Dveře mezi nejlepší čtyři týmy soutěže si brněnský Helas otevřel v dramatické čtvrtfinálové sérii proti Kadani, kterou zdolal 3:2 na zápasy. Doma dvakrát vyhrál na penalty, venku dvakrát podlehl a až rozhodující utkání doma zvládl suverénně 7:3.
„Můj první dojem je, že jsem skoro až překvapený, jak strašně dlouho to trvalo. Před těmi devatenácti lety jsem u toho byl jako začínající hráč, a nevěřil bych, že další vyhraná série play off přijde až teď,“ podivuje se jeden ze strůjců úspěchu, šestatřicetiletý veterán Jan Havel. Přiznal, že pochybnosti, že to nedopadne ani letos, ho během bitev s Kadaní zastihly. „Malá dušička je tam vždycky. Nesmí ale převládnout nad snahou, soustředěností a vírou, že se to povede. Člověk si nesmí připouštět nezdar. Docela blízko jsme byli už loni, ale podepsala se na nás nezkušenost mladších kluků. Všechno si sedlo tento rok,“ raduje se Havel.
Díky zmíněnému se Helas může těšit na velkou výzvu v semifinále v podobě série s Chrudimí, futsalovým velkoklubem protkaným velkými individualitami. Po reprezentační pauze se ligové play off vrátí do hal v druhé polovině dubna, a v Brně mohou snít o tom, že zaplní halu v Králově Poli aspoň z části tak, jako se tamní hlediště plní při zápasech reprezentace.
„Bylo by to nádherné, ale spíš je to nepravděpodobné. Krásné je už to, když se hala vyprodá na nároďák. My jsme pro to, aby lidi přišli i na nás, udělali maximum,“ uvažuje Havel.
Odchod konkurence Helasu pomohl
Brňané přiznávají, že kromě dozrání dobrého mužstva, víry, odhodlání a domácího prostředí jim mezi čtyřku nejlepších pomohla i změna pořádků na špici futsalové ligy. Dřív žehrali na to, že se mezi smetánku nemohou prokličkovat, protože je silná špička až příliš ekonomicky a tím pádem i hráčsky odskočená.
Hlavně proto se v Helasu nedá postupem do semifinále mluvit o překonání devatenáctiletého čtvrtfinálové traumatu, odvalení depresivně těžkého balvanu či vyrovnání účtů s minulostí. Kvůli tomu, že za nejlepšími zaostával, totiž Helas v lize končil pravidelně až v horší polovině tabulky, v play off ho to ve čtvrtfinále vždy navedlo na jednoho z největších favoritů a to znamenalo okamžité vyřazení, nad nímž se nedalo ani zvlášť truchlit.
Oslava futsalistů Helasu Brno po vítězném čtvrtfinále nejvyšší soutěže proti Kadani. (3. dubna 2024)
„Nemůžeme říct, že by nám to za těch devatenáct roků někde uteklo o kousek, že jsme někde byli blízko. Nemáme takový ten příběh, že stačilo místo tyčky trefit do sítě a šli jsme do semifinále,“ probírá se minulými sezonami šéf klubu Jan Loup.
Když si však v první lize z elitní společnosti „vystoupily“ napřed Teplice a následně i Sparta, zavětřil i on šanci. „Daleko vepředu jsou Chrudim a Plzeň, za nimi je Slavia a pak jsme chtěli být my, což se podařilo. Kdyby ne, bral bych to jako neúspěch. V kádru máme slovenské reprezentanty, naše velmi zkušené hráče, kluky v nejlepším věku a dravé mládí. Cítili jsme, že jsme dobře poskládaní. To, že už v lize není Sparta, a že jsme vyrostli my, se sečetlo, a jsme v semifinále,“ bilancuje Loup.
Blázna se asi nedočkáme, tuší brněnští futsalisté. Těší je amatérské stříbro |
S Helasem spojil svůj sportovní život. V roce 1982 ho založil, trénoval ho, zažil s ním před dvaceti lety vzestup, krátce poté rozpad kádru a sestup do druhé ligy a nakonec i návrat na výsluní. Aby ho ze své pozice co nejvíc podpořil, zanechal trénování a angažoval perspektivního kouče Tomáše Galiu, bývalého brněnského hráče, který s trénováním začínal ve Vyškově. Ukázalo se to jako vydařený tah.
„S Galiou se Helas hodně posunul, herně se zlepšil. Má to hlavu a patu, je to založené na taktice, na standardkách, na herních variacích,“ kvituje sázku na trenéra zvenčí i Havel.
Letos Loupovi radost umocňuje i postup do finále poháru, v němž Helas nestačil na Plzeň. „V Brně v této sezoně není moc takových mužských halových klubů jako my, aby měli pohárové stříbro a ligové semifinále. Já tuto sezonu považuju za suprovou,“ pyšní se.
Cupák na osobní misi
Přestože si v Helasu uvědomují, že jim do karet nahrálo i oslabení konkurence, berou svoje aktuální výsledky s velkou osobní hrdostí. Na postup do semifinále čekal jako na smilování nejen Loup, ale i největší osobnosti jeho týmu, jimiž jsou jak Jan Havel, tak především David Cupák. Také on v roce 2005 minulé tažení Helasu za medailí sledoval jako začínající bažant. „Koukal jsem se na to z tribuny, hala byla skoro plná. Další rok jsem už šel do přípravy s áčkem. Jsem rád, že se nám na to podařilo navázat,“ poví pětatřicetiletý matador.
Během bohaté kariéry si „odskočil“ do Sparty, s níž získal ligový titul. I Havel má titul odjinud, a to z Plzně. Teď se kolem nich točí Helas. Cupák už je zároveň i jedním z trenérů reprezentace do 17 let a počítá s tím, že po hřištích už víc než jeden nebo dva roky nejspíš nebude.
Pro Loupa je Cupák nejen stěžejní osobností Helasu, ale i rodinným příslušníkem. „Udělal mě dědečkem!“ hlásí hrdě předseda, s jehož dcerou Cupák žije. „David je ikonou našeho klubu. Nedávno dal dvoustou ligovou branku, reprezentoval, dostal se s futsalem do celého světa. Kdyby se vyvěšoval něčí dres pod strop haly, tak jako první půjde ten jeho s číslem dva na zádech,“ myslí si šedesátník Loup.
David Cupák, kapitán futsalistů Helasu Brno, ve čtvrtfinále nejvyšší soutěže proti Kadani. (3. dubna 2024)
Do nadcházejícího střetu s Chrudimí nejde Helas s přehnanými očekáváními. Kdyby se mu podařilo ji jednou porazit, aby se v Brně hrály dva semifinálové duely, zavládla by v Králově Poli spokojenost.
„Karty jsou rozdané tak, že jdeme na tým, který bude hrát ve finále s Plzní. Myslím si, že na nějakých 65 procent Chrudim celou ligu vyhraje, má letos lepší tým než Plzeň. Porazit Chrudim třikrát v sérii je pro nás nereálné, a my uděláme všechno pro to, abychom ji zdolali jednou,“ vyhlíží semifinále Cupák.
Už teď si připouští, že přestože je sezona jednou z nejlepších v historii Helasu, úplně ideální tečku nedostane. „Splněním dlouhodobé mise by byl zisk medaile. My na ni bohužel zřejmě nedosáhneme, protože jsme v základní části byli čtvrtí. Kdyby to na konci cinklo, považoval bych si toho víc než titulu se Spartou, byla by to krásná třešinka na mém příběhu. Aspoň je na něm ještě co vylepšovat,“ pokýve hlavou Cupák.
