UTRPENÍ VE TVÁŘÍCH. Cyklisté tlačí kola při stoupání do kopce Koppenberg.

UTRPENÍ VE TVÁŘÍCH. Cyklisté tlačí kola při stoupání do kopce Koppenberg. | foto: ČTK

Přijdou klasiky o ikony? Některé úseky jsou nebezpečné a nefér, zní kritika

  • 25
Jde o souboj tradic a legend s moderní cyklistickou érou. Souboj o tvář nejikoničtějších pasáží jarních cyklistických monumentů. „Neberte nám je. Neměňte je,“ volají tradicionalisté z davu fanoušků. „Omezte už tak velké riziko,“ ozývá se naopak z řad profesionálů.

Proto chtějí organizátoři nedělního monumentu Paříž–Roubaix snížit rychlost při vjezdu na nejzrádnější kostkový úsek Arenberg.

Proto se nyní rozproudila také diskuse o možném vyškrtnutí dlážděného Koppenbergu z itineráře monumentu Kolem Flander. Poté, co na něm o víkendu za deště spousta cyklistů musela sesednout z kola.

Směšně těžké i pro mimozemšťana. Jak 600 metrů rozhodlo šestihodinové Flandry

Redukci rychlosti nájezdu na Arenberg požaduje Asociace profesionálních jezdců CPA. Úseku totiž předchází pasáž po rovné a rychlé asfaltové silnici. Jezdci pak vletí na vražedné kostky rychlostí okolo 60 km/h, a ta navyšuje obtížnost balancování na 2,3 kilometru dlouhém úseku. Jakýkoliv dotyk brzd na kluzkých kostkách může vést k těžkému pádu. Jako loni v podání spolufavorita Kaspera Asgreena.

„Navíc tady vždy platí: pokud jsou po dešti všechny ostatní pasáže pavé na trati Paříž–Roubaix už suché, na Arenbergu jsou ještě mokré. Musíte být připraveni dělat rozhodnutí ve zlomku vteřiny a dělat je správně,“ radí šampion z roku 1990 Eddy Planckaert.

Organizátoři se tudíž letos pokusili před vjezdem na Arenberg začlenit do trasy nebo uměle nainstalovat takové zatáčky, které zafungují jako šikany na automobilových okruzích.

„Rychlost příjezdu na Arenberg chceme snížit z 60 na 30–35 km/h,“ informoval ředitel závodu Thierry Gouvenou.

Zdeněk Štybar (vpravo) z Deceuninck - Quick-Step během závodu Paříž-Roubaix

Povolení pro tyto úpravy však nejprve museli dostat od místních úřadů.

Což se včera skutečně stalo.

K urychlené snaze o zavedení šikan údajně přispěl týden starý karambol ve vysoké rychlosti na semiklasice Dwars door Vlaanderen, po němž Wout van Aert kurýruje četné zlomeniny.

„Napsal jsem pak jezdcům, že v případě úpravy nájezdu na Arenberg by před ním došlo na výrazné brzdění,“ líčil Gouvenou. „Odpověděli mi, že radši skousnou prudké brzdění a riziko pádu na asfalt, než aby vjeli na Arenberg šedesátkou a padli na kostkách.“

Podle očekávání, přesto velkolepě. Van der Poel potřetí ovládl Kolem Flander

Ty arenberské jsou pověstné svojí surovostí.

„Je to úplně jiná kategorie kostek než všechny ostatní,“ líčil bývalý profesionál Jan Bárta. „Nejde o hranaté kostky, ale o jakési nepravidelné kameny. Kolo po nich skáče úplně strašně. Takže se jen chytnete řídítek, snažíte se je držet rovně a přejet to co nejrychleji.“

Zařazení Arenbergu na trasu Pekla severu navrhl v 60. letech místní rodák, mistr světa z roku 1962 Jean Stablinski. Zdejší terén znal dokonale. Vždyť předtím, než se stal profesionálem, makal jako horník v arenberských dolech.

Mnozí jezdci jej posléze proklínali. Arenberg získal punc nejničemnějšího povrchu, jaký může cyklistu potkat.

„Když tady uděláte chybu, následky jsou třikrát horší než jinde,“ prohlásil belgický vítěz Eric Vanderaerden.

Kopec jako válečná hra

Problém Koppenbergu na závodě Kolem Flander je odlišný. U něj nejde o vysokou rychlost, ale o 600 metrů dlouhé, úzké stoupání s hrubými dlažebními kostkami, jež se za deště mění v noční můru.

Se sektory o sklonu až 22 procent je kopec i na suchu nesmírně náročný. Za mokra pak stačí jeden menší zádrhel a dojde k řetězové reakci. V neděli tady kola prokluzovala, řetězy se zasekávaly, jezdci sesedali a vrávorali v tretrách k vrcholu vzájemně si překážejíce.

„Koppenberg? To není závod, ale loterie a válečná hra!“ hřímal kdysi slavný Bernard Hinault. „Co jsme komu k čertu udělali, že nás posílají právě sem?“

DŘINA. Cyklisté tlačí kola při stoupání do kopce Koppenberg.

Součástí závodu byl do ročníku 1987. Tehdy vedoucí Dán Jesper Skibby padl těsně před vozem ředitele závodu. Ten instruoval svého řidiče, ať přejede Dánovo zadní kolo ležící napříč silnicí a předjede ho. Řidič poslechl. Nadělal ze Skibbyho bicyklu šrot, jen těsně minul cyklistovu nohu a zanechal ho v pozici ležícího střelce napůl na kostkách, napůl na travnatém okraji cesty.

Stoupání pak vyřadili z itineráře a plnohodnotně se vrátil po četných úpravách až v sezoně 2006. Nadále však zůstává hrozbou – i místem rozhodujících útoků. Letos se zde vydal za titulem Mathieu van der Poel, zatímco mnozí další cyklisté nadávali.

„Byl to boj o přežití. Najednou všichni zastavili a i já musel slézt,“ říkal Tiesj Benoot z týmu Visma.

Nevděčný úkol

Rovněž organizátoři Flander jsou pod tlakem, aby byl jejich závod bezpečnější a spravedlivější.

Už letos vypustili kvůli příliš rychlým nájezdům pasáže Kortekeer a Kanarieberg. Poté, co letos tolik cyklistů muselo na Koppenbergu slézt z kola, objevily se námitky: Má být závod jako Flandry ovlivněn stoupáním, které je natolik strmé, že kdokoli tu má smůlu, že musí sesednout, nemá šanci vyhrát? Vytváří Koppenberg tolik potenciálního chaosu, že nadělá víc škody než užitku?

A zase budu na Tour. Kreuziger o změnách v cyklistice, penězích i Češích

„Kola neměla téměř žádnou přilnavost. Ale i jít nahoru po svých bylo v tretrách téměř nemožné,“ řekl Daan Hoole z týmu Lidl-Trek.

Učinit závody bezpečnějšími je chvályhodné, ovšem odstranění četných nebezpečí sníží magické kouzlo, díky kterému jsou jarní klasiky tak jedinečné a přitažlivé.

Vyvážit tento rozpor je nevděčný úkol.