DNA se stala součástí našeho života. Ona jí byla pochopitelně vždy, ale začali jsme si to uvědomovat až poměrně pozdě. Nejprve pánové Watson a Crick představili dvojitou šroubovici a pak to šlo ráz naráz. Objev za objevem posouvaly naše porozumění, jak DNA funguje, až nakonec přišlo rozhodnutí, které dříve či později přijít muselo: zmapujeme celý lidský genom. Byla na to zapotřebí pěkná hromádka dolarů a spousta vědců, někteří dokonce na sobě měli bílý plášť. Kdyby se postavili do řady, pochodovali bychom kolem nich vojenským krokem snad stejně dlouho jako kolem myší otrávených muchomůrkou hlízovitou, viz Atlas hub. (Taky jsem snad trochu přispěl, když jsem vyvinul coating, jakýsi ochranný film na vnitřním povrchu kapilár, pro kapilární elektroforézu DNA fragmentů. Jenže technologie se vyvíjejí zběsilou rychlostí a za pár let už kapilární coating nikoho nezajímal.) Bylo mi dost divné, když president Bill Clinton oznámil přečtení lidského genomu. Kdo mu řekl, že jsme přečetli všechno a už nebývá nic ke čtení? Když je někde vedle sebe hodně G, tedy např. sekvence GGGGGG, pak se DNA úplně nenatáhne a dochází k chybám čtení. A skutečně se objevily nepřečtené sekvence, údajně na chromosomu Y, ale nikdo se nad tím nepohoršoval, lidský genom byl prostě politickým rozhodnutím přečten. Tečka. Byla tady technologie, spousta drahých přístrojů, armáda kvalifikovaných lidí. Co s tím? Začaly se ozývat nesmělé hlasy, že vlastně potřebujeme i genom šimpanze a gorily a já nevím čeho ještě. Jako daňový poplatník jsem se na to netvářil moc nadšeně. Cena DNA analýzy šla však naštěstí neuvěřitelně rychle dolů. V tom případě, proč tedy ne? Nejspíš nežije dnes už moc druhů, u nichž bychom neznali jejich genom.

Ale ten lidský nás zajímá přece jen víc. Dědičné choroby, ty jsou přece počertech důležité. Ale nejen choroby. Co tak forensní použití? V dřevních dobách, kdy se DNA fragmenty ještě separovaly pomalou elektroforézou na deskách gelu, se povedlo díky DNA analýze očistit jednoho sprostého podezřelého. Ale jak najít pachatele? Musel tehdy být z okolí, takže se nakonec odebralo a analyzovalo pět tisíc vzorků, a nic. Jenže pak přišlo jednomu z místních divné, že po něm chtěl kamarád, aby ho při odběru zastoupil. Podivil se nahlas a policie už měla svého člověka.

Šlo by to i jinak? Proč by s dnešními možnostmi nemohla mít policie na oddělení bedničku s jedním knoflíkem? A když by sbalili nějakého pobudu, sebrali mu z ústní sliznice vzorek a nakrmili s ním tu divnou bedničku u okna, co nikdo na oddělení pořádně neví, jak s obsluhuje. V bedničce by se ze vzorku extrahovala DNA, podrobila PCR (polymer chain reaction) a výsledný produkt by se zanalyzoval kapilární gelovou elektroforézou na čipu. Výsledek by se porovnal s ústřední databází ve Washingtonu a během pár hodin by dotyčný byl buď zpátky na svobodě anebo naopak obviněn z nějakého ošklivého skoro zapomenutého zločinu. Tohle je dost lákavé. Jeden kamarád a bývalý kolega dokonce založil za tím účelem firmu. Vývoj šel dobře, jenže podle netrpělivých investorů ne dost rychle. Neznám podrobnosti, jak se vše seběhlo. Zato vím, že teď jedna velká a bohatá firma nabízí zařízení k analýze DNA, pro policii jako dělané. Pokud má policie nějakého podezřelého, pak je to jistě pomoc.

Jenže co když má policie jen vzorek DNA, avšak žádného podezřelého? Je nějaká možnost dopadnout vraha, pokud se jinak chová nenápadně, nebudí pozornost a není dokonce ani sprostý podezřelý? Je tady nějaká pomoc? Možná.

Dnes můžete díky analýze DNA vysledovat nějakého svého příbuzného, obvykle to bude hodně dost vzdálený příbuzný, nejspíš tak sestřenice z pátého kolene. Podobných bratranců a sestřenic mám podle firmy 23andme přes tisíc. Těch blízkých jen pár. Tomuto snažení se říká genetická genealogie. Ale když to funguje takhle, nebylo by možné porovnat vzorek DNA z nevyřešeného zločinu s databázemi a najít osoby, které sice přímo nemají se zločinem nic společného, ale jsou nějak s pachatelem spřízněni? Proč ne? Nejznámějším případem je patrně Josef James DeAngelo. Kvůli chronologii bude asi dobře se vrátit do roku 1973.

Tehdy ve městě Visalia v kalifornském San Joachim Valley začalo docházet ke vloupáním nejprve v nepřítomnosti majitelů, pak i v době, kdy byli lidé doma. V angličtině se takovému lupiči říká cat burglar. Ten nebyl dopaden. Zatím. Pak se v roce 1976 v končinách na východ od kalifornského hlavního města Sacramenta začaly množit případy znásilnění. Nejprve šlo o osaměle žijící ženy, případně ženy žijící s dětmi. Pak se násilník začal věnovat víc manželským párům. Vnikl do domu, manželce poručil svázat manžela, zavázat oči a nasadit roubík. Potom znásilnil paní domu. Nato povečeřel v kuchyni, vypil pár piv a někdy ještě jednou znásilnil paní domu. Občas se stalo, že si oběti již myslely, že násilník odešel, ten však jak v nějakém filmu najednou vyskočil odkudsi z tmavého kouta. Pachateli začaly noviny říkat East Area Rapist. Občas zavolal telefonem policii a vysmál se jí, že ho nikdy nechytí. Své působení rozšířil i dál. Pak jako by přestal.

Přestal anebo se přestěhoval? V jižní Kalifornii začal řádit nový násilník, který si počínal podobně jako East Area Raper. Znásilňování, vraždy. Že by stejný pachatel? Takže proč mu neříkat Golden State Killer?

Pak se pár let nedělo nic. V roce 2016 vypsala FBI odměnu padesát tisíc dolarů na dopadení zabijáka. Současně začala porovnávat DNA pachatele s DNA v databázích. Přitom našla řadu osob, které měly s vrahem společného pra-pra-pra-pra-pradědečka. Vyšetřovatelé sestavili 25 rodinných stromů, jeden z nich obsahoval tisíc osob a, jak se ukázalo později, obsahoval i DeAngela.

O rok později vzali detektiv Holes a právník FBI Kramer profil DNA z pachatele znásilnění ve Ventura County a nakrmili jím program na webovce GEDmatch. Výsledkem bylo 10 – 20 osob, které měly s pachatelem společného pra-pra-pra-pradědečka. Genealožka Rae-Venter sestavila rodinný strom a když se vzaly v úvahu další faktory jako pohlaví a věk, vycházeli nakonec jako možní pachatelé dva muži. Jeden byl vyškrtnut díky analýze DNA příbuzného, zůstal tak jediný podezřelý: bývalý policista DeAngelo.

Jak to DeAngelovi dokázat? Na klice u jeho auta by mohla být nějaká jeho DNA. Anebo na popelnicích. Byla tam i tam. A odpovídala DNA, kterou po sobě nechal násilník a vrah. Nebylo nač čekat. 24. dubna 2018 zatkli DeAngela na zahrádce u jeho domu. Při výslechu tvrdil, že on sám za nic nemohl, to všechno ten Jerry uvnitř, který ho ke všemu nutil. Ze 120 loupeží a 51 znásilnění už nebylo možné DeAngela obvinit, po tolika letech byly všechny tyhle zločiny promlčeny. Ne však vraždy. DeAngelo nabídl přiznání, pokud nebude žalobce pro něj požadovat trest smrti. Nabídku žalobce nepřijal, nicméně v roce 2020 byl pětasedmdesátiletý DeAngelo odsouzen za třináct prokázaných vražd k několikanásobnému trestu doživotí. Náklady na jeho dopadení odhadli na deset milionů dolarů, genetická genealogie v tom přitom sehrála roli víc než významnou.

Prameny:

V. Dolník: DNA sequencing by capillary electrophoresis (Review). J. Biochem. Biophys. Meth., 41 (1999) 103- 119.

P. Gill: The forensic application of DNA profiling. Adv. Electrophoresis 3 (1989) 405 – 444.

https://www.gedmatch.com

https://www.23andme.com

https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_James_DeAngelo

(Převzato z blogu www.dolnik.cz se souhlasem autora.)

Autor knih Nevykládej mi pohádky! a Vítej u nás, Metude! (Contentus paucis lectoribus/ Spokojím se s málo čtenáři - Horatius)