TRAVEL DIARY: Severní Thajsko a Laos

Jaký itinerář jsme si naplánovali?

• 🌏 Khon Kaen, kde jsme navštívili známé 
• 🌏 Udon Thani, kde prožil část svého života americký děda při budování americké vojenské základny
• 🌏 Nong Khai, kde jsme nocovali na thajsko-laoské hranici
• 🌏 Vientiane, kde ještě stále bydlí náš další americký známý 
• 🌏 Luang Prabang, který jsem měla na seznamu míst, kam se musím podívat, od doby, co jsme se přestěhovali do Malajsie. 

Až na Luang Prabang jsou to všechno místa, kam nejezdí skoro žádní turisté. Proto nikde nebylo narváno a ceny byly za hubičku. Hlavně ty za jídlo a služby. Ale postupně. 

Khon Kaen

Velmi nepřekvapivě nijak exkluzivní město v severním Thajsku, která nemá žádné pořádné centrum, ale dají se v něm objevit malé, velmi příjemné oázy. Tedy pokud v něm máte někoho známého, kdo vám o nich řekne. Případně vás do nich rovnou vezme. To my měli, a tak jsme byli:

• 👀 v chrámu Wat Nong Wan a po něm zavzpomínat na Japonsko v krásné kavárně Kyoto Shi Cafe. 
• 👀 než si děti vypily džusy, stihli jsme se s B. vystřídat každý na hodinové thajské masáži za 300 bahtů (190 Kč) v Kirinara Spa. Dostala jsem čaj před masáží, pak mi paní umyla nohy ve vodě s fragipani. Po masáži jsem dostala další čaj, máslovou sušenku, thajské úsměvy, díky a bolení na srdci, že z tohoto přece nemůžu odjet do Evropy! 
• 👀 v Supaniga jsme jedli v restauraci z michellinského průvodce. Stálo to zhruba tolik jako kafe a dezert v Praze, bylo to pálivé a za mě průměrné vzhledem k tomu, co se dá koupit za třetinu peněz kdekoliv Thajsku na ulici. Ale můžu říct, že jsem byla v michellinské restauraci. :)
• 👀 v Beerista jsme se sešli s B. přáteli z USA. Jejich rodinní známí tam vaří fakt chutné pivo (a ještě lepší cider) a servírují i němu grilované vepřové párky. (Píšu z muslimské země, kde si takové moc nevychutnáme, proto to zvýraznění.) Jako dezert nám přes Grab objednali mango sticky rice, což je za mě úplně nejlepší jídlo v Thajsku. Taky jsem ho pak měla v různých obdobách každý den.

Kyoto v severním Thajsku

Největší překvapení? V Thajsku vládne král, který evidentně není moc oblíbený a vojenská junta. Když jsem se ale thajských známých, co mluví anglicky, zeptala na aktuální politickou situaci, hrozně se lekli: "You know, people disseaper here when they talk about it. Let’s talk about something else." Tak to k té horší stránce Thajska. 

Udon Thani

Absolutně neturistické město, které jsme navštívili kvůli tomu, že v něm před 60 lety žil kluků děda. Přes rok tam pomáhal budovat americké vojenské základny. Z jedné je dneska úplně zanedbané muzeum, z druhé letiště. Nejhezčí z města byl nakonec náš hotel Moco a UD noční trh hned vedle, kde se daly ochutnat všemožné dobroty a dojít si do některé z minikukaní na manikúru za 80 Kč. Bylo mi při pilování nehtů trošku úzko. Z toho pomyšlení, kolik manikérky asi vydělávají, co tady dýchají, jaká je v tomto městě může čekat budoucnost...

Jedna z vojenských základen, dneska přeměněná na zanedbané muzeum

Nong Khai

Největší přednosti Nong Khai jsou vidět úplně, ale úplně neturistické Thajsko, projít se po pobřežní promenádě kolem řeky Mekong a fakt, že  se z Thajska díváte na život v Laosu. Tyhle příhraniční oblasti mě fascinují – na jedné straně řeky nasednete na autobus v jedné zemi světa a ten vás převeze přes most, uprostřed něhož začíná jiná země světa. Z Nong Khai bych si ale chtěla zapamatovat ještě tři věci: 

• 👉 Sala  Kaew Ku, park plný obrovitánských soch z hinduistické a buddhistické mytologie, který působí jako vlastní vesmír, v už tak svérázném vesmíru severního Thajska. Než jsem si je tady fotila, nějak mi nedošlo, kolik toho mají hinduismus a buddhismus vlastně společného: koncept reinkarnace, karmu, meditaci... a jak moc ovlivňovalo jedno náboženství druhé.  
• 👉 kavárnu Bruce Coffee House v nádherném domě na břehu Mekongu s flat white za 45 Kč. Kde se tady vzala? Kdo sem chodí, když turisté tady skoro nejsou a kafe tu stojí dvojnásobek, co oběd v pouličním stánku? Otázky, samé otázky! A ani umělá inteligence nemá odpovědi! 
• 👉 a samozřejmě skvělá mango sticky rice, když člověk není moc cimprlich na to, v jak čistém stánku si ho koupil, potažmo v jak čistém hrnci vařili tu rýži a jak čistým nožem krájeli to mango. A protože po čtyřech letech v Asii NĚKTEŘÍ už vůbec cimprlich nejsme, bylo to - zase - lahodné.  

Sala Kaew Ku

Bruce Coffee House

No a teď Laos! 

Vientiane

Laos byl 61 let francouzskou kolonií a mně od prvního kroku z hotelu připadalo, že je to všude vidět. Chodníky! Bagety! Architektura! Ty croissanty! A taky ty vlajky se srpem a kladivem, které visí vedle každé laoské. To mě upřímně šokovalo. Nějak mi totiž nedošlo, že Komunistická strana je tady stále ještě u moci. Příští rok to bude už 50 let! Není hezké slyšet, jak v osmimilionové zemi vládne všeho všudy 20 rodin, které si rozdělují nerostné bohatství hlavně z těžby nerostných surovin, zejména zlata. Třetinu si místní straníci nechají, třetinu pošlou na svá tajná konta Západ, kde obvykle studují jejich děti, třetinu spřáteleným soudruhům do Číny. Američané mluví o Laosanech jako "Mexičanech východu", protože kdo z mladých může, prchá z komunismu do Thajska, pracovat ve službách v Bangkoku. To je mi tak líto! Co mě pobavilo? 

• 😀 příběh Vítězného oblouku. Laosané ho zbudovali v roce 1969 z cementu, který dostali od USA na stavbu nového letiště. Proto mu tady expati říkají "vertical runway". Ty lidi na fotkách jsem nevyretušovala, oni tu opravdu skoro žádní nejsou. Celý Laos má pouhých 8 milionů obyvatel (to je méně než Bangkok) a hlavní město má pod milion. 

Vítězný oblouk

Laoská večeře ve Vientiane

Luang Prabang

A velmi milá laoská povinnost, do které jsme dojeli rychlovlakem z Vientiane. Trať vede až do Číny a je to velký, ačkoliv rozporuplný zážitek. Trať rychlovlaku je fantastická stavba vinoucí se horami, po březích Mekongu a kolem rýžových polí. Celý projekt ovšem stál 6 miliard dolarů, a protože Laos na takovou stavbu neměl peníze, Číně se zadlužil. Jako první krok, pokud nebude splácet, si Čína vezme část jeho rozvodné elektrické sítě. Pro Laos je přitom elektřina z vodních zdrojů nejdůležitějším příjmem. No a teď si vyberte. Bylo potřeba ji stavět? Za jakou cenu? V Luang Prabangu nám Laosané tvrdili, že jim rychlovlak vrátil zpátky turisty. Dřív by se sem štrachali z Vientiane dodávkou klidně 10 hodin. Takže - spousta by nejela. Vlak jel 1 hodinu a 40 minut. Ale stálo to v podstatě za odevzdání se Číně? 

No, pojďme raději k zážitkům a místům, co jsme si přihodili do vzpomínek: 

• 💚 podvečerní plavbu na lodi po Mekongu
• 💚 ranní výběh na Phousi Hill
• 💚 brzké vstávání a rituál Tak Bat, kdy mniši bosí chodí ulicemi pro milodary. 
• 💚 ranní a večerní trh a na něm kokosové palačinky, grilované kuřecí stehýnko s lepivou rýži a Khao Soi Noodle Soup. 
• 💚 odbočku z hlavní ulice do Rosetta Café na mango sticky rice lehce zasypané skořicí a pak procházku tam, kam dojde jen málo turistů 
• 💚 několikahodinový výlet na vodopády Kuangsi; turistické až běda, ale špatné to nebylo
• 💚 nakukování do chrámů a sledování náboženských obřadů a mnichů 
• 💚 ubytování v Cozy An Boutique Hotel, ze kterého je to všude coby kamene dohodil a stejně bych v Luang Prabang potřebovala strávit další týden, abych si to všechno obešla a vychutnala. 

Mekong

Výhled z Phousi Hill

Phousi Hill

Vodopády Kuangsi

Rituál Tak Bat

Mango sticky rice z Rosetta Café, tady ještě bez skořice :)

To bylo tak intenzivní a hezký! 

Bylo. A zase, jako poslední dobou u všeho, si říkám, že bych si to minutu po minutě dala znova. A opět, jako teď pořád, se mi honí hlavou, že z KL můžeme, je to za rohem, ale že z Česka už to tak lehké (a levné) nebude. A že to tady tím pádem přece ještě nemůžeme, protože vůbec nechceme zabalit... 

Díky, Asie! Už teď. 💙

👉 Ještě byste četli? Dívali se na fotky? Koukněte sem. Měla jsem během výletu zrovna nějak náladu na sociální sítě, a tak je na Instagramu v Highlights z výletu cosi jako malý film. :) 👈