Článek
Nejsem nábožensky založená, myšlenka, že je to proti Bohu mě míjí. Stejně tak, že by člověk měl přetrpět bolest a strach z umírání. Chápu, že tomu někdo chce předejít a někdo jiný je schopen mu pomoci.
Děsí mě odosobnění toho procesu, existuje instituce na smrt. Blízký, milující člověk toto právo nemá. Nemá ho ani ošetřující lékař, který ví.
Zastánci eutanázie se ohánějí argumentem, že by tento proces, vedoucí ke smrti, měl být přísně vymezen pro nevyléčitelně nemocné.
Je však možné tuto situaci připustit, když se možnost postupně rozvolňuje a je dostupná prakticky pro každého? Dnes už i pro děti, o nichž rozhodnou rodiče a (zatím) soud.
Pak se s hrůzou dočítám, že takto ukončila svůj život mladá, zdravá sportovkyně, protože už nedokázala unést svou psychickou bolest.
Svůj život takto ukončila zdravá žena ve věku 75 let, protože se bála, že bude na obtíž.
Namísto, aby se společnost snažila těmto lidem pomoci, poskytne jim milosrdenství v podobě zabití. Tady už neobstojí ani argument, že tato výsada je poskytována zvířatům. Fyzicky zdravé zvíře veterinář utratit nesmí.
Namísto pomocí slabším je tedy uspíme navždy. Tady skřípe i argument, že je to dobrovolné rozhodnutí. Tímto způsobem budujeme společenskou normu. Ta dříve, nebo později povede k tomu, že v určité situaci se člověk raději „dobrovolně“ rozhodně pro smrt, protože bude odmítnut, společensky, blízkými, možná i lékaři, psychology a psychiatry.
Je to „krásné“ řešení různých problémů naší civilizace, naši společnosti, přebytek seniorů a nedostatek míst pro ně v sociálních zařízeních, vyřeší se tím problém nedostatečné, nebo nedostupné psychologické a psychiatrické péče i drahé zdravotní péče. Není příliš složité oslabeného člověka přesvědčit o „nejhumánnějším řešení“.
Ne, nechci konspirovat, že za prosazováním myšlenky eutanázie stojí tyto záměry. Na druhou stranu, můžeme vyloučit, že eutanázie nebude zneužita ve prospěch společnosti, nebo příliš nedočkavých dědiců?
Obávám se, že lidé jsou příliš slabí na to, aby nepodlehli takto lákavým možnostem. To, že máme možnosti, neznamená, že máme také právo.
