Článek
Zabránit dalšímu krveprolití, ztrátám na životech, humanitární katastrofě, je určitě přáním každého mírumilovného člověka. K uzavření příměří však musí být vůle především znesvářených stran. Pokud je, pak záleží na jeho podmínkách. Jsou-li nastaveny špatně, zákonitě, jak nás učí dějiny, zažehnou nové boje.
Vyjednávání bez výsledků
V říjnu 1912 začala Černá Hora na Balkáně válku. Slovy dobového tisku „Bulhaři, Srbové, Černohorci a Řekové na Turky se vrhli, aby panství jejich v Evropě konec učinili“.
Dne 30. listopadu 1912 časopis Válka v článku Jednání o příměří mj. píše: „Vyjednávání mezi tureckými a bulharskými delegáty v Bakčikoji o příměří nedospívají k výsledku, ježto stanovisko obou stran je tak rozdílné, že dohoda se zdá vyloučena. … Tvrdí se, že Turci jsou ve svém odporu podněcováni Německem, jehož důstojníci stojí posud v řadách tureckých a z jehož sléváren jim byla právě poslána… nová děla. … Kromě toho doufají Turci, že se za nynějšího napětí něco stane, co způsobí zakročení velmocí. Především spoléhají na spor mezi Rakouskem a Srbskem.“ Turci se nechali slyšet: „Neponechá-li se nám Drinopol, není řeči o míru. Bulhaři prohlašovali: „Bez Drinopole není konec války. Z tohoto nesmiřitelného postoje,“ upozornil tisk, „… je jediné východisko, totiž další boj!“
Autor článku Příměří z 3. prosince 1912 uvádí, že „Bulhaři upustili od veškerých svých požadavků, které pro Turky byly zcela nepřijatelné. Tato povolnost překvapila“. Dodává: „Ostatně záleží vše na dalším jednání o míru a podmínkách, za nichž k němu dojde.“
O dva dny později se čtenáři dozvěděli, že podepsání protokolu o příměří bylo odloženo, neboť Řekové a Černohorci přednesli své námitky a na poslední chvíli žádali vydání Janiny a Skadru. Řecko se navíc zdráhalo zrušit blokádu v Egejském moři a před Dardanelami, jelikož Turecko by tak mohlo obnovit zásobování uhlím a vést válku dál.
Mezinárodní situace se zhoršila. V Evropě převládalo všeobecné napětí. Předpokládalo se, že klesne teprve ve chvíli, kdy bude ujednán mír mezi balkánskými spojenci a Tureckem. „… načež chystají se promluviti velmoci a upraviti nové poměry na Balkáně buď dohodou nebo – novou válkou. Rozpor mezi Rakouskem a Srbskem hrozí stále způsobiti evropský konflikt, ač Srbsko jeví již ve všech směrech povolnost a je ochotno zůstaviti nejdůležitější otázky vůli velmocí.“
Protokol o příměří byl zástupci Bulharska, Srbska, Černé Hory a Turecka podepsán 3. prosince. Dne 16. prosince byla v Londýně zahájena jednání o uzavření míru. Zástupci států se sešli, aby rozhodli, zda se dosavadní výsledky války stanou základem nového uspořádání na Balkáně nebo zda dojde k dalšímu krveprolití kvůli neústupnosti Turků, odmítajících uznat důsledky svých porážek.
Váleční dopisovatelé
Dne 28. prosince 1912 časopis Válka zveřejnil zajímavý rozhovor z pera dopisovatele Národních listů a pařížského Matinu, Emila Čermáka ze Sofie. V Londýně po jednání mírové konference zástupcům všech balkánských delegací položil několik zásadních otázek. Jejich odpovědi skvěle dokreslují průběh jednání.
„Jaké jsou ostatní podmínky, které předložíte, budou-li vaše territoriální podmínky přijaty?
- Budeme žádati válečnou náhradu, zrušení jistých smluv a ujednání nových, na příklad obchodní smlouvy, obsahující klausuli o největších výhodách.
- Proč jste je neformulovali hned, jak žádal Rešid paša…?
- Mysleli jsme, přijmou-li Turci naše teritoriální podmínky, že nebudou činiti obtíží při ostatních; soudili jsme, že se nemá žádati příliš mnoho věcí najednou…
- Myslíte, že Turci přijmou vaše podmínky?
- Dle všeho nikoli, ale je na velmocech zakročiti, aby vyjednávání byla rychle a úspěšně skončena.“
V závěru Čermák konstatuje: „V tureckých kruzích se prohlašuje rozhodně, že podmínky spojenců jsou naprosto nepřípustné. Turci učiní asi protinávrhy…“
Ani první číslo Války z roku 1913 ze 3. ledna nepřineslo potěšující zprávy. Čtenáře informuje o taktice průtahů, k níž se Turecko na londýnské konferenci uchýlilo. Situaci na Balkáně přiostřil spor spojenců o rozdělení dobytých území. Konflikt přerostl do druhé války. Následná destabilizace regionu vedla k fatálním sporům mezi velmocemi. Mezinárodní napětí se stupňovalo, což nepřímo přispělo k vypuknutí první světové války.
Zdroj: Papež opět vyzval k příměří v Gaze i v dalších konfliktech světa | ČeskéNoviny.cz (ceskenoviny.cz); Válka, obrazový časopis, nakladatelství J. Otto v Praze, 24. října 1912-21. března 1913
