Od pražského jara k agresi proti Ukrajině, od doktríny zadržování k aktivní obraně. Doba přinutila Západ změnit taktiku vůči Kremlu
Komentář Igora Lukeše, profesora historie a mezinárodních vztahů na Pardee School of Global Studies: Ve světle toho, co se dnes děje kolem nás, stojí za zamyšlení, jak se po druhé světové válce vyvíjely reakce Spojených států a Západu vůbec na agresivní politiku kremelských vůdců. Odpověď zní: přes mnohá škobrtání a navzdory překážkám jde správným směrem. Technologicko-kybernetické prostředí 21. století diktuje, že se západní doktrína vůči Rusku mění z pasivního zadržování (containment) k aktivní obraně (defend forward).
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Tragická neschopnost amerického Kongresu uvolnit finance na pomoc Ukrajině odhalila slabinu demokratického systému. Hrstce trumpistickych extremistů uvnitř Republikánské strany se podařilo paralyzovat chod celé instituce. Protivníky jim nejsou demokraté, ale jejich spolustraníci. Ideologické propasti mezi zákonodárci jsou hluboké a je třeba je brát vážně. Nikdo z nich si ale nepřeje Putinovo vítězství. I největší izolacionisté chápou, že zastavit ruskou agresi daleko od amerických břehů je bezpečnější a levnější než s ruskými tanky bojovat na území evropských partnerů z NATO. Jak napsal bývalý republikánský senátor Dan Coats: Kdo nevidí rovnítko mezi naší a evropskou bezpečností, nežije v reálném světě. To je názor, který v Kongresu nakonec převládne.
* * *
Ve druhé polovině minulého století posuzoval Západ československé pražské jaro prizmatem doktríny zadržování (containment). Kolik toho o československých událostech ve Washingtonu věděli? Jednoduchá odpověď je, že hodně. Zárodky reformních snah zachytili Američané už v roce 1964, kdy CIA z Prahy hlásila, že se pražský režim nachází v období největší nestability od převratu v únoru 1948.
Mezi intelektuály byla atmosféra, která připomínala Polsko a Maďarsko v letech 1955 a 1956. Budoucnost je nejistá, píše se ve zprávě, protože ekonomické potíže bude možno řešit jen uvolněním státní kontroly. K tomu bude potřebná větší liberalizace, což povede k růstu spolupráce se Západem a zvýšení napětí mezi Prahou a Moskvou.
CIA měla zdroje mezi vysoce postavenými úředníky na ministerstvu zahraničních věcí a ve stranickém aparátu. V prosinci 1967 proto mohla hlásit, že během příštího zasedání ÚV KSČ dojde ke krizi. To se potvrdilo, když na scénu o pár týdnů později vstoupil Alexander Dubček.
V lednu 1968 analytici CIA
