Děti máme rozvíjet, ne programovat. Nářky nad testy ukazují, kam až došlo „šílení“ kolem přijímaček
Komentář Michala Bělky: Přijímací testy letos zaskočily školáky, kteří spoléhali na strategický trénink. Mluví o chybějící „úloze šestnáct“ nebo rozebírají, které dvojice příkladů byly letos těžší než obvykle. Rozpačité dojmy účastníků odhalují, jak moc se příprava na státní přijímačky a byznys, který se kolem ní točí, vzdálily od toho podstatného – přemýšlení, znalostí nebo studijních předpokladů.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Než se letos deváťáci rozjeli do středních škol, kde na ně čekaly testové archy, diskuzi ohledně přijímaček dominovalo jediné téma – novinka v podobě elektronických přihlášek. Otázka, zda se algoritmům Cermatu podaří žáky hladce „roztřídit“ a kolik nocí ještě stráví jeho ředitel Miroslav Krejčí se synem u počítače, zůstane otevřená až do poloviny května. Po prvním kole ostrých zkoušek se média i sociální sítě pomalu vracejí k evergreenu každého jara – dojmům z úkolů, které žáci řešili.
Minulé jaro český internet běsnil nad starcem na oslu, který zřel louku. Kritiku sklízely archaické výrazy v úloze zaměřené na porozumění textu. Takového nešťastného „hrdinu“ měl zatím snad každý státní test – leckdo si dodnes vzpomene třeba na Jidáše Iškariotského, který zmátl maturanty už skoro před deseti lety. Tentokrát jsou ale slyšet jiné hlasy: spíše než na obsah jednotlivých otázek si deváťáci stěžují na to, že
