Jak šoková terapie trhem zničila Rusko

Základní informace

Musíme začít u jedné, dnes již historicky zesnulé, země. Tento stát hýbal světovými událostmi po dobu 70 let, pyšnící se titulem prvního dělnického státu v dějinách lidstva. Je jím Sovětský svaz - ve 20. století byl oficiálním mocným státem, nyní však utkvěl pouze na potiscích triček, hrníčcích a na sběratelských předmětech. Avšak dramatická historie přechodu prvního dělnického státu ke kapitalistické Ruské federaci se vypráví pouze jedním konkrétním způsobem.

Příběh o přechodu k lepším zítřkům

Jak je všeobecně známo, na západě je konec éry SSSR ustavičným vítězstvím kapitalismu nad komunismem. Nevyhnutelná dominance kapitalistického tržního systému nad zkostnatělým plánovaným hospodářstvím. Je to příběh o jakémsi teleologickém důkazu, o nadřazenosti kapitalismu, jenž zasadil hřebík do rakve méně úspěšnému socialistickému projektu.

Učili jsme se, nebo se stále učíme, o událostech, jako je pád Berlínské zdi nebo Reaganův projev u Braniborské brány. Od těchto momentů, jak příběh pokračuje, se blížíme až po nevyhnutelný konec SSSR, ukončení studené války a pro někoho (viz. Fukuyama) i ke konci historie. Příběh je vyprávěn s takovou vervou, že vytváří domění, že tomu ani jinak být nemohlo, nemůže a nikdy nebude. Musím uznat, že je to velmi marvelovský způsob, jakým vyprávět historii pro většinu lidí. Rozpad SSSR byl úhledně zakomponován do zastřešujícího narativu USA pro 20. a 21. století.

Je to manifestující příběh, kde je USA v čele předvojem demokracie pro zbytek světa a benevolentně rozšiřuje svobodu a spravedlnost pro všechny ty, kteří trpí pod jhem tyranie. V tomto příběhu se užívá krásného dualismu, který je člověku velmi libý, neboť vytváří pohodlí. Na jedné straně demokracie a na druhé komunismus. USA se velmi pyšnilo -ostatně i nezřídka nyní - že přináší demokracii všude, kam přijde, včetně Ruska. Ovšem toto vyprávění nepoukazuje na to, co se ve skutečnosti v přechodné fázi Ruska odehrálo.

Rozpad a konec Sovětského svazu nepřinesl vůbec žádnou demokracii a svobodu do bývalých sovětských republik. Ruský kapitalismus nebyl ani zdaleka produktem demokratického probuzení a jeho nastolení rozhodně nebylo nevyhnutelné.

Celé přechodné období mezi sovětskou érou Ruska k jeho moderní iteraci bylo ve skutečnosti dobou brutálně antidemokratického násilí, okamžité bídy pro miliony lidí a začátkem období nejistoty, ztracenosti, úzkosti a strachu. Vše to začalo tzv. procesem šokové terapie. Tento termín pochází z ekonomie a je jednou z možností, jak přejít z plánovaného hospodářství na kapitalistické hospodářství. Řečeno jinak: Šoková terapie je náhlá současná implementace kapitalistických principů tam, kde dříve nebyly. Zahrnuje takové běžné věci jako: privatizaci, odstranění cenových kontrol, otevírání domácího kapitálu mezinárodnímu kapitálu, či politiku úspor. Cílem této terapie je drsně přinést neoliberální kapitalismus volného trhu a to velmi rychle a prakticky za každou cenu. Terapií je svými zastánci nazývána proto, aby vyvolala bezpečnou až téměř lékařskou představu ekonomického přechodu. Něco jako odtržení náplasti, zprvu velký šok, ale celkový terapeutický výsledek vyjde kladně. Ovšem ve skutečnosti je tato šoková terapie tak jemná, hebká a neškodná, jako koupání se ve vaně za přítomnosti zapojeného fénu na vlasy.

Ztěží se dá tvrdit, že vylečila jakoukoli zemi, kde byla zavedena. Jenže to není všechno. Pojem šoková terapie, zejména dnes, je dvojího významu. Nejenže tedy evokuje rychlé a náhlé tempo změn a dynamické násilí celého procesu, jak jsem již zmínil, ale zachycuje také pohodlné využití šokujících událostí k prosazení kapitalismu v neuvěřitelné rychlosti. Podle slov Naomi Klein:

Jak to probíhalo v Rusku?

Pro začátek, aby vůbec mohla být do Ruska zavedena šokové terapie, musela být myšlenka demokracie, řekněme, tvrdě reinterpretována. Po vlně liberalizací za posledního prezidenta SSSR Gorbačova a pokračujících následnících studené války byl SSSR velmi náhle, nezákonně a nedemokraticky rozpuštěn. Odehrálo se tak v rámci tehdejšího prezidenta Borise Jelcina, jehož zvolili jako předsedu Nejvyššího sovětu v roce 1990 a který podepsal dohodu s dalšími hlavami sovětských republik o vzájemném uznání nezávislosti. Tedy vůdci Ukrajiny, Běloruska a Ruska seděli u stolu, nazvali a pověřili se vládou nově vzniklých států sami a potom prostě jen byli. Tímto Sovětský svaz funkčně skončil, bez jednoho S zbyl pouze SSR. Gorbačov o pár týdnů později oznámil odstoupení z funkce vůdce SSSR a Nejvyšší sovět, ekvivalent parlamentu, oznámil oficiální rozpuštění svazu.

Shrnul jsem to docela stroze, ale výstižně, neboť události v oné době se děly velmi rychle a zmatečně. Náhlé rozpuštění SSSR skutečně zaskočilo sovětské občany, protože jen o pár měsíců dříve uspořádalo SSSR referendum, ve kterém 80% obyvatel drtivou většinou hlasovalo pro zachování svazu s některými reformami, jak by nadále měl fungovat. Tedy téměř 80% obyvatel chtělo SSSR udržet včetně velké většiny na Ukrajině, Bělorusku a Rusku. Naprosto stejné země, které prakticky oznámily rozpad. Jinými slovy, rozpad nebyl plodem demokratického procesu, ale prostě jednoho dne nastal.

Ale to, co po něm zůstalo, byl shluk národů a co je soudobě nejdůležitější: Ruská federace vedena liberálním, kapitalistickým a nacionalistickým prezidentem Borisem Jelcinem. Nyní je však potřeba přeskočit pár událostí, neboť článek je o šokové terapii a nikoliv o rozpadu SSSR, ačkoli jsou tyto události pro pochopení ruského vývoje ve 21. století spolu v těsné blízkosti.

Za pomoci šoku z náhlého kolapsu SSSR začal Jelcin prosazovat více kapitalistických reforem v nově narozené Ruské federaci. Přivedl kapitalistické instituce, jako je MMF, stejně jako kapitalistické ekonomy, například Jeffreyho Sachse (o něm později), kteří pomohli radikálně transformovat ruskou ekonomiku s cílem rychlého přivedení neoliberálního kapitalismu v západním střihu. Tyto procesy začaly velmi brzy, v prosinci 1991 ještě existoval SSSR a hned na to v lednu 1992 byla šoková terapie uvedena v běh.

Reálné dopady reforem

Kontrolní ceny spotřebního zboží byly téměř až úplně zrušeny, což vedlo k okamžitému 250% nárůstu cen základních životních potřeb. Pak přišlo propouštění a problém s hyperinflací. Nezaměstnanost v té době raketově vzrostla na 56%, HDP se propadlo o 14.5% za jediný rok a průmyslová výroba klesla téměř o 20%. S tím, že se inflace vyšplhala na neuvěřitelných 1 354% a reálné příjmy se snížily o 1/2. 

Když vláda snížila výdaje na vzdělání a zdravotnictví, tak se v rozmezí 13 let (1989-2002) úmrtnost zvětšila o 12.8% procenta průměrné délky života za rok, v letech 1991-1994, se snížila o celých 6 let. Tohle stále není vše. Podle Tonyho Wooda, autora knihy o přechodu k modernímu Rusku, klasifikovala ILO -ILO mezinárodní organizace práce je agentura OSN- v roce 1992 85% ruských občanů jako pod hranicí chudoby. Jelcinova vláda opravila toto číslo na údajných 35%.

Je třeba si uvědomit, že tato humanitární katastrofa se v Rusku nestala během žádné násilné paralyzující války, ale v době, která byla pro Rusko relativně bezprecedentní. Tyto reformy a krize byly doprovázeny Jelcinovým výnosem, který umožňoval komukoli, kdykoli a cokoli prodávat bez povolení a to po celém území Ruska. A tak začali zbídačení Rusové, kdy zaplnili ulice v provizorních bazarech, prodávat rodinné dědictví, osobní věci a opravdu cokoli, co mohli, aby měli na obživu. Jeffrey Sachs, ekonom vedoucí projekt šokové terapie v Rusku, to nazval jako důkaz o spontánní tržní aktivitě. Jako by lidé chtěli být malými a dobrými kapitalisty a naprosto vůbec se nesnažili zoufale zachránit to, co se dalo, aby nepřekvapivě zahnali hlad. V důsledku celé vzniklé šlamastyky se rozbujel organizovaný zločin, který si okamžitě našel zázemí v chaotickém a neregulovaném prostředí kapitalistického ekosystému. Tohle podle několika zdrojů prý vedlo ke vzniku známé ruské mafie. A ani tohle není zdaleka všechno, ještě jsme se nedostali ani k procesu privatizování.

Průběh privatizace

Jen v roce 1992 bylo zprivatizováno na 47 000 státních podniků, počet se téměř zdvojnásobil na 90 000 do konce následujícího roku. Firmy formálně integrovány do plánovaného hospodářství, byly pečlivě odintegrovány a rozčleněny do akcií a nabídnuty k prodeji ruskému lidu. Takhle to bylo představeno jen teoreticky.

Nepřekvapivě byl tento proces proveden rychlým a špinavým způsobem, který úplně a okamžitě Rusy okradl. Proto, aby privatizovali ekonomiku, byl sovětský podnik k dispozici a ke koupi v akciích. Rusové by dostali poukázku v hodnotě asi dvaceti dolarů, za kterou by si technicky vzato mohli koupit akcie privatizovaných společností, nebo pokud by chtěli, mohli by je jednoduše prodat za hotovost. Ovšem jak by napovídal zdravý rozum, když máte hlad a jste ve svízelné životní situaci, tak akcie nemají takovou hodnotu jako hotovost, ale bez ohledu na to, co Rusové udělali s těmito poukázkami, byla to vždy ztrátová investice.

Za Jelcinovou rétorikou o vytvoření společnosti milionu vlastníků se skrývala realita, že ruský kapitalismus byl budován tak, aby vypadal jako každý jiný kapitalismus. Jen 14% společností privatizovaných během přechodného období bylo k dostupnosti ve veřejné dražbě nebo na nákup akcií. Co se tedy dělo s těmi 86% zbývajících? Většina privatizací šla na „zasvěcené osoby“ nebo na manažery společností, kteří mohli efektivně využít výhod nového kapitalistického systému. Tudíž ruský kapitalismus ve velmi krátkém čase dohnal své vrstevníky se soustředěným bohatstvím na vrcholu společnosti a nerovnosti po stejné trajektorii. Toto mimochodem vytvořilo ruskou oligarchii, kterou dnes moc dobře známe.

Možná to zatím vypadá, jako důkaz o jakési byrokratické neefektivnosti, prosté korupce, nebo že neoliberální ekonomové měli dobré záměry, ale při provádění udělali chybu, a že by teoreticky tento proces mohl proběhnout nějakým spravedlivým a produktivním způsobem. Nikoliv, a nikdy ani nemohl. I kdyby privatizace byly koordinovány férově, nezáleželo by na tom. Kapitalismus přirozeně tíhne ke koncentraci peněz na vrcholu bez ohledu na to, zda existuje spravedlivý výchozí bod. Oligarchie, kterou všichni dobře známe a kterou tak „milujeme“, by se objevila tak či tak, jen by jí to trvalo o trochu déle.

Zadruhé, privatizace byla nedbalá a nezkorumpovala se čirou náhodou, ale protože neoliberální ekonomové chtěli, aby byla šoková. Chtěli, aby privatizace proběhla rychle než ji někdo mohl zastavit a nedbalost byla jen součástí dohody. Jeffrey Sachs to ostatně vyjádřil extrémně jasně, když v roce 1993 napsal citát:

A zde je další citace z roku 2012 ve které tentýž Sachs popírá, že by kdy řekl svůj výše zmiňovaný výrok.

Překlad:

Proč se tedy neoliberálové jako Sachs starali tak málo o dokonalost svých vyjádření ohledně nutné rychlosti? Protože všichni tušili, že když tento proces neprovedou okamžitě, tak později by jim již neprošel přes demokratické shromáždění. Další výrok Sachse, kde do značné míry vysvětluje, že přesvědčivějším důkazem tohoto ignorování a dokonce strachu z demokracie je to, co MMF a Boris Jelcin ve skutečnosti dělali.

Pro začátek MMF udělala to, co de facto MMF udělá vždy poté co vydá svá doporučení jak restrukturalizovat ekonomiku. Což znamená: vykuchat ji a nechat kapitalisty, aby ji roztrhali na kusy. MMF zadrží zásadní prostředky, dokud neoliberální reformy neprojdou.

Teď možná budu znít velice extrémisticky, když si dovolím tvrdit, že mezinárodní organizace platící za to, aby země změnila svou ekonomiku, nevypadá jako ten nejdemokratičtější způsob procesu, kterým se přitom tak bez okolků ohání. Nehledě na tlak MMF a Ameriky, aby došlo k rapidnímu a úplnému přechodu ke kapitalistické ekonomice, kterou vyžadovala šoková terapie, měl Jelcin také prostor na provedení svých reforem hrubou silou, které samozřejmě provedl rychlým upevněním moci v exekutivě ruské vlády. A v průběhu počátků 90. let Jelcin stále více vládl bez ruského parlamentu výjměčnou mocí v řadě ústavních změn. Což parlament samozřejmě trochu rozrušilo, načež Jelcin toto rozhořštění zákonodárců přijal tím, že nařídil armádě, aby patro parlamentu v roce 1993 odstřelila.

Nejsem sice odborníkem na demokracii, ale tohle chování ani zdaleka nenasvědčuje tomu, jak by se ve vládě lidu mělo zacházet s opozičními názory. U toho nesmíme zapomínat i na obrovské výhody, které Jelcin získal při uchování si svých prezidenstkých pravomocí díky ruským privatizovaným tiskovým institucím, jenž proměnily osmiprocentní rating v úspěšné prezidentské vítězství. A to díky většímu poskytnutému času v televizi, lichotivějšímu zpravodajství a ostatně i díky veškerým machinacím v průběhu voleb.

Závěrem

Nyní je naprosto očividné, že demokracie neexistovala ani před, ani v průběhu a ani po šokové terapii. Demokracie nikdy nebyla zamýšleným výsledkem žádné z těchto reforem. Skutečným účelem bylo zabít pracovní sílu ve všech jejích formách a nahradit ji kapitalistickou hegemonií. Takže demokracie nepřišla za éry Jelcina a nepřišla ani během Putinova obratu v horkém křesle. Konsolidující moc vlády do jediné osoby, která je vysoce zavázána zájmům kapitalistické třídy, byla jak cílem, tak nezbytným prostředkem k tomu, aby reformy vůbec prošly. Parlament tak musel být odsunut na vedlejší kolej, aby ke kapitalismu mohlo dojít a přehlížení vládní demokracie tímto způsobem tak zvládlo politickou polovinu v rovnici šokové terapie. Nepřekvapivě, rozdrcením politické demokracie, pak došlo i na cíl v ekonomické druhé polovině rovnice. Opět nám zde může být stručným důkazem citát Sachse, který nám přesně říká, jak šoková terapie funguje; citát:

Jinými slovy to znamená, že dělnící, jakožto majorita populace, která má slovo v ekonomice je věcí špatnou, ale minorita kapitalistů, kteří dělají totéž, je najednou věcí dobrou.

Zkrátka kapitalismus prošel zničením jakékoli vládní velikosti demokracie a v jakékoli demokracii ve sféře ekonomické výroby. Vše, co zbyde po tomto důkladném a úhledném vyprázdnění demokratického procesu je nablýskaný podvod voleb a nadvláda kapitalistické třídy vydávající se za čestnost, spravedlnost a bratrství. Tohle je charakteristika dnešního Ruska. Obraz, jenž získáte z této série událostí, je zcela v rozporu s tím, jak se obvykle zobrazuje ruská historická trajektorie. To znamená nedemokratický komunistický režim, zachráněný kapitalismem a demokracií, aby byl později zvrácen Vladimirem Putinem.

Jenže historické záznamy ukazují, že se takto nestalo. Demokracie nikdy nebyla cílem přechodu a nikdy ani nebyla prostředkem tohoto procesu. A právě proto nakonec posloužila jako pouhá rétorická clona pro ohavné činy státního a tržního násilí, které nastolilo nedemokratickou vládu a nedemokratickou ekonomiku, a pro jeho liberální reformátory bylo jediným způsobem jak přivést do Ruska kapitalismus. Stejně jako pro Chile a další pacienty šokové terapie to nebyla demokracie, která k nim přišla, ale politická represe a ekonomická nadvláda s porobeností.

Teprve nyní, o několik desetiletí později, spatřujeme ještě více důsledků systému, který nám před 2 roky přinesl konflikt na Ukrajině. Koncentrací bohatství do několika rukou a domácí Ruskou ekonomiku spojenou s úplnou závislostí na ropě a plynu silami mezinárodní tržní konkurence předvídatelně vyústila v to, že třída kapitalistů jedné země, bojuje s třídou kapitalistů druhé země prostřednictvím závoje burleskních keců o národní vytříbenosti a národního ohrožení, aby zjistila, kdo bude profitovat z vývozu fosilních paliv. Tato bitva nepředstavuje jen čísla na obrazovce, ale je poháněna ztrátou lidských životů ve skutečné válce a nejpravděpodobněji vyústí ve větší zmar pro celý starý kontinent.

Je čas na skutečný mír a skutečnou demokracii, kterou ale kapitalismus nikdy nezajistí.

Odkazy na zdroje:

Knihy - https://books.google.com/books?id=G7p… https://books.google.com/books?id=VEh… https://books.google.com/books?id=WSs… https://books.google.com/books?id=Eal…

Šoková terapie - https://en.wikipedia.org/wiki/Shock_t…) https://www.shortform.com/blog/russia… https://www.project-syndicate.org/com…

Sovětský svaz a Ruská federace - https://en.wikipedia.org/wiki/Dissolu… https://en.wikipedia.org/wiki/1993_Ru… https://en.wikipedia.org/wiki/Mikhail… https://en.wikipedia.org/wiki/Boris_Y… https://www.nplusonemag.com/issue-24/…

Naomi Klein: definice doktríny šokové terapie - https://www.theguardian.com/us-news/2…

250% navýšení cen v privatizaci - https://books.google.com/books?id=G7p…

56% zvýšení nezaměstnanosti - http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/782…

Úpadek zdravotnictví a vzdělání - https://www.greenleft.org.au/content/… https://www.nytimes.com/2000/10/12/wo…

6 roční propad očekávané délky života - https://link.springer.com/article/10…

12,8% nárůst úmrtnosti - http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/782…

Kořeny mafie za Jelcinové dekadenci - https://books.google.com/books?id=VEh…

47 000 až 90 000 zprivatizovaných podniků - https://books.google.com/books?id=G7p… https://books.google.com/books?id=VEh…

20$ voučry - https://books.google.com/books?id=VEh…

Sachsovy výroky a citace - https://scholar.harvard.edu/files/shl… http://www.acamedia.info/politics/ukr… https://books.google.com/books?id=G7p… https://books.google.com/books?id=G7p… https://www.brookings.edu/wp-content/…

Centralizace moci Jelcinem - https://www.nplusonemag.com/issue-24/…

Jelcinovy volební podvody - https://www.nplusonemag.com/issue-24/…