Článek
Horší než uranové doly
Ihned po skončení druhé světové války se v Sovětském svazu rozběhl masivní jaderný program, jehož cílem bylo dohnat náskok Spojených států. Pro něj však bylo potřeba zajistit dostatek štěpného materiálu, tedy uranu. Nejlepším, respektive téměř jediným vhodným zdrojem uranové rudy v tehdejším východním bloku pak bylo Jáchymovsko v Československu.
Uranové doly na Jáchymovsku jsou jako místo, kde režim využíval k otrocké práci politické vězně, dostatečně známé. Celá infrastruktura však musela být a také byla výrazně rozsáhlejší. V lokalitě Ostrov-Dolní Žďár byly proto mezi lety 1949-1951 vystavěny dva pracovní tábory nazvané Vykmanov I a Vykmanov II. Jejich výstavbu zprvu řídili přímo Sověti a vykonávali němečtí váleční zajatci, poté je převzala československá strana. Pro tábory se používala krycí jména „C“ a „L“. V roce 1953 k nim potom přibyl ještě tábor Vykmanov JaV s krycím názvem „H“.
Nás v tuto chvíli zajímá především tábor označený písmenem „L“. V jeho areálu byla postavena také na první pohled nenápadná věž. Ta sloužila jako třídírna uranové rudy. Vězni v ní museli uranovou rudu drtit a poté vynášet do nejvyššího patra, odkud následně propadávala přes síta dolů. Nakonec byla ruda plněna do barelů, z nichž každý vážil asi 80 kg, a nakládána na vlaky.
Je dobře, že je temná historie kraje zmiňována i na zastaveních turistických stezek
Práce v tomto prostředí byla velmi nebezpečná, neboť všude poletoval radioaktivní prach z uranové rudy a vězni, kteří pracovali bez jakýchkoliv ochranných pomůcek, jej vdechovali. Působilo na ně taktéž přímé záření z materiálu. V tomto ohledu šlo o prostředí mnohem nebezpečnější než vlastní uranové doly. Není proto divu, že táboru dali vězni přezdívku likvidační. A vůbec nešlo o žádnou nadsázku. Kromě otřesných pracovních podmínek bylo s vězni ze strany dozorců zacházeno velmi brutálně a pobyt v táboře nepřežilo celkem 4 500 vězňů ze 70 000, kteří jím prošli. Tábor byl zrušen v roce 1956.
Rudá věž smrti dnes
Od roku 2022 se v takzvané Rudé věži smrti v Ostrově nachází expozice, jejímiž autory jsou pracovníci Ústavu pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Konfederací politických vězňů České republiky, která je vlastníkem objektu. Od roku 2019 je Rudá věž součástí takzvaného Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří, který zahrnuje celkem 22 lokalit v Česku a sousedním Sasku, a který byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Není pochyb o tom, že podobných památník potřebujeme co nejvíce aby nám připomínaly zločiny režimu, s nímž jsme se jako společnost stále ještě dostatečně dobře nevypořádali.
