Sedmdesátiletá hudební ikona Kim Gordon je autorkou jedné z desek roku. A prototypem seniorky, kterou chcete být
Kim Gordon z kultovních Sonic Youth je sedmdesát, její nové sólové album ale zní jako dílo současného hiphopového undergroundu a kritika jí leží u nohou. Hudba pro ni zůstává „intervencí do současnosti“ a nabádá k poslechu i k objevování.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Nikdy jsem se nevnímala jako zpěvačka s dobrým hlasem nebo vůbec jako hudebnice.“ Na to, že má Kim Gordon za sebou více než čtyřicetiletou úspěšnou kariéru, to zní jako přehnané sebepodceňování. Spolu se skupinou Sonic Youth se stala ikonou nonkonformní kytarové scény a poslední desetiletí pokračuje ve velkém stylu sama.
Nedávno vydala druhé sólové album The Collective a kritika jí téměř jednomyslně leží u nohou, padají i silná slova o desce roku. Jedná se přitom o docela tvrdé sousto.
Do uší se hrnou nekompromisní beaty, doprovázené skřípající kytarou a zabalené do industriálního temna. Nad tím vším se vznáší hlas Kim Gordon, který deklamuje útržky proudu vědomí. Zní to jako nejnovější výstřelek hiphopového undergroundu. Ve studiu se přitom nerealizovali nabuzení teenageři, ale dáma s rokem narození 1953.
Když posloucháte tuto autentickou nálož – oděnou do nejsoučasnějšího zvuku – před očima se vám ještě jednou odvíjí celý příběh Kim Gordon. V jeho rámci působí její aktuální počin naprosto přirozeně.
Vynořují se však i širší témata. Jak hudebně zestárnout a nestat se voskovou figurínou sebe sama? Jak v království retro kultury stále sahat po něčem novém? Jak zůstat hladový, zvědavý, otevřený a čilý i v pokročilém věku?
Kim Gordon nám kromě odvážné desky přináší příklad sympaticky radikálního stárnutí.
Pozorovat muže v hudebním světě
Víte, proč jsou rockové hudební skupiny plné chlapců a mužů? Proč jde do velké míry o mužský fenomén? Ne, není to jen proto, že se chlapci potřebují předvádět před ženským publikem, a jde tedy o sofistikovanou formu živočišných párových tanců.
Jde také o způsob, jak se muži mezi sebou
