Ukazuje se to podle něj na příkladu Nizozemska, které už tento způsob odchodu ze světa dvacet let používá.
Podle Mrozka se ale za tu dobu hranice pro eutanazii výrazně posunula. Už se o ni nehlásí jen těžce nemocní pacienti s nesnesitelnými bolestmi, ale i lidé s depresemi, schizofrenií, poruchami osobnosti či Aspergerovým syndromem. „Přípustným argumentem může být dokonce i vysoký věk či pocit osamocení, což je pro mě osobně děsivé,“ říká mj. v rozhovoru pro Lidovky.cz. Počty případů eutanazie navíc v této zemi stále rostou. Z eutanazie se tak stala jedna z výchozích možností smrti.
Lidovky.cz: Prezident Petr Pavel nedávno podpořil legalizaci eutanazie. Souhlasíte s ním?
Nesouhlasím. Eutanazie je podle mě strašně nebezpečné téma, se kterým bychom si neměli zahrávat. Pokud jednou vypustíme tohoto džina z lahve, už ho nikdy nemusíme dostat zpátky. Na začátku se sice řekne, že to bude jen pro pacienty v terminálním stadiu nemoci, později se ale začne tato skupina lidí rozrůstat. Přesně to se stalo v Nizozemsku.
Za dvacet let, co se tam eutanazie provádí, se hranice posunula od těžce nemocných lidí až k asistovaným sebevraždám lidí, kteří nemohou najít smysl života. Nedávno se tam řešilo, že by měli mít šanci na „dobrou smrt“ dokonce i „životem unavení“ lidé. Počet lidí, kteří volí tento způsob smrti, navíc stále roste. A nikdo se nad tím nepozastavuje.
Lidovky.cz: Čím to podle vás je?
