Tělo ženy archeologové odkryli během vykopávek na benátském ostrově Lazzaretto Nuovo. Místo bylo kdysi využíváno jako sanatorium pro nemocné morem, poslední odpočinek tu našel velký počet lidí. „To ale neznamená, že všichni žili poblíž. Mohli se sem dostat nemocní prakticky z celé Evropy. Záleželo, jak byly zrovna přeplněné ostatní ‚tábory‘. Stávalo se, že nebožáci putovali stovky a stovky kilometrů na vozech a cestou umírali,“ řekl Čtidoma.cz Jakub Konečný.
Kdo šířil upíří paniku?
Ostatky ženy pocházejí z doby kolem roku 1576, kdy řádila epidemie černé smrti. A právě v tomto období se mezi lidmi šířila upíří hysterie. Přesto, že například Dracula spisovatele Brama Stokera vyšel o víc než 300 let později. „Lidé hledali viníky hladomoru, neúrody a dalších katastrof včetně moru. Logicky se obraceli k nadpřirozeným viníkům, kteří mohli za zkázu v podstatě celého kontinentu.“
Podle dobových pramenů začali teorie o upírech šířit italští hrobníci, kteří pravidelně viděli mrtvoly lidí, které zabil mor. Určitě to nebyl hezký pohled. „Těla se zdála být nafouknutá, ze všech otvorů jim vytékaly tělesné tekutiny. Nebylo těžké si myslet, že si rádi pochutnají na tělech mrtvých, ale i živých. Je třeba se vcítit do tehdejší doby, zmatku a zmaru.“
Kdo nekouše, nešíří mor
Všeobecnou paniku podporovalo i to, že některé pohřební rubáše se na tělech rozložily. To vyvolalo domněnku, že upíři z kusů látky čerpali svoji sílu. Při analýze těla ženy došli odborníci k závěru, že jí cihlu do úst vložili právě z popsaného důvodu ti, kdo ji pohřbívali. „Podle nich prostě sežrala svůj pohřební plášť,“ usmívá se Konečný. Vložení tvrdého kamene do úst také mělo zabránit šíření moru – kdo nemůže kousat, nešíří nemoc.
Mrtvá žena podle všeho pocházela z nižší společenské vrstvy, živila se totiž převážně zeleninou a obilovinami, jak dokládá výzkum publikovaný na webu OrtogOnline. „Právě takoví lidé byli dokonalými obětními beránky, oni většinou byli ‚upíry‘. Na pány si chudina netroufla, bylo třeba hledat mezi svými.“
Kde se vzali upíři?
Bledá kůže, strach ze slunečního světla, špičaté tesáky a chuť po krvi. Taková bytost přece neexistuje. Nebo ano? Mohly být příběhy vyprávěné před staletími alespoň částečně pravdivé? „Za určitých okolností ano. Mohlo jít o lidi vyčerpané, podvyživené. Pak není těžké zaměnit je za něco, čeho se bojíte. Byla také velmi rozšířená vzteklina, takže například psí kousnutí opět mohlo znamenat přiživení příběhů o vampyrismu,“ doplňuje pro Čtidoma.cz Konečný.
V průběhu historie mnoho lidí našlo nebo exhumovalo mimořádně zachovalá těla. Těsně uzavřené rakve nebo teploty pod bodem mrazu mohou rozklad oddálit. Najde se i řada dalších vysvětlení, proč mrtvoly mohly vypadat „lidsky“. Nic z toho ale bohudík (nebo bohužel) nesvědčí o tom, že by mezi námi chodili upíři.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Naděje v boji s Parkinsonovou chorobou: Pomáhat mohou nanokrystaly zlata v mozku.
