Speciální týden: Jak to chodí v Malajsii, když končí Ramadán a slaví se Hari Raya?

Jinak ale Ramadán nepřináší do našeho západního života v hlavním městě Kuala Lumpur žádná velká omezení. Co se týká třeba obchodů, kaváren a restaurací, které nejsou vyloženě muslimské, všude je otevřeno a co je skvělé, že celý měsíc je zhruba do tří do odpoledne všude o hodně méně lidí než obvykle. V supermarketech, minimálně v centru, si můžeme koupit všechno jako obvykle včetně předpřipraveného jídla. Je ale pravda, že typického malajsijského se prodává o něco méně – sushi je teď v obchodech víc než nasi lemak - rýže vařená v kokosovém mléce s kousky kuřecího masa, vajíčkem, ančovičkami a pálivou omáčkou sambal. 

Oficiálně by se v době Ramadánu nemělo od východu do západu slunce jíst, pít ani kouřit. Pro cizince to ale neplatí. Malajsie je tak multikulturní země, a obzvlášť její hlavní město, že když někde jíme nebo pijeme, nikdo nás nepovažuje za provokatéry a nedívá se na nás divně. Ostatně jí a pije i spousta místních. Za čtyři roky tady máme muslimské známé, kteří Ramadán striktně dodržují. Máme  ale i takové, kteří drží půst jen ve vybrané dny – pokud nemají náročný den a mohou si to dovolit jako třeba naše chůva. A máme takové, třeba Benjamínova učitele hudby, který není nábožensky založený, přestože je muslim. To musí být podle ústavy totiž každý Malajec. On ale Ramadán nedodržuje vůbec. 

Tohle je velmi typické oblečení mladých muslimek v KL.

Protože půst trvá od úsvitu do západu Slunce, závisí tím pádem na ročním období a taky na tom, kde na světě se nacházíte, jak bude dlouhý. V Malajsii se lidé někdy z legrace chlubí tím, že mají štěstí, jsou právě v Malajsii, kde je pravidelně čeká jeden z nejkratších půstů na světě. Slunce tady totiž vychází a zapadá celý rok zhruba ve stejnou dobu kolem sedmé. Co by za to dali třeba muslimové žijící v severských zemích, kde v roce 2017 trval půst i 20 hodin!

V KL pociťuju Ramadán nejvíc odpoledne, kdy se otevřou tzv. ramadánové bazary, na kterých se dá nakoupit různé jídlo na iftar, tedy velkou hostinu hned po západu slunce. Ulice jsou najednou zacpané auty a lidmi, všichni nakupují a spěchají domů všechno připravit. Některé státní úřady a firmy mají v době postního měsíce zkrácené pracovní hodiny, a to buď oficiálně nebo si zaměstnanci mohou vybrat obědovou pauzu, která je zkrácená nebo ji nevyužívají a odejít odpoledne dřív. Přiznám se, že  kolem čtvrté, páté odpolední se na silnicích docela bojím – když vidím všechny ty šílené řidiče za volantem, co celý den nejedli a nepili a motorkáře, co se ženou klidně v protisměru, aby předjeli zácpu. Bojím se hlavně první dny po začátku Ramadánu, kdy lidská těla na omezení ještě nejsou zvyklá a teď ke konci, kdy někteří lidé přiznávají, že už jsou celkem unavení, a to nikoliv z nejezení, ale spíš ze všech návštěv a hodování po západu slunce, při kterém přibírají – přitom právě poslední dny postního měsíce jsou nejdůležitější, protože během jedné z lichých nocí ke konci Ramadánu byl proroku Muhammadovi zjeven Korán. Přesné datum se neví, jenom se říká, že je to jedna z lichých nocí, nejpravděpodobněji ta na 27. ramadán, kdy Bůh projevuje největší milosrdenství. 

Fotky jsem fotila na ramadánovém bazaru v roce 2022, kdy ještě spousta lidí nosila roušky.

Ramadán nemusí dodržovat těhotné a kojící ženy a nemocní lidé nebo lidé, kteří cestují na delší vzdálenost. Ti mohou zkombinovat i povinných pět modliteb denně tak, že se z nich stanou pouhé tři – to je ale minimum. Co se týká dětí, ty se nemusí postit do doby, než dosáhnou puberty, ale je to jak kde. Potkala jsem muslima, kterého rodiče učili postit se od pěti let tím, že mu s věkem posouvali snídani podobně jako se to dělá při přerušovaném půstu, až ho v pubertě začal dodržovat přirozeně. Od jedné muslimky jsem se zase dozvěděla, že při menstruaci je možné si postní dny posunout a postit se zpětně klidně až po skončení Ramadánu, kdy se "žena zase cítí pohodlně". Jiný muslim mi na to opáčil, že "my Malajci rádi praktikujeme takové selektivní náboženství, víš, bereme jenom to, co se nám hodí a kdy se nám to hodí."      

Na čem se všichni shodnou, že Ramadán je hodně rodině orientovaný. Rodiny se potkávají každý večer právě při iftaru. Nemusí to být nutně doma. V postním měsíci je proto složité udělat si rezervaci v restauracích. V KL se kolem sedmé, osmé večerní skoro nedá objednat ani dovážkové jídlo včetně fast foodů jako KFC nebo McDonald’s, protože všude mají nabito nebo naobjednáváno na několik hodin dopředu. Ještě dodám, že některé restaurace v Ramadánu prodlužují otevírací dobu – třeba Starbucks nedaleko naší ulice zavírá tento měsíc až ve 2 hodiny ráno! V postním měsíci se také rozdává jídlo chudým a navštěvují se staří a nemocní. Chudí lidé dostávají iftarovou večeři zdarma před mešitami. Od své chůvy, které loni během Ramadánu zemřel bratr, jsem také slyšela, že si vybral "nejlepší čas umřít, tak byl požehnaný". Kolem půl desáté večer po další modlitbě následuje ještě jedna večeře, které se říká sohour. Pokud jdou lidé v noci vůbec spát, budí se ráno před východem slunce, aby si dali snídani a naposledy na následujících zhruba třináct hodin se napili. Poté se vrátí do postele a spí. Čím déle, tím lépe, protože tím kratší budou mít postní den. K tomu mi jedna místní žena řekla, že "my tomu říkáme Ramadán, vy přerušovaný půst, jinak je to v podstatě totéž". Proti tomu bych ani neprotestovala, ale nesedí mi tam to nepití, které v pětatřicetistupňových vedrech ani po čtyřech letech tady nedokážu pochopit. 

Ramadán končí svátkem Íd al-fitr, který se většinou slaví tři dny a v Malajsii je známý jako Hari Raya Aidilfitri. Z toho, co jsem slyšela, se slaví podobně jako naše Vánoce, setkáváním s rodinou, jídlem, návštěvami mešity a modlitbami, pokud jste věřící. První den přerušení půstu by měli věřící muslimové darovat almužnu, tzv. zakát, která vyváží jeho hříchy během postního měsíce. Hodně expatů se v téhle době vydává cestovat, což je dobrý nápad jenom ve chvíli, kdy si cestovní plány dobře načasujete – a to se s ohledem na neustálé dohady, kdy svátky přesně začnou, nedělá zrovna lehko. Pak se může stát, že vyjedete v pět ráno z KL do tři sta kilometrů vzdáleného Singapuru a strávíte na cestě 10 hodin. Letiště v téhle době posílají upozornění, ať jste na letišti ne dvě, ale tři hodiny před odletem. Co neříkají, ale doporučuju já, že pokud chcete letět, kupte si v téhle době letenku ideálně do nějaké buddhistické země. Anebo zůstaňte doma a těšte se na volná města. Jedno takové čeká tento týden nás. 

A já už se těším. :)