Článek
Jsem sova, to za prvé a nenávidím ranní vstávání. Během dne pořád hledám ztracenou hodinu, to za druhé. Žádný letní čas neexistuje, to za třetí. Takže jaképak dohady o tom, jaký čas má být. Být má čas, ne umělé konstrukty, vymyšlené za krále Klacka. Úspora nula, nula nic a kdo si asi dneska svítí svíčkami.
Vždyť je to jednoduché, skřivani si půjdou zasportovat, nebo koukat na televizi před prací a sovy po práci, alespoň nebude všude tak narváno.
Vědci se předhánějí ve snášení důkazů o škodlivosti střídání času na lidský organismus, produktivita práce klesá, pozornost řidičů se snižuje. Předpokládám, že především po ránu, kdy se lidé přesouvají do práce. Nezapomínejme, že i vlaky a autobusy řídí lidé.
Že je déle vidět? Krása, ale můžeme si rozsvítit i u toho grilu na zahradě a v přírodě si posvítíme čelovkou. Žijeme v jednadvacátém století, neběháme se svíčkami a s lucernami do stodoly.
V módě je snažit se žít v souladu s přírodou. Příroda, tedy volně žijící živočichové jsou jistě nadšením bez sebe, když je ráno otravujeme hlukem o hodinu dřív a večer o hodinu déle, jen proto, že se nám chce.
Svého času se mi chtělo volit za prezidenta toho pána, co chtěl zrušit letní čas. Samozřejmě bych to neudělala, to je trochu málo pro politiku celé země, ale připadalo mi to jako jeden z mála smysluplných bodů v politickém boji o post.
Momentálně jsem naštvaná, protože by mělo být deset a je jedenáct, o hodinu dřív se mi vstávat nechtělo, zase nebudu stíhat. Včera jsme se dokonce opozdili k večernímu koňskému krmení, protože jsme si užívali vyjížďku v přírodě. Bylo to tak krásné, že jsme přestali sledovat čas. Zřejmě bychom to stihli, ale byl víkend, svátky, nechtěli jsme se otravovat nařizováním budíka.
Kdysi, kdosi vymyslel změnu času a my pořád jedem v tom, co už dávno ztratilo smysl a účel, jen to otravuje a někdy i ohrožuje lidské životy. Myslím, že už bychom s tím nesmyslem mohli konečně přestat.
