Vlastimil Klíma, politik, který chtěl v září 1938 bránit republiku

Klíma vystudoval práva v Praze a Paříži, už v říjnu 1918 se coby dvacetiletý zapojil do budování samostatné republiky. Přidal se k národním demokratům Karla Kramáře, psal do stranických časopisů a soustředil kolem sebe skupinu vlivných osobností.

Čtěte také

Jiří Havelka, spolehlivá „pravá ruka“ prezidenta Háchy

Politickou činnost si platil sám, od roku 1930 měl v Praze vlastní advokátní kancelář. Byl pověstný gentlemanským chováním i vůči politickým oponentům, kterým podle svědků výrazně překračoval tehdejší poměry.

Klíma od poloviny 30. let varoval před nebezpečím, které pro Československo představovalo nacistické Německo. Už v roce 1934 vyzýval k budování silné armády, během roku 1938 se stal důsledným odpůrcem ústupků Henleinově Sudetoněmecké straně.

Na Konráda Henleina podal v červnu 1938 trestní oznámení pro podezření ze zločinu přípravy úkladů a zločinu ohrožení bezpečnosti republiky. To už byl Klíma poslancem Národního shromáždění, v květnu 1937 převzal mandát po zemřelém Karlu Kramářovi. Byla to jediná politická funkce, kterou přijal – jiné placené funkce odmítal a dál si vše financoval z výdělku své advokátní kanceláře.

Odsouzen na doživotí

V létě 1938 pobýval Klíma ve Francii a po návratu se netajil obavami, že Francie nebude možná ochotna splnit smluvní závazky v případě napadení Československa Německem – což se později ukázalo jako smutná skutečnost.

Čtěte také

Jan Scheinost, prý jediný inteligentní ideolog českého fašismu

V době mnichovské krize hájil stanovisko neustupovat německé agresi do všech důsledků, tedy i v případě vojenské obrany republiky, o kterou dvakrát (28. září 1938 dopoledne a 30. září 1938 odpoledne) žádal Edvarda Beneše: „Nesmíme prohospodařit jedinečnou hodnotu, jakou je naprostá a nebývalá jednota celého národa v odhodlání bránit se. Obyčejně vlády musí zpracovávat nebo připravovat veřejné mínění pro nějaké závažné rozhodnutí. Ale naše veřejné mínění je dnes daleko vpředu před politikou, před vládou,“ řekl Benešovi.

Poslanecký mandát vydržel Klímovi do okupace v březnu 1939, to už bylo úředně zastaveno i vydávání jeho časopisu Národní myšlenka, ve kterém kritizoval politické poměry ve druhé republice.

Čtěte také

Jiří Zedtwitz, nenápadný diplomat v zákulisí velkých dějin

Vzápětí po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do odboje a byl kvůli tomu v roce 1940 dvakrát krátce vězněn a vyšetřován na gestapu. Nacisté mu nic neprokázali, až do konce války ale musel žít pod policejním dozorem. Po válce vstoupil do národně socialistické strany a od února 1948 žádnou politickou činnost nevyvíjel.

Pracoval dál jako advokát, v roce 1949 byl na dva měsíce vykázán do tábora nucených prací jako „buržoazní živel“. Znovu byl zatčen v roce 1951 a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. Amnestován byl v roce 1960 a už roku 1964 dosáhl obnovy svého procesu a o tři roky později plné rehabilitace.

Vlastimil Klíma zemřel v prosinci 1987, do posledních let sepisoval své paměti a scházel se s historiky, kterým pomohl objasnit mnohé ze zákulisí československé politiky v letech před druhou světovou válkou.