Kam se Sašou? Před 55 lety začalo odcházení Alexandra Dubčeka, jehož sen o satisfakci vůči Husákovi se nikdy nenaplnil
Seriál Přepište dějiny: Polovina letošního dubna nabízí v rámci půlkulatého výročí možnost ohlédnout se za další zlomovou situací, která nastala po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Symbol pražského jara Alexandra Dubčeka vystřídal Gustáv Husák, a pro mnohé tak právě 17. dubna 1969 symbolicky začala normalizace. Dubčekův tehdejší „konec“ bývá spjatý s konkrétními událostmi jara roku 1969. Mezi nimi nechybějí vzpomínky na hokejový zápas se Sovětským svazem či následné tragické okamžiky srpna 1969, kdy si českoslovenští občané připomínali rok od srpnové okupace.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Po událostech z jara 1969 se Dubček ztratil „z dějin“, aby se objevil až v listopadu 1989. O dvacet let starší, ale stále s politickou ambicí, navíc ještě zesílenou pocitem možné satisfakce.
Dubček však ze struktur tehdejších elit státu rozhodně nezmizel v dubnu 1969. Ani po srpnových protirežimních demonstracích stejného roku, kdy do ulic Prahy, Brna a dalších měst vyšly tisíce lidí a po zákroku pořádkových sil pět z nich zemřelo.
Ještě zde byla Dubčekova rozpačitá „diplomatická“ kapitolka, která se přešla prostým konstatováním. A pak již nastalo mlčení. Podívejme se tedy na
