Litoměřice – Půl století od úmrtí Štěpána Trochty, velké osobnosti nejen církevních dějin si při sobotní mši svaté připomněli lidé v Katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích.
Hlavním celebrantem byl nedávno ustanovený 21. litoměřický biskup Stanislav Přibyl. Přítomni byli desítky kněží i zástupci české salesiánské provincie.
V promluvě biskup a v závěru pak také znalec salesiánského díla Petr Zelinka nastínili Trochtův život i význam pro dnešek. Často se při tom zmiňovalo Trochtovo biskupské heslo „Práce-oběť-láska“ , které vrchovatě naplnil. Stavby, které pod jeho vedením tehdy vznikly, dodnes slouží salesiánům pro práci s mládeží. Trochta přežil dvě totality, prošel nacistickými i komunistickými lágry a i jeho dvojí příchod do své diecéze (1947-50 a 1968-74 po určitém uvolnění) provázely stupňující se obtíže a překážky. Neustálý dohled StB a „rozhovory“ s církevním tajemníkem se podepsaly na Štěpánově už beztak podlomeném zdraví natolik, že jeho srdce 6.dubna 1974 dotlouklo naposled.
Režimu byl ale nebezpečný i po smrti, jak ostatně vzpomínají pamětníci z dob Trochtova pohřbu. Město i hřbitov byly tehdy doslova obšancované tajnou policií.
„Štěpán Trochta ukazuje, že Bůh je mírou a normou našeho jednání, bližní je každý člověk a zvláště ten, kdo potřebuje pomoc. …Je nám povzbuzením, že je potřeba sebrat veškerou vnitřní sílu a mít s druhým trpělivost začínat stále znovu,“ uvedl biskup Přibyl a připomněl v závěru Trochtova slova:
„V dnešních zmatcích potřebujeme především hodnoty, o které se bychom se mohli bezpečně opřít. Totální relativismus je jen jednou stranou téže mince strnulé bezduchosti, jejíž druhou stranou je úzkostlivé lpění na kdejaké tradici. …Ale mezi těmito ‚smrtelnými‘ extrémy zbývá mnoho místa k životu.“
Po mši v katedrále následovala na litoměřickém hřbitově pobožnost u Trochtova hrobu.
Text a foto: Mirek Zimmer
