V egyptské Alexandrii kdysi stával Alexandrijský maják, jeden ze sedmi divů starověkého světa. V době svého vzniku byl ohlašován jako triumf technologie, tyčící se více než 91 metrů vysoký na ostrově Pharos v městském přístavu.
Navzdory svému významnému postavení ve starověkém světě utrpěl alexandrijský maják svůj spravedlivý podíl na neštěstích a přírodních katastrofách. Velkolepá stavba nakonec zchátrala, ale tím její příběh nekončí.
Nápad postavit Alexandrijský maják se zrodil na úsvitu třetího století př. n. l., právě když se Ptolemaios – řecký generál, který sloužil pod Alexandrem Velikým – prohlásil faraonem.
Maják byl pravděpodobně postaven Sostratem z Knidu (i když mohl být pouze finančním podporovatelem projektu) a byl postaven na ostrově Pharos v alexandrijském přístavu. Tam měl navádět lodě na břeh a pomáhat kapitánům vyhnout se nočním ztroskotáním.
Po dokončení se Alexandrijský maják tyčil více než 91 metrů nad přístavem (odhady jeho přesné výšky se liší) a byl jednou z nejvyšších umělých staveb na Zemi. Jeho výšku údajně zvyšovala socha na jeho vrcholu, která mohla zobrazovat Ptolemaia, Alexandra Velikého nebo řeckého boha. Pouze pyramidy v Gíze se přiblížily k dotyku oblohy.
Většina toho, co je známo o stavbě Alexandrijského majáku, pochází od německého klasického archeologa 20. století Hermanna Thiersche, zejména od jeho díla z roku 1909 Pharos, antike, Islam und Occident, ve kterém popisuje, jak byl maják postaven ve třech fázích.
Nejnižším stupněm majáku byl podle Thierschových překladů antických textů čtverec. Druhým stupněm byl osmiúhelník. A třetím, horním stupněm byl válec. Každé z těchto stupňů se mírně svažovalo dovnitř a kolem vnějšku vedla spirálovitá rampa, která vedla k ohni, který neustále hořel na samém vrcholu majáku.
V průběhu let byl maják opakovaně poškozen zemětřeseními a vyžadoval opravy, ale jeho popisy zůstávají do značné míry konzistentní. Byl postaven ze světlého kamene a na straně majáku, která byla obrácena k moři, byl nápis věnovaný bohu Diovi.
Tedy až do chvíle, kdy se pomalu zřítil do moře.
Mohutná zemětřesení v letech 796 až 956 n. l. způsobila na majáku značné škody a způsobila jeho popraskání na několika místech.
Po těchto otřesech následovaly o několik století později ničivější přírodní katastrofy. Zemětřesení a tsunami v letech 1303 a 1323 zničily velkou část stavby a proměnily ji v pouhou malou ruinu.
V roce 1480 postavil egyptský sultán pevnost v ruinách majáku, čímž v podstatě zatloukl poslední hřebík do rakve majáku v Alexandrii.
I když se historické záznamy o majáku dochovaly – poprvé se objevil na seznamu divů světa v 6. století n. l. a ještě ve 12. století stál na kusy – zdálo se, že alexandrijský maják se ztratil v čase až do 20. století. Poté archeologové učinili ohromující objev.
V roce 1916 objevil archeolog Gaston Jondet zatopené ruiny ve starém přístavu v Alexandrii. Napsal podrobný popis zřícenin, ale bohužel mu chyběly archeologické důkazy, které by je přesně datovaly. Tyto ruiny byly pozorovány Raymondem Weillem ve stejném roce a poté sirem Leopoldem Hallidayem Savileem v roce 1940.
V roce 1968 pak UNESCO sponzorovalo archeologickou expedici ve starém přístavu Alexandrie vedenou Honor Frostovou, přední osobností v oblasti mořské archeologie. Během této expedice Frost potvrdil Jondetův původní objev a dokonce tvrdil, že ruiny skutečně patří k dávno ztracenému majáku v Alexandrii.
Zdroj: Unexplainedmysteries, Titulní obrázek: Wikimedia Commons / Public Domain
