Trojmoří, plán regionálního propojení Baltu s Jaderským a Černým mořem trpí už téměř deset let mořskou nemocí
Komentář Edwarda Lucase: Železná opona je dávno tatam, přesto však dál vrhá stín. Silniční, železniční, letecká, energetická a další spojení jsou horší v té polovině Evropy, která zažila komunistické režimy. Obzvláště tristní je spojení mezi severem a jihem.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Na summitu Iniciativy Trojmoří (3SI), jenž se konal minulý týden ve Vilniusu, se účastníci navzájem častovali hororovými historkami o stále mizerném spojení mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem. Například cesta z Gdaňsku do Soluně trvá složitých 52 hodin vlakem a autobusem. Z Hamburku do Neapole, což je zhruba stejná vzdálenost, je to čtyřmi rychlovlaky dvacet hodin.
Tyto rozdíly se vyrovnávají, jen ne dost rychle. Jejich náprava je cílem 3SI od jejího založení na polsko-chorvatský popud v roce 2015. Po mnoha setkáních zůstává její cíl pouze zbožným přáním. A dá se snadno pochopit proč. Iniciativa Trojmoří není
