Hamás, Izrael, Gaza a USA po Velikonocích: možné je stále všechno
Petr JedličkaSituace v Gaze se v posledních týdnech vyvíjí spíše samospádem. Velké zvraty jsou ale vidět v politickém dění, jež konflikt provází. V největší míře se to týká přístupu USA. V pohybu je také dění v samotném Izraeli.
Od teroristického útoku Hamásu na Izrael a následného vpádu Izraele do Gazy uplyne brzy půlrok. Poslední dva měsíce z šesti proběhlých se přitom situace na místě mění spíše jen samospádem. Izraelská armáda stojí stále na stejných pozicích jako na počátku února, ultimáta neultimáta. Bojuje se lokálně a samozřejmě bombarduje.
Také z humanitárního hlediska se vše vyvíjí bohužel po očekávané trajektorii. Jídla, vody a léků je pořád bolestně málo. Nouzové shozy z letadel moc nepomohly. Plovoucí přístav bude hotový až za měsíc. Šíří se choroby, infekce, marnost a zoufalství.
Naopak plný změn je poltický vývoj, který situaci provází: stát se může dnes v podstatě všechno. Po agenturách OSN a charitativních organizacích přitvrdila svou pozici nebývale i Evropská unie. V rámci palestinské samosprávy odstoupil premiér a na co nejvčasnější mír začali tlačit už i tradiční izraelští spojenci, Velká Británie, Austrálie a Kanada. Podobně se mimochodem vyslovil v minulém týdnu dokonce i Donald Trump.
Specifickým tématem zůstává oficiální pozice Spojených států, respektive Bidenovy administrativy. USA poskytují Izraeli nejen diplomatické krytí, ale především stálý přísun munice, včetně leteckých pum. Právě Bidenův State Department se snaží Netanjahuovu vládu už od zimy přimět ke změně způsobu vedení operace. Ke skutečnému nátlaku v podobě pozastavení příslušného transferu však zatím nesáhl.
V minulém týdnu USA vzácně nevetovaly výzvu k okamžitému příměří v Radě bezpečnosti OSN, čímž porušily obvyklou tradici — avšak opět spíše jen symbolicky. Netanjahu zrušil v reakci plánovanou návštěvu u Bidena v Bílém domě. S Američany ovšem teď jedná za něj Joav Galant, izraelský ministr obrany.
Z roztržky nemusí být nakonec nic než poškození osobních vztahů jako za éry Baracka Obamy, kdy se řešilo izraelské osadnictví. V USA mají ostatně před volbami a v nich se na vztahy s Izraelem slyší. Teoreticky ale může jít i o počátek skutečně zásadní změny, která poznamená celý region. Bude záležet, zda po dosavadních gestech přijdou konkrétní činy.
Pohyby uvnitř Izraele
Ve vlastním Izraeli vře souběžně vnitropolitická situace. Nejde ani tak prvoplánově o válku — velká koalice vytvořená po masakru ze 7. října řeší teď právo ultraortodoxních Židů nesloužit v armádě, pokračují také velké protesty proti samotnému Netanjahuovi.
Zřejmě již v dubnu by měly být oznámeny závěry vyšetřování, co vše 7. října na izraelské straně selhalo a kdo je za to odpovědný. Zde může přijít náhlý rozpad vlády, změna ve vedení nebo i nové volby. Jinak však ani mír, ani utrpení v Gaze tématy v Izraeli nejsou.
Všechno se bere jako vina Hamásu, případně OSN. Kritikové Netanjahua si pouze čím dál hlasitěji stěžují, že nedokázal dostat zpět domů unesená rukojmí a operaci celkově dokončit.
Stále se vedou řeči o nevyhnutelnosti útoku na Rafáh — poslední město v Gaze, kudy izraelští vojáci zatím neprotáhli a kde se tísní 1,5 milionu uprchlíků. Spojené státy zde Izrael od akce odrazují, opět však může vše skončit jakkoliv.
Připočíst je třeba fakt, že v Kataru stále paralelně pracují vyjednávací týmy Izraele a Hamásu, aby dohodly výměnu rukojmích za palestinské vězně a za příměří. Dohodu nyní blokuje skutečnost, že Izrael trvá na propuštění úplně všech rukojmích ještě během klidu zbraní, který by měl trvat šest týdnů, a Hamás na požadavku, aby se izraelské jednotky během příměří stáhly.
Příští dny tak mohou na místě přinést stejně tak úlevu, jako očekávaně tvrdou ofenzívu. Netanjahu může definitivně padnout, ale stejně tak si pozici ještě utvrdit. Ve vzduchu jsou velké změny v politice USA, z nichž ovšem nemusí být nakonec vůbec nic.
Podaří-li se Blinkenově diplomacii to, oč se snaží, může se začít i situace v Gaze výhledově zlepšovat. Ani v této oblasti se ovšem nemusí změnit rámcově vůbec nic, což by znamenalo další samospádné zhoršování, další vybombardované bloky domů a další prohlubování humanitární pohromy.
Klíčový z hlediska dalšího vývoje bude osud Rafáhu, účinnost amerického tlaku a výsledek vnitropolitických střetů v samotném Izraeli. Hamás se těžko změní a též se nedá počítat s tím, že nějak významněji zasáhnou ještě nějací další vnější aktéři.