Corinne Hofmannová je německá autorka, která sepsala svůj příběh o životě v Keni, kam odešla za svou láskou. Možná ani netušila, jak obrovským trhákem se její autobiografie stane. A i když láska, za kterou odešla, skončila nešťastně, Corinne Afriku stále miluje. Jaký byl její příběh a jak žije tato žena dnes?
Jak to všechno začalo
Corinnin příběh začal zcela obyčejně. Narodila se v roce 1960 německému otci a francouzské matce a již ve svých jednadvaceti letech se pustila do podnikání, když si založila obchod s oblečením. Dlouhodobě žije ve Švýcarsku.
Její hluboký vztah k Africe začal v roce 1986 zcela obvyklým prázdninovým románkem. Když byla na dovolené v Keni, a ještě k vtomu se svým tehdejším přítelem, seznámila se a bláznivě zamilovala do bojovníkem ze Samburu. Jmenoval se Lketinga Leparmorijo a Corinne zcela změnil její dosavadní uspořádaný život. Vlastně ona si jej sama změnila, protože se rozhodla obyčejné letní vzplanutí povýšit na další úroveň. Poté, co se po návratu do Švýcarska pro svou lásku trápila, rozhodla se k velmi razantnímu kroku.
Opustit svůj předchozí život a přijmout způsob života Samburů. Tedy něco, co by asi udělala málokterá evropská žena.
A více už známe z knihy anebo filmu. Corinne se skutečně přestěhovala do Keni, vzala si svého Masaje a snažila se s ním žít jako jeho právoplatná manželka v malinké masajské vesnici s jeho maminkou, svou tchyní, v centrální Keni.
Když spadnou růžové brýle
Život v masajské vesnici byl pro Corinne obrovskou výzvou. Je to jasné – zprvu je to parádní dobrodružství a i když je všechno jiné a nové, se zamilovanými brýlemi se na věci díváte jinak.
Corinne však odhodlaně snášela těžkosti a přijímala výzvy, které s sebou nesla adaptace na zcela odlišnou kulturu. Onemocněla malárií, drogovou závislostí svého manžela i s jeho chorobnou žárlivostí. Přestože její manželství s bojovníkem ze Samburu provázely potíže, narodila se z jim dcera Napirai… Corinne si dokonce ve vesnici postupjně otevřela malý obchůdek se zbožím.
Problémy ale gradovali, a to i přesto, že se rodina nakonec přestěhovala do Mombasy a otevřeli si tam obchůdek pro turisty.
Corinne vše snášela až do roku 1990, kdy se konečně rozhodla vzít dceru a vrátit se zpět do Švýcarska.
Tam ji po čase, když se vzpamatovala ze svého několikaletého zlého snu, rozhodla vše sepsat. A tak vznikla kniha, a poté i film Bílá Masajka a okamžitě se staly celosvětovými bestsellery.
Vydání jejích pamětí se setkalo s fenomenálním úspěchem a vyneslo Corinne na literární výsluní.
Hofmannová ale u jedné knihy nezůstala. Rozhodla se psát dál. Napsala i pokračování o svém návratu do Keni a svém dalším působení na tomto kontinentu.
Zase Afrika?
Hofmannová měla zkrátka Afriku pod kůží a nemohla na ni ani přes její osobní neštěstí zapomenout. Do země se proto stále vracela, a to i do vesnice, kde kdysi žila. Tchyně byla z jejího návratu nadšená. „Bylo to fantastické. Moje tchyně je pro mě jako matka. Lketinga má dobrý životní styl, dvě místní manželky a dceru. Byl tak hrdý, že nám ukázal vesnici," hodnotila svou návštěvu Corinne, která projela i další části Afriky.
Putovala po namibijské poušti a dokonce se dočkala i dojemného návratu do Keni, kde se stala svědkem vzkvétajících slumů a viděla, jak místa, která důvěrně znala, mění tamní sociální projekty. Do vesnice je zavedená voda a je tam škola i obchody. Muži už neloví lvy.
Corinne postupně dostala nápad založit vlastní nadaci zaměřenou na podporu potřebných.
Ani na psaní nezanevřela, a tak vznikly knihy Zpátky z Afriky, Setkání v Barsaloi a Afrika, moje vášeň (nebo Afrika, má láska), které vlastně navazují na její první vyprávění a zkoumají její opětovné spojení s africkými kořeny.
A ještě jeden důvod k návratům Corinne měla: Chtěla i svou dceru seznámit s prostředím, odkud vzešla. Do vesnice, kde Corinne žila, pak odjely i společně.
Nyní si už ale sama neumí představit, že by žila stejně jako dříve, když byla zamilovaná. Přesto ale říká: „Jsem hrdá na to, že jsem s těmito úžasnými lidmi byla téměř čtyři roky.“ Se svým bývalým mužem mají dobré vztahy. Na zcela nový dokument se podívejte zde:
Corinne nyní žije u Luganského jezera, kde provozuje penzion a její dcera Napirai už je pravou Švýcarkou. Přestože svou africkou větev rodiny zná, ví, že sama by v masajské vesnici žít nedokázala. Pracuje v salónu na letišti jako kadeřnice a kosmetička.
Zdroje: www.swissinfo.ch, en.wikipedia.org/Corinne_Hofmann, www.smh.com.au
