Mráz versus meruňky. Netradičně účinné řešení

Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. Právě toto přísloví se mi vybaví s teplými dubnovými dny v souvislosti se zahrádkáři, sadaři či ovocnáři. Patřím k nim i já. Ze zkušeností vím, že v podstatě každým rokem ještě přijdou teplotně krušné dny, které o finální úrodě rozhodnou.

Je vždy velmi smutné, když celoroční práci zahrádkářů zničí jedna mrazivá noc. Spálené květy či malé plody nijak k pohodě nepřispějí tím spíš, že jen těžko se voňavé a slaďoučké meruňce vyrovná ta dovezená z Turecka či jiných zemí.

Když jsem zmínil meruňky, na některých místech letos kvůli teplé zimě vykvetly už v půlce března. Od té doby nejen já bedlivě sleduji předpověď počasí, zda se mrazíky neblíží. Pokud přijdou, nějaká ta úroda se ještě dá zachránit. Nevěříte?

Kamarád má na kraji Prahy krásnou zahradu, jejíž ozdobou jsou právě tři překrásně košaté meruňky s lahodnými odrůdami Radka, Velkopavlovická či Karola. Marmeláda z nich je nedostižná.

Před pár lety, kdy meteorologové předpovídali noční mráz, mě přítel oslovil, zda bych mu nepomohl stromy obalené drobnými plody „zahřát“. Jak, zeptal jsem s lehkým překvapením. „Uvidíš. Přijeď zítra v deset večer,“ odvětil. Když jsem dorazil, čekalo na mě kolečko se dřevem na zápal, pod dalším stromem stála stará kamínka petry a u třetího jakási monstrózní tryska na naftu s teplým vzduchem. „Vše je připraveno, teď si pojďme lehnout, za dvě hodiny se probudíme a zkontrolujeme teploměr,“ vysvětlil další postup. V jednu hodinu hlásil čistou nulu, což úrodu nijak neohrožuje. „Teď už to půjde dolů, budeme vstávat každou hodinu a topit. Asi až do rána,“ oznámil. Kritická situace nastala těsně před svítáním, kdy při absolutním bezvětří teploměr ukazoval minus čtyři stupně. Vzal jsem kolečko s drobným ohněm a silným dýmem a v mrazu hvězdnaté noci v absolutním tichu kroužil kolem stromu. Po chvíli mě přítel vystřídal, a tak to šlo až do chvíle, kdy slunce začalo ukazovat svoji sílu. „Už je jen těsně pod nulou, končíme,“ prohlásil ke všeobecné úlevě.

Když mě za pár měsíců pozval na sklizeň, poznal jsem, že dubnová operace měla smysl. Větve meruněk se prohýbaly pod tíhou nalitých voňavých plodů. „Natrhej si, kolik chceš. Odhaduji, že toho tady je tak půl tuny,“ vyzval mě s úsměvem kamarád. Se stejnou nabídkou oslovil i známé a sousedy, jejichž úroda sílu mrazu nepřežila.

Pokud mě osloví i letos, váhat nebudu. Leckdy nepříjemná práce totiž zahřeje nejen meruňky, ale i duši.