Nebylo to tehdy jen Československo, které bojovalo o svůj holý život. Psal se rok 1968, když do Prahy přijely ruské tanky. Karel Vágner byl zrovna se svými kolegy a kamarády z branže na turné na druhé straně světa a o tom, co se děje doma neměli ani potuchy. Přeci jenom ale jisté, ač mrazivě děsivé pouto mezi těmito událostmi, vzniklo. Při obou přišli o život lidé. 

Ruská okupace v Československu začala 20. srpna 1968, tedy v den, kdy český Orchestr Karla Duby dosedl na letišti v Ulánbátaru, hlavním městě Mongolska. Skupina hudebníků odletěla z Prahy den předtím přes Moskvu a turné měla naplánované zhruba na dva měsíce. Karel Vágner v rozhovoru pro blesk.cz vyprávěl, co se dělo bezprostředně po příletu.

„Přiletěli jsme, ubytovali se v hotelu a šli brzo spát. Ráno jsem se sebral a vyrazil na trh. V Mongolsku se platilo tugriky, někdo mi jich dal asi pět, což byla bezvýznamná částka. Na trhu mě zastavil takovej starej Mongol a oslovil mě divnou ruštinou, abych si od něj koupil čínskej dolar,” vykládá hudebník o momentu, který předcházel tragické události. Možná právě jeho počin měl symbolický význam a zachránil jej před smrtí. 

„Já odpověděl, že nemám peníze, ať se nezlobí, ale trval na tom, že to musíme nějak udělat, protože mi přinese štěstí. Tak jsem mu dal oněch pět tugriků a on mi vnutil ten dolar,“ pokračuje hudebník a dodává, že poté, co všichni viděli autobus, kterým měli jet na plánovaný výlet, trochu znejistěli. Vozidlu totiž očividně nefungovaly brzdy, a to se při jízdě v horách moc nevyplatí riskovat.

„Kdybychom věděli, že jedeme do hor, asi bychom reagovali jinak, ale nechali jsme to být. Pod námi tekla říčka, přes ni vojáci stavěli pontonový most, vpravo byla skalní stěna, vlevo sráz. A najednou proti nám vyjel náklaďák,“ popisuje chvíle bezprostředně před nehodou přeživší šťastlivec. Vágner z autobusu jakýmsi zázrakem vypadl, ten se posléze zřítil. Šest jeho kamarádů nehodu nepřežilo.

Dozvěděl se dvě smutné zprávy naráz

Karel pak ležel v nemocnici a o osudu svých kamarádů nic nevěděl. Zprvu si myslel, že jsou umístění v jiných zdravotnických zařízeních, až poté se dozvěděl, že je už nikdy neuvidí. Další ránou bylo, že se k nic netušící skupině dostaly zprávy o tom, co se děje v jejich rodné zemi. „Přisedl si ke mně Jirka Jelínek a plakal. Já říkám, co se stalo, a on, že u nás jsou tanky. Ruský tanky..,“ vzpomíná na srpnové události Vágner. 

Pepa Poslední, jeden z těch, kteří neměli takové štěstí jako Vágner, už při střetu s náklaďákem věděli, že je to jejich konec. Jeho poslední slova byla: „A teď jsme všichni v pr*eli.” Marie Pokšteflová s Danou Hobzovou zůstaly uvězněné pod autobusem, druhá zmíněná měla doma malé miminko a na tour jela, aby si vydělala. Další, kdo nehodu nepřežili, byli Jaroslav Štrudl, Karel Duba a Bohoušek Vaněk. Ten prý utrpěl takový šok, že to jeho srdce už nezvládlo.

Přežil vlastní smrt, nic ho jen tak nerozhází

Nad Vágnerem tehdy zřejmě stáli všichni svatí, není divu, že nyní stále vládne velkým optimismem. Když člověk přežije vlastní smrt, jen tak ho v životě už něco nerozhází. Navíc se může pochlubit velkou rodinou, kdy na své děti může být více než pyšný.

Jeho syn Jakub Vágner je světově uznávaným sportovním rybářem, Josef hraje v muzikálech, Tereza se také vydala na pěveckou cestu, Anna účinkuje v muzikálech a je členkou baletního souboru SND. Ani Barbora se muzikálům nevyhnula.

Trochu úsměvný je fakt, že Vágner své ratolesti průběžně dělil mezi své partnerky, které měl v jednu chvíli souběžně. Byly to Monika Asterová a Katina Papadopulosová. Podle věku jeho dětí se průběžné otcovství skutečně popřít nedá. A jak to hodnotí samotný Vágner?

„Já jsem se o Moniku staral, protože měla dvě děti. Ale ona pak odjížděla na dlouhé zahraniční zájezdy, takže jsme se odcizili. Ona žila černým divadlem, tím pádem došlo k určité odluce,“ říká někdejší Casanova, který měl románek i s Evou Pilarovou nebo Haničkou Zagorovou.

Zdroje: blesk.cz, ahaonline.cz, cs.wikipedia.org