Velká část české společnosti stojí bezvýhradně za Izraelem a odmítá jakoukoliv jeho kritiku. Co ji k tomu vede?
Komentář Matěje Metelce: Už šest měsíců je postoj k více než sedmdesát let trvajícímu izraelsko-palestinskému konfliktu, který se po vražedném řádění Hamásu 7. října znovu dostal do velmi žhavé fáze, jednou z nepřehlédnutelných linií dělících českou společnost. Ačkoli se na rozdíl od rusko-ukrajinské války neodehrává v našem bezprostředním sousedství a jeho geopolitický význam je z hlediska českých zájmů zanedbatelný, výrazně štěpí zejména vzdělanější část české společnosti.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Její většina – alespoň soudě podle různých projevů, zejména pak na sociálních sítích – stojí na straně Izraele způsobem, který snad nejlépe vystihuje příslovce bezvýhradně, což se mimo jiné výrazně odráží i v jisté jednostrannosti tuzemského mediálního provozu.
Když pomineme pochopitelné emoční osobní vazby části tuzemské populace, ani odborníci si nejsou jisti, odkud se vlastně bere ona identifikace s Izraelem, s nímž Českou republiku nevážou žádné hluboké historické vazby. Masarykova podpora sionismu nebo výcvik izraelských pilotů jsou z tohoto pohledu spíše jednotlivosti než tradiční a po generace budovaná pouta.
Důležitou roli pro vstřícnost české společnosti k Izraeli patrně sehrál konec šedesátých let. Českoslovenští intelektuálové
