Dosud oběť musela prokazovat násilí, nyní doloží, že to nechtěla, říká o redefinici znásilnění Urbanová
Sněmovna ve středu přijala změnu definice znásilnění v trestním zákoníku hlasy všech přítomných poslankyň a poslanců. Změní se pohled na sexuální praktiky s dětmi do 12 let. Za znásilnění bude nyní považován pohlavní styk bez souhlasu. „Dneska budete muset prokazovat, že jste to nechtěla a případně, že jste nějakým způsobem zamrzla,“ řekla pro radiožurnál poslankyně STAN a spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem Barbora Urbanová.
Co vy v té novele považujete za nejpodstatnější změnu?
Asi nejpodstatnější změna je to znásilnění z podstaty. To znamená to, jak jste říkala, sexuální praktiky s dětmi do 12 let budou vždy považovány za znásilnění, což v praxi bude znamenat, že za ně budou padat mnohem přísnější tresty, než doposud, protože soudy mnohdy ty sexuální praktiky považovaly za tzv. pohlavní zneužití, což je trestný čin, který předpokládá, že oba dva aktéři toho sexuálního styku do něj vstupují konsensuálně, to znamená, že to oba chtějí, což jak jsme poukazovali několikrát u osmiletých dětí prostě není možné.
Co se týče definice znásilnění, tak sněmovna nakonec schválila tu, řekněme mírnější variantu, že znásilnění je nesouhlasný pohlavní styk. Ve hře byla ještě ta varianta, že ‚Ano znamená ano‘ tedy, že znásilnění je jakýkoli pohlavní styk bez souhlasu. Je to pro vás podstatný rozdíl?
Je to poměrně dost podstatný rozdíl, protože dodneška vy jste musela jako oběť toho násilného trestného činu prokazovat, že vůči vám někdo použil to násilí, že vás to nějak bolelo, poškodilo, máte modřiny, že vás někdo třeba u toho škrtil. „Dneska budete muset prokazovat, že jste to nechtěla a případně, že jste nějakým způsobem zamrzla.“
Je tam je potřeba říct, že ten krok byl směrem k nějakému modernějšímu pojetí i proto, že už dnešní judikáty v mnohých případech říkaly, že toto modernější pojetí je potřeba vnímat. Nicméně v zákoně jsme to ještě neměli takto explicitně a některé soudy to takto naopak jako nevnímaly, takže my jsme udělali krok k takové jako realitě a rozhodovací praxi, která v ČR už dneska platí.
‚Ne znamená ne.‘ Sněmovna schválila redefinici znásilnění, půjde o nesouhlasný pohlavní styk
Číst článek
Kritici namítají, že i domácí násilí a znásilnění se už dalo postihovat i podle těch dnešních zákonů, že judikatura k tomu směřovala k tomu ‚ne znamená ne‘. Co by tedy teď, pokud ten zákon projde, mělo být přímo u soudu jinak?
Přímo u soudu by mělo být jinak, že to žádný soud nemůže shodit. My víme i z nějakých medializovaných případů, že ne všichni soudci nad těmi věcmi prostě uvažují úplně stejně. Někteří neprocházejí takovými těmi vzdělávacími programy, které vysvětlují, co to vlastně to sexualizované a domácí násilí je. A nám se i v poslanecké sněmovně stalo, že jsme museli jednou vést debatu na téma, když to nebolí, tak to asi není znásilnění. No, je. Takže reagujeme na to, že ne všechny soudy třeba partnerské znásilnění braly, že vůbec existuje a že by se za to vůbec mělo trestat.
Změní tedy podle vás tato novela opravdu zásadně přístup soudů k tomuto trestnému činu plošně, anebo opravdu bude třeba ještě nějaké další vzdělávání soudců apod.?
Určitě je potřeba vzdělávání soudců. On o tom na tiskové konferenci po schválení redefinice znásilnění mluvil i pan ministr Blažek. Existuje jistý judikát Ústavního soudu, který říká, že exekutivní moc nemůže nařizovat soudní moci, která je nezávislá, jakékoli vzdělávání.
My jsme nad tím hodně dlouho uvažovali. Myslíme si, že existuje možnost a forma, kterou tento judikát překonáme a vlastně budeme motivovat ještě víc soudce, aby se v těchto věcech vzdělávali, protože přesně, jak řekl vlastně pan ministr, je naprosto nevysvětlitelné veřejnosti, že padají rozsudky, kdy za opravdu jako mnohá znásilnění, někdy i brutální, padají podmíněné tresty. A vlastně pak veřejnost zjistí, že ty soudci, kteří o tom rozhodovali, v té problematice nejsou vzdělaní a vlastně jí nerozumí.
Stříž nepodá dovolání v případu muže, který znásilnil nevlastní dceru. Neumožňuje mu to zákon
Číst článek
To neříkám nafoukaně, protože prostě já taky nerozumím problematice životního prostředí. Ale tam je potřeba říct, že když už tedy o tom rozhodujete, tak musíte vědět, co se vlastně v rámci toho vztahu děje a že to jsou věci mnohdy selským rozumem nepochopitelné. A proto je potřeba být jako vzdělán v té problematice a rozhodovat kompetentně.
Podařilo se nevídané. Pro novelu hlasovala nejen koalice, ale i celá opozice. Tak jakým způsobem se toho podařilo dosáhnout? Nemáte třeba nějaký návod i pro další schvalované zákony jak dojít ke konsensu?
Za prvé tam byla dlouhodobá debata ještě předtím, než se ta novela napsala. A za druhé musím ocenit a poděkovat za tu vůli na všech stranách. Tam bylo vidět, že všichni, kdo byli do toho zapojení, strašně chtějí udělat něco, co těm přeživším takového násilí doopravdy pomůže. Že jim nešlo o ty politické body, že jim šlo prostě o ten výsledek. A to se opravdu ve sněmovně bohužel nestává tak často. Bala bych vlastně raději, aby se to stávalo častěji.
