Myslím, že většina z nás má ráno zapnutou televizi, ať už ji vnímá jako zvukovou kulisu, nebo se chce dozvědět, co se odehrálo. Zatímco my diváci se tak nějak probouzíme, moderátoři už musí být nabrífovaní, pohotoví a rozmluvení. A díky jejich práci pak i my lépe vklouzneme do nového dne. S Markem Kafkou jsme se potkali na Primě po jeho ranní směně. Zatímco já jsem si ještě trochu zvykala, že začíná další pracovní den, Marek měl za sebou už tříhodinové vysílání. Jakou otázkou bychom asi tak mohli začít?
Setkáváme se po ranním vysílání. Rovnou se vás tedy zeptám, v kolik vstáváte?
Budík mám nařízený na 4.35. Mimochodem, nenastavuji si více buzení, jako to dělají někteří. Otevřu oči s prvním tónem a vstanu.
A v kolik musíte být v práci?
V 5 hodin.
Kdysi jste působil v Hlavních zprávách na CNN Prima NEWS a Primě. Jako obyčejný divák si představím, že jste tam měl asi více času na přípravu, jelikož před hlavní zpravodajskou relací je celý den…
To ano, ale na druhou stranu řadu textů si chystáme i večer den předem, takže ta příprava, co se týká času, je i podobná. Podílí se na tom celý tým lidí, kterým děkuji za to, jakou práci odvádí. Samozřejmě to není jen na nás, coby moderátorech. A co se týká opravdu té ranní přípravy, tam je i podstatné dostat se do nějaké provozní formy. Já třeba vstanu a za 10 minut už vybíhám z domu, takže tam toho času opravdu moc není. (usmívá se)
A můžete ještě nějak blíže porovnat tyto dvě relace?
Každá je jiná, a to se samozřejmě týká i nároků na vás. Hlavní zprávy jsou výkladní skříní každé stanice. Nový den je ale zase hrozně příjemný v tom, že v něm můžete zapojit více sebe a někdy i odlehčeněji prezentovat daná témata. Obě tyto relace jsou něčím specifické a jsou pro mne určitě úžasnou zkušeností.
Sám jste řekl, že Hlavní zprávy jsou výkladní skříní televize. Představuji si, že to je taková meta pro moderátory. Když máte nyní srovnání, vrátil byste se tam?
Nebudu lhát. Určitě bych se rád vrátil, kdyby přišla nabídka. Byla to pro mne ohromná zkušenost a čest a jsem vděčný, že jsem dostal šanci, byť jsem neměl ještě tolik zkušeností. Kdyby ta příležitost přišla znovu, určitě bych na ni kývnul.
Když se vrátíme k rannímu vysílání, dnes už je běžné, že rozhovory probíhají i skrz různé videopřenosy. Dokážu si představit, že ráno se spoustě lidí nechce někam vstávat, takže raději volí formu právě takového připojení na dálku. Setkáváte se s tím?
Ano a chtěl bych zde tedy smeknout před všemi hosty, kteří dorazí do studia, a to i tehdy, když jim jsou nabízeny časy velmi brzké a oni to zvládnou. Osobní kontakt je přece jen lepší, protože vidíte reakce hosta přímo, můžete s ním před vysíláním mluvit a lépe na něj i reagovat.
Jsou lidé, kteří třeba nemají tolik zkušeností před kamerou, jsou tedy nervózní. Můžete jim jako moderátor třeba i pomoct? Vy sám můžete srovnat, jelikož jste kdysi také začínal…
No jeje! Pamatuji na své první vstupy před kamerou. Tehdy jsem byl rád, že záběr byl od pasu nahoru, protože se mi tak klepaly nohy, že by to bylo určitě vidět. (smích) Takže mám pochopení pro hosty, kteří jsou nervózní. Je dobré, že si můžeme před každým vstupem popovídat, což je trochu uklidní a snad takto jim můžeme pomoct.
Jak se do vaší relace vybírají hosté. Máte třeba seznam svých stálic?
Máme. Jde o práci především našich vedoucích pořadů a bookerů, kteří s nimi komunikují. Je to skvělé, protože si myslím, že jednak divák si na tyto hosty zvykne a i my trochu víme, co od nich můžete čekat a oni nás rovněž už znají.
Vykolejil vás někdy host?
Momentálně si nevybavuji nějaké vykolejení. Vždy se totiž snažíme připravit tak, aby nás nic nezaskočilo. Samozřejmě jsou například i pro hosta nepříjemná témata, ale my se snažíme komunikovat tak, aby mu to nevadilo a necítil by se dobře.
Nestalo se vám, že jste se na někoho těšil a on vás zklamal?
To naštěstí ne. Někdy mohou být hosté nervózní. Povídáme si před vstupem, oni chrlí historky, pak se rozsvítí to červené světýlko na kameře a najednou odpovídají jedním slovem. To bych však přičítal té zmiňované nervozitě.
Jak vlastně vypadá váš den, když máte ranní vysílání? Někteří moderátoři třeba i z rozhlasu říkají, že si jdou pak lehnout.
Přiznám se, že toto neaplikuji. Po vysílání si jdu například zasportovat, což mi vyčistí hlavu. Byť přiznávám, ta únava tam někdy je. Ale abych pravdu řekl, obecně moc nespím, takže kdybych usnul přes den, večer by mi to pak dělalo problém.
I když spousta lidí funguje v práci od rána, vy máte přece jen specifičtější režim v tom, že musíte být skutečně koncentrovaný. Takže to nevidím na nějaké dlouhé večerní posedávání třeba někde v restauraci s přáteli. Jak se s tím srovnává vaše okolí?
Asi jsem se nedostal do situace, že bych to musel nějak obhajovat. Mám přátele, kteří jsou také pracovně vytížení, anebo prostě respektují, že když mám druhý den vysílání, nepřipadá v úvahu, abych šel na oslavu, kde bych setrval do pozdních hodin. To bych si nedovolil.
Přece jenom je s popularitou spojeno i jisté narušení soukromí. Lidé vás poznávají, je tu pozornost médií. Jak toto vnímáte?
Zatím jsem měl štěstí, že když mne někdo poznal, slušně pozdravil a řekl mi, že se mu líbí, nebo i něco nelíbí, jak to děláme. Všichni ale byli milí, což je fajn, a pokud chce někdo fotku, tak je to pro mne čest. Ale nemyslím si, že bych byl taková celebrita, abych poutal nějak velkou pozornost.
Jak se vůbec připravujete na tak rozličná témata, která v ranním vysílání řešíte?
V průběhu dne poslouchám spoustu zpravodajských podcastů, snažím se aktivně vyhledávat témata samotná, aby mne případně rozhodilo co nejméně věcí. Také se brífujeme s kolegyní Danielou Habešovou, která má blíže k politice. Já zase vím více o sportu, takže si předáváme informace a musím říct, že se mi líbí, jak u Daniely vidím progres. Je to super, když se oba učíme od toho druhého.
Aha, takže to není tak, že byste třeba někdy nechal jeden druhého víc mluvit, protože ten parťák o tématu ví víc?
To ani ne. Jsme motivovaní tím, že se podpoříme a navíc to pomůže i nám, protože pak se budeme v těch tématech víc orientovat. Ani se ničemu nevyhýbáme ze strachu, naopak se snažíme si zjistit co nejvíc.
Máte nějaké sny, které byste si chtěl vyplnit? Někteří moderátoři třeba hrají v seriálech?
Zrovna nad hereckou kariérou jsem neuvažoval. (úsměv) Co se týká mých snů, jde spíš o motivace. Například si neskutečně vážím toho, že jsem se mohl potkat s lidmi, s jakými jsem se potkal. Když jsem dělal sportovního redaktora a měl jsem poprvé rozhovor s hokejistou Tomášem Hertlem, úplně se mi klepala ruka s mikrofonem. Na vlastní oči jsem viděl ikony jako Petru Kvitovou, s Martinou Sáblíkovou jsem zase měl možnost být v nizozemském Heerenveenu na Světovém poháru. Také jsem byl u Stanley Cupu, viděl jsem jej na vlastní oči. A uváděl jsem státní hymnu ve středovém kruhu zimního stadionu. To jsou zážitky, které vám už nikdo nevezme, je to neopakovatelné, a i proto mám svoji práci rád.
Působíte ve zpravodajství, dokážete představit, že byste moderoval například i zábavný pořad?
Mým moderátorským vzorem je Libor Bouček, je úžasně pohotový. Dokonce když startovala zpravodajská multiplatfoma CNN Prima NEWS, tak jsem měl možnost ho vidět v akci, protože tehdy vedl právě ranní blok Nový den. Je neuvěřitelné, na jaké úrovni je, co se týká znalostí nebo výřečnosti. Jinak se mi líbí formát Máme rádi Česko. Kdyby jeho moderování chtěl Libor jednou pověsit na hřebík, to by mě bavilo.
Není vám lhostejný osud zvířat, konkrétně jste se postavil proti množírnám. Co si myslíte, že je v tomto největší problém, že se to vůbec děje?
Lidi. Nemám pochopení a ani omluvu pro ty, kteří jakýmkoli způsobem profitují na utrpení nevinných tvorů, ať jsou to pes, kočka či jiné zvíře. Díky mé mamince mám pro to asi i větší cit, protože ona aktivně bojovala proti množírnám. A já jsem za to na ni hrdý. Náš dům vlastně fungoval i jako dočasná péče. Když se totiž rozpustí nějaká množírna a pejskům se hledá přístřešek, tak než aby byli v útulku, umístí se do přechodných domovů. Musím říct, že u nás mnozí zůstali, aktuálně máme pět čivav. A je to úžasné, když vidíte progres i u těch pejsků, kteří i neměli dobré vyhlídky. Máme například fenku Lili, jež měla z ocásku skoro dred a nyní je krásný, nadýchaný.
Napadlo mne, že musí být těžké se pak loučit s těmi pejsky, ale vidím, že u vás k tomu moc nedocházelo…
U nás se jim vždy dařilo a já s oblibou říkám, že v příštím životě bych chtěl být pejskem u nás doma, protože tam mají full service. (směje se)
Tak to ještě zakončíme tím, jak rád trávíte volný čas.
Určitě sportem. A milují umění, byť jsem v sobě žádný talent zatím nenašel. Chodím tudíž rád na výstavy. To jsou dvě hlavní kategorie, které si rád dopřávám. A mám tedy bohužel rád jídlo, toho si také dopřávám, takže musím potom sportovat. (úsměv)
Zdroj: iGlanc.cz
