Jak jsem stavěl zahradní chatku aneb Pusť mě k tomu!
Moje manželka má zajímavý biorytmus. Snad je to její nákloností ke všemu řeckému..., nevím. Přes zimu je smutná jako želva, proklíná lyžaře, zimní oblečení, Santu Clause a vše, co toto studené roční období připomíná. S prvním sněhem zírá k jihu, pouští si zorbu, pojídá tzatziki, s nostalgií si prohlíží fotky z dovolené či ze zahrady a vzpomíná na léto.
Vánoční stromek u nás splní účel, a ještě před Silvestrem je zase složený v krabici. Máme totiž umělý, protože moje paní nepodporuje bezděčné nákupy těch živých na jedno použití. Miluje přírodu natolik, že nezabije ani mouchu, pro padlou včelu je schopna vystrojit certifikovaný funus a pravidelně před zimou sbírá po lesích podvyživené ježky, o které je schopna se celou zimu starat. Pomalu potřebuji v lednici mapu, abych se vyznal, co je pro mě a co pro jinou zvířenu. Pro našeho psa by dokázala jít světa kraj a v dobách, kdy jsme ještě měli slepice, jim podstrojovala natolik, že mnou připravené dobroty odmítaly jako lacinou cikorku za války. Ale mám za to svou ženu rád.
Jakmile skončí zima a slunce se začne hlásit o slovo, máme doma plno hyacintů, narcisů a všemožné další zeleně, které je po supermarketech kvanta. Pokud teplo a sluneční svit vydrží, začne se manželka rýpat v hlíně a připomíná mi veškeré úkoly, které se zahájením zahradního provozu souvisí.
„Mohl bys konečně smontovat ten zahradní domek, který leží už několik měsíců na paletě za domem!“
„Ano, drahá,“ prohodil jsem jen tak na půl úst v domnění, že tato vycpávková věta prolétne naším obývákem a rozplyne se v prostoru.
„To říkáš pořád,“ odsekla ostře, „už mi to slibuješ od podzimu!“
Vize proflákaného dne se rozplynula jako šance vlády na vyrovnaný rozpočet.
„No,“ pokračovala neúprosně, „máme dnes volno, tak se do toho pusť!“
Mé obranné argumenty o nutnosti dokončit práci pro nakladatele selhaly. Veškerá zahálka musela stranou. Vytáhl jsem návod k montáži domku, který jsme koupili v českém supermarketu. Sedl jsem si na zahradě ke stolu a zjistil, že manuál je v polštině. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem jako malé dítě sledoval na polské jedničce večerníčky v originále a pustil se do toho.
Začal jsem dělat základy. V okamžiku, kdy žena při pohledu z okna obýváku zjistila, že jsem se do práce pustil, vyběhla na zahradu a v obličeji zářila radostí. Když jsem viděl ten rozjasněný výraz, vjela do mého těla taková kutilská síla, že by mi ji záviděl i Pepa Libický. Podlahu jsme společně položili na základy, šroubovák uprostřed ležel na svém místě, nekoulel se.
„Táto,“ usmála se, „ono je to i rovně..., ty jdeš do sebe!“
Jak málo nám chlapům stačí. Prostě jen pochválit, ono to dělá zázraky.
Stěny šly přišroubovat k základně celkem rychle. Co na tom, že pláty složené z desek nelícovaly, protože bylo každé prkno nacvaknuto sešívačkou podle toho, jak zrovna polskému montérovi přišlo pod ruku. Polovinu z nich bylo nutno vytahat a převrtat na správné místo. Vzhledem k tomu, že je mi bližší klávesnice než šroubovák, prorazil jsem si na levé ruce šroubem díru. Tady zase zaimprovizovala moje dcerka, která mi ruku olepila úžasnou náplastí s Olafem.
Jakmile stály obvodové stěny, odešla žena do kuchyně podlít kuře v troubě. Při pomoci se stavbou totiž zvládla v mezidobí vyprat dvě pračky prádla, převléct peřiny, vysát a vytřít celý dům, stejně jako nachystat oběd. Vzhledem k tomu, že byla s výstavbou spokojena, svěřila mi montáž krovů pro usazení střechy.
„Pane Bože,“ ozvalo se za okamžik, „pusť mě k tomu!“
Mezi škrábáním brambor se koukla z okna a zjistila, že jsem si pro výstup na střechu vzal starý a rozvrzaný žebřík, jehož plastové packy na nožičkách léta chybí. To způsobuje, že pokud se postavíte na měkkou půdu, zajedou nožičky na jedné straně do půdy, žebřík se nahne a člověk padá ze tří metrů k zemi!
„Proč sis nevzal ten nový žebřík? Ty už si nepamatuješ, jak jsem tě při ořezání břízy oživovala?“
Kdo by si na to nepamatoval? Letěl jsem ze tří metrů, zahradnické nůžky se mi zapíchly asi třicet centimetrů od hlavy a já byl asi půl minuty na druhém břehu. Poté jsem po probuzení sledoval manželku, jak nakopla motorovou pilu a s neskutečnou zlostí a silou onu nebohou břízu setnula až u kořene.
Krovy jsme zvládli, stejně jako střechu, z nového žebříku. Domek stojí. Musíme jej ještě olištovat, natřít a obložit kolem dokola spoustou nesmyslů, aby byl přesně podle manželčiných představ. Ale mám radost, že má radost. Poslední dobou totiž zjišťuji, že kdybych ty moje dvě holky neměl, asi bych se sám zbláznil.
Jo a Olaf se mi už odlepil. Před chvíli jsem dostal náplast s Elsou!
Váš Honza
Jan Vavřík
Jak jsem mocinky zešedivěl z jednoho rozhovůrku
Pokud používají zdrobněliny lidé mladšího vydání, dokážu to s přimhouřením všech tělesných otvorů (nejen oka) pochopit. Ale lidé starší?
Jan Vavřík
Jak jsem boural plot aneb Tohle doma nezkoušejte!
Pro svou ženu udělám cokoliv..., teda skoro cokoliv. A tak jsem po jednom z víkendových hrdinských počinů skončil poprvé v životě na neschopence. A manželka? Zatím mě nezavrhla.
Jan Vavřík
Jak díky náhodě přijít o dobrou pověst aneb Paní, ten váš chlap je divnej!
Možná jste to někdy zažili. Jdete k lékaři se zraněním, které působí celkem divně. Napoprvé to jde ještě vysvětlit. Podruhé se na vás dívají hloupě, argumenty docházejí. Ale potřetí? To už je na přinejmenším na OSPOD!
Jan Vavřík
Jak jsem byl umýt auto aneb Ona ani neví, s kým to má!
Únor jsem měl divný. Bezmezný strach o zdraví nejbližšího člověka mi dal najevo, že vlci v rouše beránčím jsou vlastně jen ubohou karikaturou, pro kterou není důležité se trápit. To hezké je blíž, než se může zdát.
Jan Vavřík
Jak jsem seděl v čekárně 2 aneb Tereza, Karolína a Otylka Součková
Zlobí mě zdraví, ale mé odpůrce zklamu. Zatím neumírám, ovšem k lékaři musím. A při sezení v čekárně máte před sebou studnici příběhů. Třeba minulý týden..., Tereza, Karolína a paní Součková. To prostě nejde nenapsat.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
ANALÝZA: Donald Trump je vinen 34krát. Nastává nová éra americké politiky
Premium V procesu, který bude Spojené státy ještě hodně stát, získali demokraté možnost říkat v...
Zbytky kokainu na WC našla ochranka Pekarové. Podezřelý je šéf její kanceláře
Premium Ochranka předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové nalezla loni v lednu na pánských toaletách...
USA tlačí na mír v Gaze. Izrael předložil novou mírovou dohodu, má tři fáze
Izrael předložil nový návrh komplexní dohody o příměří v Pásmu Gazy a o propuštění rukojmích...
Do Česka dorazily bouřky z Německa. U Olomouce se voda vylila na dálnici
Výstrahy meteorologů před srážkami se naplnily. Česko zasáhly bouřky, které přišly z Německa. V...
Nabízíme komerční prostor 167 m2 v areálu Barborka v Bílovicích nad nad Svita...
Pod Nádražím, Bílovice nad Svitavou, okres Brno-venkov
13 917 Kč/měsíc
- Počet článků 105
- Celková karma 31,09
- Průměrná čtenost 2498x
Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2025).