RETRO 90s | T.M. Stevens: Co bych poradil mladším kolegům? Buďte originální

Jen pár machrů pod sluncem se může pochlubit podobnou bilancí, jakou vykazuje dráha fenomenálního baskytaristy T.M. Stevense. Soupiska těch, které doprovázel na světových turné nebo s nimi natáčel, je dlouhá, a pojmy jazzu, funku, soulu, poprocku i metalu nabitá k prasknutí. To ostatně můžete posoudit sami, pokud máte zájem ponořit se do následujícího čtení.

V roce 1995 vydal Stevens se svou kapelou Out of Control debutové album. Nejen o něm je exkluzivní interview, které redaktor Jarda Hudec pořídil na frankfurtském hudebním veletrhu Musikmesse. Mimochodem, T.M. byl v absolutní pohodě. Způsob jeho jednání a vystupování zanechal velmi dobrý dojem, a ještě víc utvrdil v přesvědčení, že až na malé výjimky ti nejlepší nemají zapotřebí nějaká velká gesta a silná slova. Mluví za ně muzika.

T.M., zajímá mě ta deska a vůbec tvoje kapela.
Kapela se jmenuje Out of Control. Vydali jsme v lednu u Polystaru CD Boom, které zatím vyšlo akorát ve Státech a v Japonsku a brzy by mělo být i tady. Myslím, že Němci by ho přijali dobře, je to země se silným posluchačským zázemím a zajímavým mixováním hudebních vlivů. Slyšel jsem tu toho dost a mám z toho dobrej pocit. Co se kapely týče, nefunguje dlouho. Na kytaru hraje Stevie Salas. Musím se přiznat, že mi přišel vhod rozpad Living Colour, protože s bubeníkem Willem Calhounem si skvěle rozumím a neváhal jsem ho vzít zpátky do kapely. Já kromě basy ještě zpívám.

Myslel jsem si, že se spolu s bubeníkem Terry Bozziem budete držet spolupráce se Stevie Valem?
No, původně to tak vypadalo, asi bych mu s jeho novou instrumentální deskou pomáhal, přál si to, ale já bych pevně rozhodnutý pro Out of Control a termíny natáčení naší a jeho desky se bohužel kryly. Takže poslední spolupráce se Steviem byla na Sex & Religion.

Zemřel funkrockový baskytarista T.M. Stevens, spolupracoval s Tinou Turner i Jamesem Brownem

A co Joe Cocker? Pokud vím, jel jsi s ním i poslední evropské turné.
Říkám mu strejček Joe nebo José. Musím říct, že jsme docela blízcí kámoši. Plně chápal, když jsem mu řekl: „Uncle Joe, chci to zkusit sám, protože mám co říct.“ V jeho muzice není možný v plný míře ventilovat to, co cítím a umím.

Kdybys měl vypíchnout důležité okamžiky tvého dosavadního hraní, jaké by to byly a kde jsi vlastně začínal?
Začal jsem v Harlemu, v New Yorku. Sedával jsem před jazzovejma klubama a poslouchal Jima Curtise a další. Byl jsem ještě moc mladej na to, abych se dostal dovnitř. Chtěl jsem všechny ty dobrý doprovázet na kytaru. Hrál jsem na ni ale asi jenom dva dny, protože mě bavilo hrát akorát na silný struny nahoře a hned jsem se rozhodl, že pro mě bude lepší bassa. Moje první angažmá bylo u Normana Curtise. Hráli jsme třeba před Johnem McLauglinem v době, kdy opustil Mahavishnu Orchestra, nebo před Billy Cobhanem – to bylo před hodně lety. Později jsem i chvíli hrál s Mahavishnu. Delší dobu trvalo moje angažmá u Al DiMeoly a taky jsem měl tu čest hrát v kapele Jamese Browna. Mám asi fakt kliku. No a pak samozřejmě přišli Joe Cocker, Tina Turner a naposledy to byli Billy Joel a Steve Vai, kde jsem hostoval.

A největší zážitek?
Asi s Jamesem Brownem natáčení Living in America. Tam mám i svý první vokály. Znáš tu písničku?

To je otázka…
Hm, takže Browna mám fakt hodně rád. Je pořád jak malej kluk. Uznávaj ho všichni a je to můj hrdina. Musel jsem hodně makat, protože jeho muzika je jedna z nejtěžších. Další mí hrdinové jsou Led Zeppelin, s těmi bych si taky rád zahrál.

Jak vidíš svou budoucnost?
Chci dělat něco jako heavy metal funk a podle toho taky vypadá album Boom. Je to zvláštní, líbí se mi třeba Pantera, Metallica i Scorpions a na druhý straně lidi, se kterýma jsem hrál a někde uprostřed je Jimi Hendrix. A to všechno bych rád spojil dohromady. Natočil jsem jedno album, ale byl bych rád, kdyby brzy přibyly další, aby mě fans konečně poznali.

Máš nějaké vzpomínky na Prahu nebo východní Evropu?
Jo, jeli jsme dost dobrý turné s Joe Cockerem. Všude bylo hrozně lidí. S mou kapelou jsem si zatím příležitostně zahrál v Göteborgu, vlastně jedinej kšeft v Evropě. Ty děti tam se mohly zbláznit, takže se tam chci brzy vrátit a hrát tam i jindy.

Jak ses dostal na baskytarovou kompilaci firmy Trace Elliot?
Firma mě oslovila, protože s nimi mám také smlouvu na propagaci basových aparátů. Většinou jsou tam instrumentálky, ale já tam zařadil písničku Supernatural z CD Boom a před ní mám ještě Scat, takovej jazzovej pocit, je to děsně spontánní.

Slyšel jsem od Out of Control pouze tohle. Je celá deska v podobném duchu?
Je to napůl technický jako Stevie Vai nebo Billy Sheehan a z půlky je tam heavy groove, ten těžkej rytmus, takže lidi tam slyšej scat, jazz, behop, pak stop… (T.M. to všechno názorně předvádí, pozn. red.). Přestávám rozlišovat, jde mi o pocit, kterej bych tam vpravil.

Co bys poradil svým mladším kolegům?
Každopádně je dobrý, že hrajou, ale musí se snažit do toho dostat náladu. Všichni hrajou padadada padadada, děsně rychle, ale pocit a nálada je v tahu. Takže číslo 1: studujte funky, jazz, metal… Prostě cokoliv. Hledejte v tom nápadu, a pak se vrhněte na techniku. Číslo 2: Buďte originální. Nehrajte na basu jako já, Billy, Sheehan, Doug Wimbish nebo Robert Trujillo. Na to se vykašlete! Hrajte za sebe, nezáleží, jestli rychle nebo pomalu, protože B. B. King zní líně a pomalu, ale je velmi originální. Ha, ha, takže poslouchejte mě, já jsem taky originál.

Apropó, T.M., máš toho za sebou fakt dost, takže jsi vlastně starej?
Stejně jak starej funk.

Text původně vyšel v časopise Rock Report č. 4,5/1995. Znovu ho vydáváme jako připomínku T. M. Stevense, který zemřel 10. března 2024.

Text: Jarda Hudec, foto: archiv iREPORTu
Témata: T. M. Stevens, Out of Control, retro