Chtěla jen zpívat
Pavlína Braunová (*5. března 1965) chtěla zpívat od malička. Pochází ze Sokolova a zpívat se učila v Lidové škole umění. Po maturitě se přihlásila na plzeňskou pedagogickou fakultu a chtěla učit na střední škole. Se svým přítelem Jiřím Vopavou prošla několika západočeskými skupinami, a když v osmdesátém šestém odešel na vojnu, odešla ze školy i z Plzně. Touha brát do ruky mikrofon a zpívat byla silnější.
Zpívala také v bluegrassových skupinách CHBQ a Faltonu, krátce s folkovou kapelou Freska
Poté žila ve Strakonicích se svou babičkou, která zůstala sama, aby jí mohla pomáhat. Nějaký čas zpívala ve skupině Sem Tam, byla členkou českobudějovické kapely Minnesengři. Jak po letech vzpomínal zvukař Jiří Friedl, byla skutečný živel, měla velký hlasový rozsah, cit pro intonaci i rytmus, rozuměla písničkách a věděla, jak je zazpívat. Měla velmi osobitý projev a skvěle hrála na klávesy.
Osudný den
Je sobota, 6. srpna 1988 a tmavovlasá okatá Pavlína vyráží kolem půl deváté ráno na nádraží, aby odejela vlakem na odpolední zkoušku kapely, která měla večer koncert v kempu v Černém Pošumaví. Nedorazí ani na zkoušku do Českých Budějovic, ani na koncert. Muzikantům to je sice divné, protože byla spolehlivá a dochvilná, sehnat ji v době bez mobilů nebylo snadné. Domnívají se, že o sobě dá vědět. Nedala. Další dny se proto marně snaží sehnat její rodiče.
O dva dny později přijíždí její maminka do Strakonic a zjišťuje, že Pavlína domů k babičce nedorazila. Také ona se diví, ví, že dcera by babičce starosti nedělala. Následně se vypraví do Budějovic, v kapele o ní také nevědí. Její zmizení rodiče nahlásí policii.
Poslechnout si její hlas můžete na následujícím videu:
Pátrání
Policie od počátku pátrání pracovala s několika verzemi. V úvahu přicházela sebevražda, ta však byla nejméně pravděpodobná. Pavlína život milovala a plně si ho užívala. V úvahu přicházel i útěk s nějakým muzikantem, ale jaký by měla důvod?
Mohla odjet do zahraničí, ale neměla platný cestovní pas. Kdyby se jí přeci jen podařilo utéct, proč by se po revoluci nevrátila, nebo o sobě alespoň nedala vědět? To je otázka, kterou si kladli rodiče i vyšetřovatelé. Uvažovalo se, že mohla být zavlečená do ciziny nebo unesená.
Policie nenašla žádné svědky, kteří by ji viděli na nádraží nebo ve vlaku. Je možné, že se rozhodla vydat stopem. Její popis jako pohřešované dívky byl odvysílán v tehdejší „pátrací relaci“ v televizi. Ani v tomto případě se neozval nikdo, kdo by ji zahlédl poblíž silnice.
Objevily se i zprávy, že se v lesíku hned u Strakonic našla její bota a kabelka. Policie to však později vyvrátila s tím, že se jednalo o zcela jiný případ. A co víc, i kdyby byly její, neodpovídá to obvyklému chování násilnických řidičů. Ti většinou své oběti znásilní či zabijí až po pár kilometrech jízdy. Nevrhnou se na ně hned na místě.
Nejpravděpodobnější verzí je násilný trestný čin. Její tělo se ale nikdy nenašlo. Policie se obrátila i na pomoc do zahraničí, zoufalí rodiče zase na senzibily a kartářky. Ani ti jim nepomohli. Nutno, podotknout, že dva dny po jejím zmizení se beze stopy ztratily další dvě mladé dívky, které svědci viděli u benzinky na okraji Plzně...
Bílé místo
Talentovaná zpěvačka spolu s další folkovou zpěvačkou Pavlínou Jíšovou nazpívaly jako hosté vokály na druhém studiovém albu bluegrassové skupiny Poutníci Wayfaring Stranger. Jako poctu a vzpomínku na skvělou zpěvačku a spoluzakladatele kapely Pavla Anděla Pokorného sestavil Jan Friedl s bývalým členem Jiřím Smržem album Bílé místo. Patnáct písniček vybrali ze staré magnetonové pásky, kterou Jan Friedl uchovával ve svém archivu. Je ní na řada písní, které Pavlína nazpívala na soustředění s Minnesengry na jaře 1988, a které přímo pro ni složil Jiří Smrž. Vydala ho společnost Galén roku 2013.
Bílé místo nemuselo být albem posledním...
Zdroje: www.frews.cz, www.idnes.cz, www.denik.cz, www.krajskelisty.cz
