Syndrom prostředního dítěte: ztracen mezi preferovanými

3.4.2024 v Psychologie 6

Syndrom prostředního dítěte souvisí se složitým světem rodinné dynamiky, kdy mezi starším sourozencem toužícím po pozornosti a důkladně hýčkaným nejmladším sourozencem, je prostřední dítě, které je často přehlíženo. Pokud jste prostřední dítě, přesně chápete, o čem je řeč.



Co je syndrom prostředního dítěte
Syndrom prostředního dítěte je situace, kdy se prostřední dítě ve srovnání se svými sourozenci cítí být přehlíženo a ignorováno. To ho vede k tomu, že si myslí, že je méně zajímavý, nebo důležitý, ve srovnání se svými staršími a mladšími sourozenci. Cítí se nejistě, snaží se chovat nezávisle a hledá vnější potvrzení o své hodnotě.

I když to není diagnostikovatelný ani patologický stav, syndrom prostředního dítěte vrhá světlo na to, jak může pořadí narození ovlivnit rodinnou dynamiku a osobnost člověka.

Často se mluví o syndromu prostředního dítěte, ale odborníci se nemohou shodnout na tom, zda je to skutečná věc, nebo ne. Některé výzkumy poukazují na to, že pořadí narození skutečně ovlivňuje to, kým jsme. Proměnlivé faktory, jako jsou individuální zkušenosti a rodinná dynamika, hrají obrovskou roli při utváření osobnosti a myšlení dítěte, a proto je těžké izolovat od nich vliv samotného pořadí narození. Přesto existuje mnoho lidí, kteří se jako prostřední děti cítí ignorováni a méně důležití. To ukazuje, že tento koncept je skutečně relevantní z osobního hlediska, i když jeho lékařské ověření podléhá rozdílnému výkladu.

Hlavní charakteristiky syndromu prostředního dítěte:
Cítíte se ignorováni a přehlíženi.
Měli jste někdy pocit, že v záplavě hlasů ostatních jakoby neexistujete? Přesně takové je být prostředním dítětem. Vzhledem k tomu, že vaši starší a mladší sourozenci získávají veškerou pozornost, jako prostřední dítě si často připadáte, jako byste byli neviditelní. Někdy, ať už jde o rodinné večeře, nebo školní akce, se vaše úspěchy a názory mohou zdát poněkud nedůležité ve srovnání s výsledky vašich bratrů a sester, a proto si přejete více uznání a pozornosti.

Projevujete tendence vyhledávat pozornost.
Jednou z hlavních charakteristik syndromu prostředního dítěte je, že jste tajný hledač pozornosti. I když se cítíte trochu stranou nebo přehlíženi, nacházíte nové způsoby, jak přitáhnout náklonnost všech. Je pravděpodobné, že jste byli třídní klaun, nebo jste excelovali v nějaké dovednosti. Je to váš způsob, jak říct: „Ahoj! Já jsem tu taky!“ Chcete zazářit a hluboko uvnitř chcete, aby vás lidé uznali.

Vždy se snažíte udržet mír.
Většina prostředních dětí končí jako neoficiální rozhodčí svých rodin. Mezi svými staršími a mladšími sourozenci vždy nakonec hrajete roli Švýcarska. Ať už jde o přerušení hádky o to, kdo dostane ovladač k televizi, nebo kdo si dá poslední kousek dortu, vždy jste to vy, kdo vše urovnává a snaží se udržet klid. Není snadné hrát roli prostředníka, ale někdo to dělat musí. A kdo jiný, než prostřední dítě, může přinést do rodiny trochu klidu a pohody?

Jste velmi nezávislí a soběstační.
Jste expertem na dělání všeho sami. Je to pravděpodobně proto, že se vám nedostávalo tolik pozornosti od rodičů jako sourozencům, což vás vedlo k samostatnosti. Od přípravy vlastní svačiny až po řešení osobních problémů. Není to tak, že byste si nevážili pomoci, nebo ji nechtěli, ale jste takto zvyklí. Tento zvyk nezávislosti vás provází i do dospělého života a dělá z vás spolehlivého přítele.

Jste flexibilní.
Být prostředním dítětem znamená, že jste se naučili přizpůsobivosti. Byli jste mezi sourozenci s odlišnými osobnostmi a zvládli jste umění jít s proudem. Hladce se vypořádáte s panovačnou povahou staršího sourozence a nekonečnou energií toho mladšího. Jste do značné míry přizpůsobiví, připravení podle potřeby kolektivu změnit svůj přístup.

Ve svém životě máte silná a loajální přátelství.
Jednou z největších charakteristik syndromu prostředního dítěte je to, že jste úžasní v navazování kvalitních přátelství. Často se doma cítíte trochu přehlížení, a tak se hodně opíráte o své přátele. Milujete sdílení tajemství se svými přáteli, vyprávění příběhů, nebo prostě společné trávení času. Hodně do těchto přátelství investujete. Vaši přátelé se stávají útočištěm před hlučným domácím dramatem. Jako prostřední dítě jste vždy chápali, jak vzácní jsou dobří přátelé.

Jste nesmírně kreativní a nápadití.
Lidé se syndromem prostředního dítěte jsou často těmi nejkreativnějšími. Skicujete úžasné kresby, nebo vymýšlíte chytrá řešení některých běžných problémů. Jste profík ve vyprávění epických příběhů. Trocha fantazie dokáže proměnit nudné chvíle v něco úžasného. Kdo potřebuje lidi, když máte v hlavě celý vesmír?

Trpíte nízkým sebevědomím.
Další z běžných charakteristik syndromu prostředního dítěte je, že máte nízké sebevědomí. Být prostředním dítětem může být někdy drsné a můžete mít pocit, že jste vedle svých bratrů nebo sester neviditelní. To vás může přimět k otázce, jestli na vás záleží stejně. Někdy si nejste jisti svými talenty a ptáte se sami sebe, zda někdy zazáříte. Tyto dotěrné pochybnosti mají tendenci pomalu požírat vaši sebeúctu a sebevědomí.

Bojujete se svým smyslem pro identitu.
Uvízli jste někde mezi velitelským starším sourozencem a svobodomyslným nejmladším sourozencem. Představte si, že se snažíte najít místo, kam zapadáte, v hádance, která, jak se zdá, má perfektní odpověď pro všechny, kromě vás. Syndrom prostředního dítěte u dospělých se může projevit i tak, že máte tendenci trávit spoustu času hloubáním nad tím, kdo jste, a hledáním toho, co vás dělá jedinečným mezi vašimi bratry a sestrami.

Máte v sobě rebela.
Prostřední děti v sobě mívají nádech vzpurnosti. Často se cítí ignorované a odstrčené. Proto se rozhodnou věcmi trochu zamíchat. Testují limity, záměrně se opozdí, nebo někdy dokonce způsobí drobné potíže. Je to způsob, jak upoutat pozornost na sebe. Rebelování je žádost o šanci zazářit.

© aluska.org 2024

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho sm 2024-04-03 15:54:04 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prostřední to mají nejhorší, ale skoro stejně špatně jsou na tom v tomto smyslu i druhorození (pokud jsou jen dva sourozenci). A nebo druhorození kdy třetí byl potrat – tím je druhorozený v rodinném systému ve skutečnosti prostřední. Je to pochopitelné a svým způsobem přirozené. Když se narodí první dítě, je to nová zkušenost, oba rodiče běhají kolem a nenechají dítě dělat nic samostatně, řeší každé bebí a pořád jsou pro kontrolu na blízku. Když se narodí druhé, péče o první zůstává a protože zvyk, stále se běhá hlavně kolem prvního. Druhé žádnou novou zkušenost nepřináší – všechno už rodiče znají od prvního. Výhodou prvorozeného je že dostává větší majetky, je středem pozornosti a vždy na prvním místě, nevýhodou že mu do života rodiče extrémně kecají. Navíc má větší rodinnou zátěž – více rodiče kopíruje. Výhodou druhorozeného je menší rodinná zátěž, rodiče mu do života tolik nekecají, protože je skoro nezajímá + dostává žádné nebo menší majetky od rodičů. Vidím to obecně u všech kamarádek a je to jak přes kopírák. Nejlepší je jak to vždycky popírají prej že se o obě starají úplně stejně 😀

Ikona diskutujiciho kika 2024-04-03 17:19:39 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nemyslím, že prostredný alebo druhorodený je na tom tak zle. Ja som prvorodená a nedostala som žiadne majetky, všetko som si získala tvrdou prácou, pričom som pomáhala finančne druhorodenému a treťorodenému surodencovi ako aj matke po smrti otca. Ja som bola sama a nič som nepotrebovala. U druhorodeného som videla iba závisť voči mojej osobe. Keď som si niečo kúpila za svoje ťažko zarobené peniaze, tak to chcel aj on a dostal to od rodičov. Ja keď som si chcela požičať len malú čiastku, že im to vrátim, lebo som si to vedela zarobiť, tak mi bolo povedané, že čo chcem, veď pracujem, nech si zarobím, to by tak hrálo, aby som si požičiavala od rodičov. Ale druhorodený si vydupal, lebo chcel to čo mám som si kúpila a on to nemá. A keď som sa vydala, tak som sa stala čiernou ovcou rodiny, lebo som už mala rodinu a im som tak nepomáhala. Keď sme išli do obchodu, pýtali sa ma, či si to môžu kúpiť. A ja som im to kúpila. Ja som si nič nekúpila. A na konci nášho vzťahu som sa dozvedela, že som im kupovala veci, ktoré chceli, aby som sa mohla chváliť. Všetok majetok išiel na druhorodeného. Aj dedičský podiel, ktorý som nechala matke. Tretí v poradí mal postavený barak za moje požičané peniaze, ktoré mi splácal 20 rokov po 1000 SK. A to bola len finančná stránka. Stravu, ktorú som im kupovala nerátam. Auto, ktoré som mu požičala a platila všetky pohonné hmoty a opravy auta, tiež nerátam. Snažila som sa pomôcť, ako sa dalo. Nebral si žiadnu hypotéku. Ale najväčšia sranda je, že necítim voči nikomu z nich žiadnu nenávisť. Dokonca sa mi uľavilo a všetka záťaž, ktorá bola na mojich pleciach padla, ako ťažký balvan. Nikdy som nebola stredobodom pozornosti. Ale toto všetko zažívajú možno všetci prvorodení, ktorých matky si nenašli citový vzťah k prvorodenému dieťaťu. Je to iba skúsenosť, ktorú má človek postúpiť, aby pochopil určité súvislosti.

Ikona diskutujiciho sm 2024-04-03 21:45:51
Ikona diskutujiciho
sipka

Jednak výjimka potvrzuje pravidlo, jednak popírání principu co jsem popsal prvorozenými je základ (vlastně jsem se nesetkal s prvorozeným který by to nepopíral) a jednak není nikde psáno, že prvorození to mají lehké. Prvorozený to má dost těžké zejména v tom, že po narození vnímá své rodiče jako celý svět který kolem existuje. A ten svět je tady jen pro něj. Jakmile se narodí druhý, považuje jej za parazita který prvnímu narušuje svět a nechce se, zcela přirozeně, dělit o pozornost. Takže pro prvního je špatný ten druhý už jen proto, že existuje, neboť pouhá jeho existence je vlastně jeho největší zločin. Takže si automaticky odmalička vypracovává chybné vzorce typu „mladší = nepřítel“. Prvorozený nechápe že za to mohou rodiče, samozřejmě. A druhorozený zase nechápe proč ho prvorozený škádlí, provokuje, bere mu věci a často jej i bezdůvodně bije. Opět za to ten prvorozený nemůže. Dobrý model je, pokud tyto dětské konflikty v dospělosti zmizí a sourozenci k sobě najdou cestu. Tam pak samozřejmě platí často už jiná pravidla.

Ikona diskutujiciho Vladka 2024-04-03 21:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Byla jsem v roce 2019 v Íránu. V 7 členné smíšené partě z lidí z fcb…byla jedna..kvůli diskretnosti bude tady jako Iva.
Vysokoškolská profesorka psychologie..před 50kou..bez partnera a bez dětí. Trošku přerostlá na výšku..I na šířku.
Chovala se navzdory svému vzdělání..divně.
Přiklady..
Měli jsme v Istanbulu 6 h čekačku na další let.Konečně nastoupili.A jeden kluk ke mě přiběhl..není Iva v letadle. My jsme ji vzali jen bágl..když se nastupovali u gate do budu.. že jde na WC.Nahlásila jsem to letušce..už byly zavřené dveře. Museli pro ni jet do haly sólo.zdržela odlet letadla.
2.dopo hotel v Shirazu..parta šla ven..do ulic..Iva neodolala a začala vše kupovat .pít a jíst..a asi i únavou..posunem času..jiným jídlem.. hodila uprostřed ulice plných krásných Íránu šavle.. a prý i někoho ohodila..to mám z doslechu
3.holky chtěly hidžáb..ok 7 lidí ale dvě vybiraly tu jak já tomu říkala handru na hlavu..a 5 nás cca půl h čekalo. Zaplaceno vybráno..Najednou se Iva probere..a že si jde taky teď vybrat
4.sedim s ní v taxi..chtěla jsem být zkraje přátelská a ptám se jí.. kde všude byla ve světě..a ona..já Ti to neřeknu..já a proc..Prý aby to nebylo líto tomu Írán.řidiči. Já ji říkám..dyt neumí česky..ani anglicky. Jen farzi. Prý by si to mohl domyslet
4.kdykoliv se někam vyrazilo. Ona si objednala čaj nebo jídlo a čekalo se na ní
A těchto mnoho dalších execů..bylo na knihu.
Tak se jí ptám..jak může učit psychologii na vejšce..když je sama mešuge..to už jsme ji všichni měli plné zuby.
A ona vyprávěla..že má syndrom prostředniho dítěte..
A řekla bych to i o svém zesnulé otci…

Ikona diskutujiciho Reny 2024-04-03 22:34:04 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hlásím se do klubu prostředních :), dokonale do popisu v článku pasuji, takže ani nemusím svůj příběh nějak extra popisovat. Nějaké nuance tam přeci jen jsou, ale nechci se v tom už šťourat, vynaložila jsem ve svém životě mnoho úsilí, abych rodičům alespoň dodatečně – i vlivem svých nabytých zkušeností a stárnutí, odpustila a bylo toho docela dost. Nicméně o odešlých jen dobré.. rodiče nejsou, oba bratři – starší o 2 roky, mladší o 7 let, už také dávno ne, odešli velmi předčasně. Mohu jen říct, jak moc se mi dlouhá léta hodí má samostatnost, soběstačnost aj. vlastnosti, ke kterým jsem vlivem ústrků byla vlastně velmi intenzivně vedena. A já žiji – oni ne…

Ikona diskutujiciho Good Bunny 2024-04-04 14:47:26 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A co třeba toto, můj manžel je prvorozený, ale jeho ségra má jiného tátu, nýnějšího manžela tchýně a co on mi povídal, co se dělo za „zvěrstva“. On totálně odstrkovanej, žádné zastání, ségra rozmazlená, později měl silné deprese, dodneška to máma ani neví, protože si ani nevšímala, když byla zaneprázdněná svým druhým dokonalým dítětem. A paradoxně, dneska by mu nejradši do všeho kecala, protože svojí rozmazlenou dcerušku totálně nezvládá. Je mi to za něj moc líto, být cca od 10 s cizím chlapem v domácnosti a ještě takhle přehlíženej a sám.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek