Toužila jste už jako malá stát se herečkou?
Herečkou jsem být netoužila, pokukovala jsem spíš po psychologii, ale tak nějak to vyplynulo časem. Zkusila jsem přijímačky na konzervatoř a dostala se tam.
Ale úplný „blesk z čistého nebe“ to nebyl, ne?!
Chodila jsem do dramaťáku, bavilo mě hrát a řekla jsem si: Proč nedělat to, co mě baví? Ale žádnou větší zkušenost jsem za sebou neměla, jen jsem jako malá byla v komparsu dětí v jakémsi filmu z koncentračního tábora…
Co vám studium na konzervatoři dalo?
Neřekla bych, že mi něco dalo, bylo to spíš nepříjemné a s dozvuky těch let jsem se vypořádávala ještě rok poté, co jsem odešla. Studium je špatně nastavené, přístup ke studentům není právě fajn a neřeší se jejich individualita.
A jak jste se dostala do Stardance?
Jednou, když jsem točila, mi při obědové pauze zazvonil telefon a ozvalo se: „Dobrý den, slečno Pavlovičová, byli bychom rádi, kdybyste účinkovala v příštím ročníku Stardance.“ Bylo to pro mě veliké překvapení, něco takového jsem nečekala. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jestli se mi do toho chce, nebo ne, a nakonec jsem si řekla, že tanec je bezva věc, že do toho půjdu a uvidíme.
Snem mladých hereček bývá role princezny, vy jste si ji v pohádce O léčivé vodě zahrála. Jak na to vzpomínáte?
Bylo to skvělé, poznala jsem tam i spoustu milých lidí. Nikdy nezapomenu na natáčení podvodních záběrů, které se měly původně točit v bazénu, ale nakonec se točilo v přírodě. Sice jsem měla dublérku, ale stejně jsem si užila – princeznovské šaty jsou samy o sobě těžké, a ještě když se nasáknou vodou! Ale na herectví je právě skvělé, že si můžete zkusit spoustu nových věcí, které by vás jinak v životě nepotkaly.
Kdybyste si měla vybrat mezi divadlem a filmem…
Divadlo a kinematografii nelze srovnávat, to jsou úplně rozdílné kategorie a každá je hezká. Aktuálně v divadle nehraju, ale určitě se do něj vrátím. Ráda bych si zahrála ve filmu, v něčem podobném, jako jsou snímky od polského režiséra Pawła Pawlikowského Studená válka nebo Ida.
A vysněnou roli máte?
Ráda bych ztvárňovala role, které mají hloubku, nejsou to prvoplánové, jednoduché postavy. Jednou takovou je třeba Eva v seriálu To se vysvětlí, soudruzi!, který právě běží v jedné z televizi.
Zdroj: časopis Glanc
