Já si myslím, že podle evoluce budou jednou lidé mít malé, zakrslé tělo a velikou hlavu! Protože si budou chtít ulevit od fyzické práce a budou jenom vymýšlet nové věci, aby se jim tento záměr podařil.“ Přesně tak, jak jsou odedávna znázorňovány postavy UFOnů. A už jsme tady! Zadáme příkaz a „umělá inteligence“ to vymyslí za nás!

Takže, můj milý tcháne na nebesích, budeme mít nejen zakrslé tělo, ale i hlavičku jako z prdu kuličku, protože AI to všechno zmákne sama! Lidstvo budou zase trpajzlíci, jako ve středověku. Vše se opakuje. A až moje kosti jednou vyhrabou, možná za tisíce let, pokud Putin dovolí, budou se divit, co jsem to byl za obra! Sice možná tupý, ale veliký!

A protože ze mně zatím ještě ty kosti nejsou, musím se snažit svoji dcerku vést směrem, aby se o sebe postarala především vlastním umem, obratnou pílí a hbitou myslí. Kdyby náhodou vypnuli proud...a AI ajajaj!

Mám tě rád, kočko! Dokážeš to!