Článek
Toho deštivého podzimního dubnového rána se pan Karel probudil a jako každý den si zautomatizovaně opatřil svůj rituál: vyčistil si zuby a boty, a pak znuděně pohlédl do zrcadla, zda tam uvidí toho stejného štramáka a lamače dívčích srdcí jako včera.
A pak se vydal do svého oblíbeného brněnského podniku na opulentní snídani.
Byl to jeho každodenní rituál.
Rekonstrukce
Šok! Na vchodových dveřích lístek s nečekaným sdělením: „Omlouváme se, restaurace dočasně uzavřena z důvodu rekonstrukce. Otevřeme v novém kabátě již brzy!“ A pak ještě nějaký Queer kod, ale ten ani neotevíral.
Karel se zachvěl. Co to má znamenat? Rekonstrukce? Ale přece bylo minulý týden všechno v pořádku!
Srdce mu poskočilo až do krku, ne kvůli touze po snídani, ta byla spíše zvykem, ale to narušení jihomoravské rutiny. To je jako by na brněnských kostelech přestali odbíjet poledne již v jedenáct, nebo kdyby v McDonaldu na náměstí Svobody přestaly točit StaroBrno.
Co teď?
Okamžitě mu ovšem v jeho brněnské mysli zableskla úspora na restauračních účtech. Ach ano, to by bylo něco!
Rozhodl se rázně snížit náklady na jídlo venku. Uvědomil si, kolik peněz utrácí za snídaně, za pivo, klobásy, řízky, palačinky, rum, smažený sýr se šunkou a jiné pochoutky, když jde do restaurace. Překvapivě se to nakumulovalo na pěknou sumu.
Znamení od Bohů či z ministerstva financí?
Tak se rozhodl, že tento incident vezme jako znamení z nebes. Bude to jeho osvobození od zbytečných výdajů za jídlo a pití, které mohl přeměnit v hotovost pro své velké plány. A jaké byly ty plány?
Nic menšího než dovolená v Egyptě! A nová sekačka na trávu o které snil již od Ukrajiny napadení.
Ano, stále věřil, že na to může ušetřit. Něco, co se mu mohlo jevit jako takřka nesplnitelný sen, se nyní stalo dosažitelnou realitou.
Ocitl se před novým krásným úkolem
Měl před sebou měsíce odříkání.
Nicméně přesně tohle mu chybělo, něco, co ho pobídlo a probudilo. Něco, kvůli čemu se může cítit zase živý. Bylo to jako dobrodružství ve velkoměstské džungli.
Místo toho, aby prožíval vzrušení ve formě více či méně extravagantních snídaní, svačinek, obědů a večeří, si teď začal užívat představu, jak bude penězi v kapse a na kartě radostně skotačit po rozpáleném egyptském písku.
Pokušení, pokušení
S každým dnem zvyšoval svou odolnost vůči pokušení.
Místo předraženého jídla v restauracích a kavárnách si uvařil doma či držel půst. Místo piva v hospodě si otevřel láhev či plechovku (nebo dvě) z obchodu, navíc často v akci. Penízky se mu jen hrnuly.
S každým úspěšným dnem a týdnem se jeho cesta do Egypta zdála reálnější.
A když se konečně ocitl na písčité severoafrické pláži, pod pálícím sluncem hned vedle sfingy, věděl, že to stálo za to.
Každá poškádlená chuťová buňka, každá odřeknutá kapka piva či výčepní lihoviny, každé odřeknuté sousto, za to stálo. Dokázal to!
Závěrečný doušek
A kdyby ho týden po návratu z Egyptu nesrazila šalina (to je něco jako tramvaj, ale jezdí to po dědině), tak si mohl pořídit i tu vysněnou sekačku na trávu.
Poučení je jasné - kdo šetří má za tři!
Nerozhazujte, nebo na Vás přijde exekutor.
