„Když jsem se snažil běžně fungovat, zhroutil jsem se.“ Mladí lidé přibližují život s hraniční poruchou osobnosti
Mají strach z opuštění a nevyznají se sami v sobě. Své intenzivní emoce se někdy snaží otupit v sebedestruktivním chování, někteří alkoholem nebo užíváním drog. Silnější emoční prožívání a vysokou empatii však mohou využít v kreativních a pomáhajících profesích. Skrze příběhy čtyř mladých lidí přibližujeme, jak se žije lidem s hraniční poruchou osobnosti.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Dvaadvacetileté Natálii diagnostikovali hraniční poruchu v šestnácti letech, kdy začala chodit na střední školu. Kromě hraniční poruchy mladá žena trpí úzkostmi, depresemi a posttraumatickou stresovou poruchou, která se spustila po matčině smrti a kvůli chování jejího otce, jenž dceru týral.
Natálie popisuje typické příznaky hraniční poruchy: „Mám nestabilní vztahy, potřebuji být ve společnosti, strašným způsobem cítím silný strach z opuštění a nemám běžné měřítko emocí.“ O těchto příznacích ve větší nebo menší míře mluví i ostatní mladí respondenti – Ondřej, Daniel a Lucie.
Lidé s touto diagnózou se potýkají se zvládáním emocí. Ty se často projevují ve větší intenzitě než u ostatních. Pacienti mohou prožívat absolutní radost i absolutní smutek a prázdno.
„Je to buď černá, nebo bílá, žádná šedá zóna emocí. Často říkám, že jsem ten nejšťastnější nešťastný člověk,“ vysvětluje Ondřej, kterému hraniční poruchu lékaři diagnostikovali společně s depresemi a úzkostmi v devatenácti. Už o čtyři roky dříve si uvědomoval, že nemá stejné prožívání jako ostatní – dokázal prospat celé dny, sebepoškozoval se a tížily ho depresivní pocity.
„Lidé s tímto onemocněním se nenaučili, jak s těmito intenzivními emocemi přirozeně pracovat,“ říká psycholožka Pavla Linhartová v rozhovoru o hraniční poruše. Podle ní je však dobrá zpráva to, že jde pouze o jeden hlavní problém a ne více oddělených. „Když se pacienti učí regulovat své emoce zdravě, přirozeně se zlepšují i další oblasti,“ vysvětluje.
Daniel se svěřuje, že hraniční porucha má na jeho běžné fungování velký vliv. „U člověka s tímto onemocněním je hodně snížená stresová tolerance. Když jsem se snažil chodit víc do práce nebo se vrátit do školy, začal jsem se probouzet ve strašných úzkostech, třásl jsem se a měl jsem hodně obsesivní myšlenky,“ líčí. Podle svých slov se dostával do stavu, kdy mu na ničem nezáleželo.
„Říkal jsem doktorovi, že mám chuť jít k
