Článek
Údajná bezpečná jízda je nemožná.
Zkusil jsem si ji nedávno na dálnici v Německu. Prostě jsem se rozhodl, že do posledního puntíku dodržím vše, co mi všichni dopravní experti a policajti tlačí do hlavy a jel jsem absolutně předpisově. Hlavně jsem se zaměřil na dodržení údajné bezpečné vzdálenosti – jelikož to je věc, kterou z fotky neukecáte.
V praxi to znamenalo, že v 180kilometrové rychlosti jsem se zařadil do pravého pruhu – jak mi to přikazují pravidla. Za mnou další vozidla, jedoucí malinko rychleji.
Jak jsem začal dojíždět kamion nezbylo nic jiného než přibrzďovat, do kolony vlevo už bych se nedostal. *
Přiznám se, že nebezpečněji jsem v životě nejel a vážně jsem ohrozil snad stovku dalších osob na dálnici. To jsem se pouze:
a – snažil se dodržet bezpečnou vzdálenost…
b - nejet bezdůvodně levým pruhem….
To je totiž taky věc, kterou z fotografie neukecáte. Přibrzďuju a zákonitě se dostávám do závěsu kamionu, zhruba 80 metrů za ním si již držím údajnou „bezpečnou“ vzdálenost. Vynořila se další vozidla v levém, a já mohl pokračovat pouze v závěsu za kamionem, který byl plně naložen a jel tak 82. Navíc dostali jsme se do táhlého mírného stoupání a jeho rychlost ještě malinko klesla. Netrvalo dlouho, dojela nás další kolona kamionů a první z ní se na mě nalepil. Já poctivých 80 metrů za tím přede mnou – tak mně kamion za mnou začal předjíždět. Omezil tím sice vozidla v levém, ale jemu to bylo jedno, mně ne.
Po předjetí se zařadil těsně přede mě – a nezbývalo nic jiného než znova přibrzdit a dodržet bezpečnou vzdálenost – protože z fotky se nevykecáš. Další kamion za mnou do mě málem vrazil, strhnul to do levého, a začal předjíždět. Nezbývalo nic jiného – než se striktně držet zákona, nebránit mu v předjíždění zrychlováním – a tak jsem pokračoval zhruba šedesátkou dál. Za mnou se šíleným výrazem v tváři další kamionista, se směrovkou doleva. Dodržel jsem předpisy, nezrychlil jsem, kamion se zařadil, znova těsně přede mně. Nezbývalo než přibrzdit – abych dodržel bezpečnou vzdálenost………. Situace za mnou houstla, vzadu se kupila další a další vozidla. Kolona kamionů za mnou se zvětšovala, každý mě předjížděl, a každý se řadil přede mně tak blízko, že jsem musel brzdit, abych údajnou bezpečnou vzdálenost dodržel. Na dálnici, která 15 minut předtím byla úplně v pohodě sjízdná začala vznikat zácpa.
Teď do reality. * Až po hvězdičku je to vše pravda. Zbytek jsem si představil v hlavě hned po tom, jak jsem cinknul na brzdový pedál, abych vozidlo za mnou neomezil a za tím kamionem jsem jel asi dvě minuty. Pak jsem porušil předpisy, ohrozil účastníky provozu, podřadil a ze vzdálenosti asi 8 metrů za kamionem přede mnou jsem to dal do levého, a švihal dvoustovkou dál. Poslední dilema vyřešila za mě navigace, která mě upozorňuje i na radary, nedal jsem se rozhodit tím, že přejetím hranice moje schopnosti řídit klesly o cca 30 % a dál jsem si to švihal, to už bylo po desáté večer, na Prahu.
Ke srovnání jsem dal dvě věci – údajnou bezpečnou jízdu a pirátění. Jsem přesvědčen, že kdybych udělal vše, co mně v tu chvíli napadlo tak jinak, jako hromadnou havárií by to skončit nemohlo. Ale dodržel bych údajnou bezpečnou vzdálenost!
