„První písemná zmínka o působení templářů v Čejkovicích pochází z roku 1248. Vybudovali zde tvrz a v českých zemích dosud nevídaně rozsáhlé vinné sklepy,“ lze se dočíst na stránkách čejkovického vinařství. Na historické sklepy se můžete v rámci organizované prohlídky i podívat. Pokud ale máte důvěru spíše v malovinaře než vinařské „velkoprůmyslníky“, tak s koupí vín od nich nebudete mít v Čejkovicích problém.
Čejkovická třešeň
Kromě milovníků vína vyrážejí do Čejkovic i fotografové, kteří zejména na jaře míří za zdejší třešní rostoucí uprostřed vinice. V době, kdy réva ještě nemá listy, ale třešeň už má květy, jde o nebývale krásný kontrast a krajinný detail. Snímky čejkovické třešně zdobí nejeden kalendář a domácí vzpomínkovou fotoknihu. Vzhledem k tomu, že stojí přímo ve vinici, tak je s podivem, že se zachovala, protože z hlediska práce na vinici by bylo jednodušší ji skácet. Stojí na terénní vlně a při dobrém večerním světle se její jarní, bělavými květy obsypaná koruna doslova rozsvítí.
Masarykův domek
„Tomáš Masaryk začal chodit do školy v Hodoníně. Sotva se však ve škole ohřál, už zase nastalo stěhování. Otec byl přeložen roku 1856 do dvora v Čejkovicích. Tam pokračoval Tomáš ve školském učení, ale ani v novém domově nevychodil školu bez přerušení, neboť roku 1858 stěhovali se rodiče na Čejč. Teprve po roce se vrátili do Čejkovic a zůstali tam od roku 1859 do roku 1862,“ píše o zakladateli československého státu, respektive o školských létech T. G. Masaryka Jan Herben v knize Chudý chlapec, který se proslavil. Pokud si v současné zjitřené době chcete na Masaryka zavzpomínat, v Čejkovicích máte šanci.
Když na Špidláky, tak na jaře
Hlaváček jarní, křivatec vstřícnolistý a koniklec velkokvětý i nízký, který tady vykvétá ve své žluté formě. Jarní barevné kvítí donutí i nebotanika padnout do trávy, zalehnout a fotit. Je jedno, jestli máte drahou zrcadlovku nebo levný telefon. Špidláky jsou xerotermní, tedy velmi teplou lokalitou, což nahrává mimo jiné i časnějšímu kvetení. To v praxi znamená, že se tady dají zachytit opylovači, a to včetně zajímavých druhů motýlů. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny má kopec rozlohu 15, 3668 ha. Není tedy nijak extrémně velký, ale nudit se na něm rozhodně nebudete. Mimo jiné tu můžete narazit i na stálou populaci ještěrek, takže se vyplatí koukat, co se kde mihne v trávě. „Jde o jednu ze tří posledních lokalit výskytu pelyňku Pančičova (Artemisia pancicii) v ČR. Navíc jde o lokalitu střevlíka uherského (Carabus hungaricus) a chrobáka jednorohého (Bolbelasmus unicornis),“ píše v informacích o lokalitě AOPK, takže opravdu jde o unikátní místo.
Střevlík uherský
Mimochodem, hořký pelyněk byl v minulosti součástí bylinných likérů. Díky svému vzrůstu desítky centimetrů nad zemí je katrán tatarský. Jeho kulovitá lodyha po dozrání semen usychá a odlamuje se u kořenů. Následně ji vítr honí a kutálí po okolí, díky čemuž kytka vesele rozhazuje semena kam se jen dá.
Zdroje: cejkovice.cz, AOPK.cz, Jan Herben: Chudý chlapec, který se proslavil
