„Kůže odráží stav naší emoční pohody nebo nepohody. Je to náš největší orgán, ohraničuje nás, pomáhá udržovat homeostázu, rovnováhu vnitřního prostředí, chrání tělo, vnitřní orgány, představuje předěl mezi vnitřním a zevním prostředím,“ vysvětluje mi na úvod našeho rozhovoru psychodermatoložka MUDr. Lucie Mansfeldová.
Lucie by o kůži dokázala vyprávět celé hodiny. Více než dvě desetiletí se věnuje všeobecné dermatologii, dermatochirurgii i estetické dermatologii. Dvakrát byla i za své charitativní aktivity v nadačním projektu Cesty bez hranic nominována a vybrána mezi 111 výjimečných lékařů České republiky v anketě časopisu Týden. V roce 2018 založila kliniku Almiaderm Institute, která se kromě všeobecné a korektivní dermatologie zaměřuje právě i na psychodermatologii a telemedicínu.
Psychodermatologie není příliš známá. Můžete nám tento obor přiblížit?
Psychodermatologie se zabývá komplexním psychosomatickým přístupem k pacientovi s kožním onemocněním. Zatímco klasická dermatologie častěji vnímá kožní projevy a potíže zejména z biologického pohledu, psychodermatologický princip pracuje s biopsychosociálním konceptem člověka.
Kůže je odrazem našeho emočního rozpoložení. Pokud se v léčbě zaměříme na pouhé řešení kožních projevů bez vnímání celkových souvislostí, i správná cílená terapie často selhává. Psychosomatický princip je známý již odpradávna, udává se minimálně 2000 let a má svůj význam v léčbě mnohých onemocnění, nejenom kožních. Průkopníkem oboru psychodermatologie v Čechách je paní docentka Růžena Pánková, která v roce 2004 založila sekci psychodermatologie při lékářské společnosti.
Snažíme se pacienta přivézt k tomu, aby byl k sobě co nejvíc upřímný a občas se sám sebe zeptal, zda mu vyhovuje aktuální vztah nebo práce, případně se nebál udělat změnu, kdyby se cítil dlouhodobě nespokojen. Nespokojenost a negativní vztah sám k sobě totiž velmi často vede ke vzniku duševní nepohody nebo tělesné nemoci.
Jak vypadá léčba?
V psychodermatologii má velký význam podrobný rozhovor s pacientem nejenom o kožních potížích, ale i celkovém zdravotním stavu, případně o vztazích v rodině, dětství, koníčcích, situaci ve škole nebo na pracovišti. Kromě rozhovoru se používají i cílené dotazníky. Kromě cílené péče o pokožku a celkového vyšetření doporučujeme i dodržovat správnou životosprávu, spánkový režim, dostatečnou pohybovou aktivitu. Zároveň je vhodné osvojit si a do života pravidelně zařadit relaxační nebo meditační cvičení, zkrátka pečovat nejenom o kůži, ale i o duši. Nesmírně důležitý je empatický přístup lékaře, který je nezbytný pro navázání důvěry ze strany pacienta. Ten pak snáze dodržuje doporučený režim a terapii.
Tohle všechno zajistí jediný lékař?
U těžších stavů je nutná spolupráce s psychologem nebo psychiatrem, ale často i s imunoalergologem, neurologem, internistou či pediatrem. V neposlední radě se snažíme pacienta přivézt k tomu, aby byl k sobě co nejvíc upřímný a občas se sám sebe zeptal, zda mu vyhovuje aktuální vztah nebo práce, případně se nebál udělat změnu, kdyby se cítil dlouhodobě nespokojen. Nespokojenost a negativní vztah sám k sobě totiž velmi často vede ke vzniku duševní nepohody nebo tělesné nemoci.
Taková léčba jistě vyžaduje hodně času a invence...
Ano, důležité je opakované setkávání. Já konkrétně často využívám v terapii i prvky arterterapie. Je vhodné si oboustranně vytyčit cíl, kterého chceme s pacientem dosáhnout, a stanovit si určitý časový limit, například tři až šest měsíců. Po této době zhodnotíme, zda má jedna i druhá strana pocit, že léčba k něčemu vede. Na kůži objektivněji vidíme změnu k lepšímu, ale duše se hodnotí objektivně velmi složitě, takže jde o to, zda má pacient pocit, že se cítí lépe a ulevuje se mu i psychicky.
Za jak dlouho můžeme vidět výsledky?
Jak u koho. Někdo si poměrně rychle uvědomí a sám pochopí příčiny potíží, upraví životosprávu i své chování, rituály, zavede psychohygienu a brzo je schopen samostatně vše využívat. U jiného je to proces na mnoho týdnů až měsíců. Bohužel jsou i velmi těžké stavy, kdy je velmi obtížné pomoct, a je nutné kompletní a pečlivé mezioborové vedení pacienta. Jde například o syndrom Doriana Graye. Tito pacienti se budou vždy vidět v horším světle. Velmi obtížně dosáhnou spokojenosti, i když kožní projevy budou minimální nebo žádné. Zde je nutná i psychiatrická péče a dlouhodobé psychoterapeutické vedení. Jedná se vlastně o poruchu hodnocení vlastního těla a jako taková přetrvává i po jakémkoliv zdokonalení.
Dokážou už lidé chápat, že jejich problémy často souvisí s psychikou?
Musím říct, že vidím, jak se lidé čím dál častěji i samostatně snaží hledat komplexně příčiny svých obtíží, třeba na internetu. Někdy se setkávám i s překvapením, jestli je opravdu kůže s psychikou natolik propojena. Myslím si, že nejdůležitější je dostatečná informovanost ve společnosti o jednotlivých kožních onemocněních i tom, že psychická zátěž má výrazný vliv na vznik nebo zhoršení mnohých, nejenom kožních nemocí.
Čím více se vzhledem projevů na kůži stresují, tím více stres zhoršuje kožní potíže. Je to potom takový začarovaný kruh, ze kterého lze jen velmi obtížně vystoupit.
Co všechno o nás kůže prozrazuje?
Z projevů na kůži se dá mnoho vyčíst. Některé projevy mohou signalizovat onemocnění vnitřních orgánů nebo onkologickou diagnózu, určuje nám kvalitu a barvu vlasů, pomáhá spolu se svalstvem při vyjadřování našich emocí, jsou v ní uloženy receptory na vnímání tepla, chladu, doteku, bolesti, tlaku, prozrazuje naše emoční rozpoložení i například začervenáním, pocením či vznikem tzv. husí kůže v chladu nebo při stresu. Množství pigmentu melanin v kůži určuje její barvu a fototyp i míru ochrany před UV. A to ještě zdaleka není vše, je toho opravdu mnoho.
Jak je možné, že psychická nepohoda jde ruku v ruce s téměř všemi chronickými kožními onemocněními?
Kůže a psychika jsou propojené již během embryonálního vývoje, protože nervová soustava a kůže vznikají ze stejného zárodečného listu neuroektodermu (buněčné tkáně – pozn. red.). Zároveň jsou kožní projevy viditelné, což ovlivňuje sociální kontakty. U pacientů s výraznými kožními projevy se mohou často objevovat pocity viny, studu za svůj vzhled, můžou trpět úzkostmi a tyto obtíže jim znesnadňují běžné fungování ve společnosti. A čím více se vzhledem projevů na kůži stresují, tím více stres zhoršuje kožní potíže. Je to potom takový začarovaný kruh, ze kterého lze jen velmi obtížně vystoupit.
Jak se může na pokožce projevit stres?
Studie uvádí, že 30 až 60 % kožních onemocnění výrazně ovlivňuje psychickou zátěž. Velmi typický je např. atopický ekzém, který kvůli své úporné svědivosti brání pacientům v kvalitním spánku. To má pak vliv na celou rodinu nemocného. U těžké formy akné se zase ví o výrazně sníženém sebehodnocení a úzkostech až depresích.
Reklama
Zároveň je to velmi individuální. Někoho může z našeho pohledu jen mírný kožní nález silně stresovat a limitovat, jiný naopak psychicky unese i výrazně viditelné kožní změny. Výrazný podíl psychiky je i u lupénky, periorální dermatitidy, ale například i při opakujících se oparech nebo onemocněních vlasů, spojených s jejich ložiskovým nebo celkovým vypadáváním.
Častá bývá také růžovka nebo kopřivka...
Růžovka se projevuje zmnožením cévní kresby v obličeji a v pokročilejších stadiích i vznikem zánětlivých změn na tvářích, bradě, čele i kolem očí. Dochází zde k poruše kožního mikrobiomu a pomnožení patogenních bakterií. Kopřivka je příkladem dalšího velmi častého psychodermatologického onemocnění. Může vzniknout prakticky po čemkoliv – jídle, léku, nevhodné kosmetice či mycím přípravku, ale i účinkem chladu, stresu, při infekci v těle nebo po mechanickém působení např. těsného oděvu.
Jak se z toho začarovaného kruhu vymanit?
Velmi důležitá je nejenom správná léčba kožních projevu, ale i kvalitní komunikace s pacientem, zejména jeho pozitivní přijetí, motivování k léčbě a celkově empatický a laskavý přístup.
Psychosomatika pracuje i s matkou a dítětem. Když malé dítě trpí na kožní problémy, je údajně potřeba je řešit s matkou. Můžete to nějak vysvětlit?
Jednoznačně. Musíme pracovat i s dalšími členy rodiny a zejména s maminkami daných dětiček. Neexistuje užší lidské pouto než matka a dítě, vždyť jsou téměř deset měsíců propojeni tělesně, emočně i psychicky. A to i po narození.
Může mít psychické rozpoložení ženy vliv na pokožku embrya, když je těhotná?
Určitě. Ví se, že v prenatálním vývoji jsme schopni vnímat mnohem více podnětů, než si vůbec dokážeme představit. Lze například i zlepšit mikrobiom kůže dítěte, když matka v těhotenství užívá vhodná probiotika a prebiotika, a předejít tak například atopickému ekzému.
Více info najdete na: www. almiaderm.cz
foto: Se svolením Lucie Mansfeldové, zdroj: Autorský článek
