Proběhl jubilejní 25. ročník festivalu Jeden svět Olomouc

První dubnový týden se uskutečnil filmový festival Jeden svět v Olomouci. Stejně jako každý rok zprostředkoval desítky snímků s tématikou lidských práv napříč celým světem. Na své si přišly všechny věkové kategorie. Festival nabídl spoustu nápaditého programu a představil i několik novinek. Po jednotlivých projekcích následovaly debaty s komentářem hostů. Přípravy festivalu odstartovaly už na začátku roku. Za pořádáním celkového festivalu stojí nezisková organizace Člověk v tísni a stovky dobrovolníků.

Festival zobrazující nerespektování lidských práv bylo možné navštívit mezi dny 2. až 6. dubna. Nabitý program bylo možné sledovat na deseti místech, která se nacházela v blízkosti centra města Olomouce. Návštěvníci se mohli účastnit projekce v letním kině Olomouc, Skautském institutu nebo ASO ateliéru. S festivalem spolupracovala i Univerzita Palackého, která poskytla prostory k promítání na Cyrilometodějské teologické fakultě. Další místa festivalu poskytli MUO Central, Art Rubikon, Pevnost poznání, Pivnice Kateřinská 10 nebo kino Metropol.

Program olomouckého festivalu tvořil pět koncepčních bloků. Nejbohatší z nich cílil na širokou veřejnost. Návštěvníkům nabídl více než dvacet dokumentárních filmů, které se různorodě zaměřují na aktuální společenské problémy. Zblízka bylo možné spatřit nemilosrdnou chudobu a násilí ve snímku Venezuela: Země ztracených dětí, stát se součástí cesty za svobodou ve filmu Útěk z utopie nebo soucítit s duševně nemocnými seniory v dokumentu Domov Chagrin Valley. Novinkou byla nabídka fikčních filmů s lidskoprávní tématikou a snímky s virtuální realitou dostupné v Pevnosti poznání.

Další široce obsáhlý blok nabízel program pro studenty základních a středních škol. Dokumenty kladly důraz na výchovu demokratického občana a zamyšlení nad tématy v evropských a globálních souvislostech. Filmy určené pro děti do čtrnácti let nepřekročili stopáž třiceti minut. Ve snímku Můj neslyšící brácha mohli studenti spatřit náročné dětství dvou bratrů, kteří si nerozumí. V dalším s názvem Skejtuj! bojuje patnáctiletá teenagerka proti předsudkům.

Studenti středních škol mohli zhlédnout filmy o délce jedné hodiny. Kdo, když ne my? nabídl vhled do boje proti běloruskému režimu nebo Pingpongová rodina tvořila sousedskou komunitu z různých národností.

Kratší bloky se zaměřovaly na tvorbu určenou pro seniory, lidi s handicapem nebo plnily doprovodný program. Blok pro lidi s postiženým potvrdil jeden z pěti základních pilířů festivalu – přístupnost. Tu naplňují snímkem Moje nová tvář, kde pomocí audiopopisu umožňují těžce zrakově postiženým lépe pochopit a přiblížit podstatu filmu. Doprovodný program nabídl živý historický podcast Přepište dějiny s Martinem Gromanem a Michalem Stehlíkem nebo Kvíz Václava Havla. Hudebně program Jednoho světa Olomouc doprovodila kapela Midnight Swimmers a DJ C. 

Slovo koordinátorky

„Na začátku roku jsme obdrželi výběr filmů, které můžeme promítat a museli jsme jako tým vidět úplně všechny,“ popisuje přípravu programu hlavní koordinátorka Viktorie Renčová. První přípravy festivalu podle Renčové začaly už se začátkem podzimu loňského roku, kdy spolu se svými kolegy řešila administrativní záležitosti, žádosti o dotace na kulturních odborech města i kraje.

Během celé této doby pracovala s dalšími koordinátory na vytváření propagačních materiálu a shánění sponzorů. „Snažili jsme se, aby byl festival vidět jak na reklamních plochách po Olomouci, tak zejména na sociálních sítích, kde máme největší potenciál oslovit diváky,“ říká.

Oproti loňského ročníku proběhlo několik změn. Největší z nich byla vizuální změna celé koncepce festivalu Jeden svět. „Měli jsme vyrobené různé materiály, které jsme museli obměnit. Díky tomu ale vznikl parádní merch v podobě psaníček a ledvin, které jsou vyrobené právě ze starých materiálů a roll-upů,“ popisuje Renčová. Nově se v programu festivalu kromě dokumentů objevily i fikční filmy, proto se festival přejmenoval na filmový.

Současně od podzimu minulého roku běžela i skromná kampaň na dobrovolníky a moderátory, které koordinátorka a její tým považují za nejdůležitější součást festivalu. „Podařilo nám sehnat kolem 80 lidí z řad vysokoškolských i středoškolských studentů. Musím říct, že jsem z jejich práce opravdu nadšená a spokojená,“ potvrzuje Renčová. Mezi dobrovolníky patřili moderátoři, fotografové ale i ti, kteří kontrolovali lístky nebo se starali o spokojenost ostatních dobrovolníků ve štábu. „Letošní ročník byl pro mě druhým ročníkem v koordinátorské pozici a myslím, že byl opravdu úspěšný,“ hodnotí Renčová festival.

O festivalu Jeden svět

Filmový festival probíhá od 20. března do 21. dubna napříč celým Českem. Návštěvníci se na projekci snímků a různorodý doprovodný program mohli vydat až do 48 měst. První promítání filmů hájících lidská práva nabídl festival v Boskovicích a mezi poslední města, která nabídnou svůj program patří Telč, Vodňany, Kladno, Louny a nebo Sokolov.

Koordinační týmy měst si z repertoáru čítající několik desítek filmů, vybírají sami. Stojí za nimi i výběr hostů a doprovodný program. Každoročně se festivalu zúčastní i několik desítek hostů ze zahraničí. Letošní rok pozvání přijala například režisérka Agnieszka Holland, která vystoupila na festivalu Praze.

Jeden svět je dnes největším festivalem svého druhu na světě. „Od samého začátku jsme chtěli dělat veliký festival, chtěli jsme udělat něco, co má význam nejen tady v České republice, ale i za hranicemi země,“ popisuje svou vizi zakladatel festivalu Igor Blaževič. Působení festivalu je už více než čtvrt století spjato s působením organizace Člověka v tísni. Celkový festival funguje na pěti principech. Programy ve všech městech musí vyprávět příběh, překračovat hranice, být přístupné a udržitelné a musí se soustředit na kvalitní obsah v doprovodném programu.